Kazatel 10

¹Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.

²Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.

³I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.

⁴Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.

⁵Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,

⁶Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.

⁷Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.

⁸Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.

⁹Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.

¹⁰Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.

¹¹Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.

¹²Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.

¹³Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.

¹⁴Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?

¹⁵Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.

¹⁶Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.

¹⁷Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.

¹⁸Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.

¹⁹Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.

²⁰Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.

Kazatel 10

¹Mrtvé mouchy způsobí páchnutí a zakvasí mastičkářův olej. Trocha pomatenosti ⌈převáží nad⌉ moudrostí a ctí.

²Srdce moudrého je po jeho pravici, kdežto srdce hlupáka po jeho levici.

³I když jde blázen po cestě, chybí mu rozum. ⌈Každému říká, že je blázen.⌉

⁴Pokud proti tobě vzplane hněv vládce, ⌈neopouštěj své místo.⌉ Vždyť mírnost zastaví velké hříchy.

⁵Je zlo -- jak jsem viděl pod sluncem -- jakožto nedopatření, které pochází od panovníka.

⁶Pomatenost byla dosazena na mnohá vysoká místa, zatímco bohatí zůstávají v poníženosti.

⁷Viděl jsem otroky na koních a knížata chodit po zemi jako otroci.

⁸Kdo kope jámu, spadne do ní; kdo boří zeď, toho uštkne had.

⁹Kdo táhne kameny, ⌈může si jimi ublížit;⌉ kdo kácí stromy, je jimi ohrožen.

¹⁰Pokud by se ztupila sekera a on by nenabrousil ostří, musí zvýšit své úsilí. Moudrost má napomáhat k užitečnosti.

¹¹Uštkne–li had, když není použito zaklínadlo, ⌈zaklínač z toho nemá užitek.⌉

¹²Slova moudrých úst přinášejí milost, kdežto rty hlupáka pohltí jej samého.

¹³Počátek slov jeho řeči je pomatenost, konec jeho řeči je zlá ztřeštěnost.

¹⁴Blázen množí slova. Člověk se nedozví, co se stane; ⌈kdo mu oznámí, co bude po něm?⌉

¹⁵Námaha hlupáků bude vyčerpávat toho, který nezjistil, kudy jít do města.

¹⁶Běda ti, země, bude–li tvým králem služebník a ⌈tvá knížata budou zrána hodovat.⌉

¹⁷Šťastná jsi, země, je–li tvým králem syn šlechticů a hodují–li tvá knížata v pravý čas kvůli posilnění a ne kvůli popíjení.

¹⁸Kvůli líným rukám se bude sesouvat krov a kvůli zahálení rukou bude dům prosakovat.

¹⁹Pro obveselení připravují jídlo a ⌈víno dá radost živým.⌉ ⌈Peníze pak dají na všechno odpověď.⌉

²⁰Krále neproklínej ani ve své mysli a ani ve svých ložnicích neproklínej bohatého. Nebeské ptactvo totiž donese tu zprávu a okřídlenec vyzradí řeč.