Kazatel 6 Porovnání: Kralická vs ČSP

Kazatel 6

¹Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná:

²Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc.

³Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on.

⁴Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá.

⁵Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen.

⁶A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí?

⁷Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti.

⁸Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi?

⁹Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha.

¹⁰Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám.

¹¹A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk?

¹²Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?

Kazatel 6

¹Je zlo, které jsem viděl pod sluncem, a ⌈velmi na člověka doléhá:⌉

²Muž, jemuž dá Bůh bohatství, poklady i slávu a jeho duše nemá nedostatek v ničem, po čem touží; ale Bůh mu z toho nedovolí jíst, bude to totiž jíst někdo cizí. Toto je marnost a zlá nemoc.

³Řekl jsem: Jestliže muž zplodí sto dětí, bude žít mnoho let a budou–li mnohé dny jeho let, ale jeho duše se přitom nenasytí dobrem a ⌈nebude mít ani pohřeb, pak⌉ je na tom potracený plod lépe než on.

⁴Vždyť přišel do marnosti, odejde do temnoty a temnotou bude přikryto jeho jméno.

⁵Ani slunce neviděl a nepoznal. Ten má více klidu než onen muž.

⁶I kdyby žil dvakrát tisíc let, ale blaho nezažil, což neodchází oba na ⌈stejné místo?⌉

⁷Všechna lidská námaha je pro ústa, touha se ale nenaplní.

⁸Vždyť jakou výhodu má moudrý oproti hlupákovi? Co má chudý, který se umí chovat ⌈před živými?⌉

⁹Vidění očí je lepší než bloumání duše. Také toto je marnost a honba za větrem.

¹⁰To, co už bylo, dostalo své jméno. A ví se, kdo je člověk. Nemůže se přít s tím, kdo je silnější než on.

¹¹Mnohá slova totiž množí marnost. ⌈Jakou z toho má člověk výhodu?⌉

¹²Vždyť kdo ví, co je pro člověka v životě dobré, ⌈v počtu dnů jeho marného života, které stráví jako stín?⌉ ⌈Takže kdo člověku oznámí, co pod sluncem bude po něm?⌉