Kazatel 7

¹Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.

²Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.

³Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.

⁴Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.

⁵Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.

⁶Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.

⁷Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.

⁸Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.

⁹Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.

¹⁰Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.

¹¹Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;

¹²Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.

¹³Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?

¹⁴V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.

¹⁵Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.

¹⁶Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?

¹⁷Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?

¹⁸Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.

¹⁹Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.

²⁰Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.

²¹Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.

²²Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.

²³Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.

²⁴Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?

²⁵Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.

²⁶I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.

²⁷Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,

²⁸Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.

²⁹Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.

Kazatel 7

¹⌈Dobré jméno je nad dobrý olej⌉ a den smrti nad den narození.

²Lepší je jít do domu smutku než jít do domu hodování, v němž je konec každého člověka. Živý ať si to vezme k srdci.

³Je lepší mrzutost než smích, protože zatímco tvář je zachmuřená, srdci se vede dobře.

⁴Srdce moudrých je v domě smutku, ale srdce hlupáků v domě radosti.

⁵Je lepší poslouchat napomenutí moudrého, než když člověk poslouchá zpěv hlupáků.

⁶Neboť jako praskot trní pod hrncem, tak zní smích hlupáka. Také toto je marnost.

⁷Vždyť útlak dělá z moudrého potřeštěnce a dar ničí srdce.

⁸Je lepší konec jednání než jeho počátek. ⌈Trpělivost je lepší než povýšenost.⌉

⁹Neukvapuj se v duchu, aby ses rozzlobil, protože mrzutost spočine v klíně hlupáků.

¹⁰Neříkej: Čím to bylo, že dřívější dny byly lepší než tyto? Na tohle ses totiž nezeptal moudře.

¹¹Dobrá je moudrost jako dědictví; je výhodou pro ty, kteří vidí slunce,

¹²neboť jsou pod ochranou moudrosti jako pod ochranou stříbra. Užitkem poznání je, že moudrost zachová při životě toho, kdo ji má.

¹³Podívej se na Boží dílo. Vždyť kdo bude moci narovnat, co on pokřivil?

¹⁴V den dobrý spočívej v blahu a v den zlý pohleď: Také tento ⌈podobně jako onen⌉ učinil Bůh ⌈z toho důvodu, aby člověk nezjistil⌉ nic o tom, co bude po něm.

¹⁵To obojí jsem viděl ve dnech své marnosti: Spravedlivý ve své spravedlnosti hyne a ničema je ve své špatnosti dlouho živ.

¹⁶Nebuď příliš spravedlivý a nepočínej si nadmíru moudře. Nač se budeš ničit?

¹⁷Nejednej příliš ničemně a nebuď blázen. ⌈Proč bys měl zemřít mimo svůj čas?⌉

¹⁸Bude dobré, když se tohoto přidržíš a ani ⌈tamto neopustíš,⌉ protože kdo se bojí Boha, vyjde z toho obojího.

¹⁹Moudrost posílí moudrého více než deset mocných, kteří jsou ve městě.

²⁰Vždyť na zemi není spravedlivý člověk, který by konal dobro a nehřešil.

²¹Ani nepřikládej své srdce ke všem slovům, která lidé říkají. Přece nebudeš poslouchat svého otroka, který tě proklíná.

²²Vždyť sis také sám mnohokrát uvědomil, že i ty jsi proklínal jiné.

²³To všechno jsem zkoušel s moudrostí. Řekl jsem: Nechť zmoudřím. Avšak moudrost ode mě byla daleko.

²⁴Vzdálené je to, co bylo; hluboko, hluboko, kdo to postihne?

²⁵Usiloval jsem poznat, zkoumat a hledat moudrost a smysl a poznat i ničemnost a bláznovství, pomatenost a ztřeštěnosti.

²⁶A nalézám něco trpčího než smrt: ženu, která je pastí, jejíž srdce jsou sítě a její ruce pouta. ⌈Kdo se líbí Bohu,⌉ zachrání se před ní, kdo však hřeší, bude jí polapen.

²⁷Pohleď, toto jsem nalezl, řekl kazatel, jedno po druhém, když jsem nalézal smysl.

²⁸Co stále hledala má duše, jsem nenalezl. Nalezl jsem ⌈jediného člověka z tisíce,⌉ ale ženu jsem mezi těmito všemi nenalezl.

²⁹Zvlášť se podívej na tohle: Shledal jsem, že ⌈Bůh učinil člověka přímého.⌉ Oni však hledali mnohé výmysly.