Kazatel 4

¹Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.

²Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes.

³Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem.

⁴Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.

⁵Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:

⁶Lepší jest plná hrst s odpočinutím, nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.

⁷Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:

⁸Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.

⁹Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.

¹⁰Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.

¹¹Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?

¹²Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.

¹³Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,

¹⁴Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.

¹⁵Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.

¹⁶Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.

Kazatel 4

¹A znovu jsem viděl všechno utlačování, které se pod sluncem páchá. Hle, slzy utlačovaných, a ti nemají utěšitele; v ruce jejich utlačovatelů je soustředěna moc, a utlačovaní nemají utěšitele.

²A chvalořečil jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více než živé, kteří jsou ještě naživu.

³Avšak lépe než oni oba je na tom ten, kdo ještě nebyl, kdo nespatřil zlé dílo, které se pod sluncem páchá.

⁴Viděl jsem všechnu námahu i veškerý prospěch z díla, že je za tím žárlivost ⌈jednoho na druhého.⌉ Také toto je marnost a honba za větrem.

⁵Hlupák ⌈skládá své ruce v klín⌉ a užírá se.

⁶Lepší je jedna dlaň plná klidu než dvě hrsti plné námahy a honby za větrem.

⁷A znovu jsem viděl marnost pod sluncem:

⁸Někdo je sám a nikoho jiného nemá, ani syna nebo bratra nemá; všechna jeho námaha nemá konce, ani jeho oko se nenasytí bohatstvím. Pro koho se namáhám a připravuji svou duši o blaho? Také toto je marnost a zlé plahočení.

⁹Lépe je dvěma než jednomu, ⌈neboť mají lepší⌉ mzdu za svou námahu.

¹⁰Vždyť jestliže upadnou, jeden pomůže svému druhovi vstát. Ale běda jednomu, když upadne a nemá druhého, který by mu pomohl vstát.

¹¹Také jestliže dva ulehnou, bude jim teplo, ale jak bude teplo jednomu?

¹²A jestliže někdo přemůže jednoho, dva před ním obstojí. A trojitá šňůra se nepřetrhne snadno.

¹³Je lepší nuzné a moudré dítě než starý a hloupý král, který by už neuměl nechat se varovat.

¹⁴Vždyť vyšlo z vězení, aby kralovalo, ačkoliv ještě za jeho kralování se narodilo chudé.

¹⁵Viděl jsem všechny živé, kteří chodí pod sluncem, že byli při tom dítěti, při tom druhém, které se postaví na jeho místo.

¹⁶Není konce všemu lidu, všemu, který byl před nimi. Ani ti budoucí se z něj nebudou radovat, protože také toto je marnost a honička za větrem.

¹⁷Střež své kroky, když půjdeš do Božího domu, a buď blíže k naslouchání, ⌈než abys dával oběť jako hlupáci.⌉ Vždyť oni nevědí, že provádějí, co je zlé.