Kazatel 3 Porovnání: Kralická vs ČSP

Kazatel 3

¹Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

²Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

³Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

⁴Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

⁵Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

⁶Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

⁷Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

⁸Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

⁹Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

¹⁰Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

¹¹Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

¹²Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

¹³Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

¹⁴Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

¹⁵To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

¹⁶Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

¹⁷I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

¹⁸Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

¹⁹Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

²⁰Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

²¹Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

²²Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?

Kazatel 3

¹Všechno má svou chvíli, každý záměr pod nebem má svůj čas.

²Je čas rodit a čas umírat, čas sázet a čas vytrhávat, co bylo zasazeno;

³čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas stavět;

⁴čas plakat a čas se smát, čas naříkat a čas poskakovat;

⁵čas házet kameny a čas kameny shromažďovat, čas objímat a čas vzdálit se od objímání;

⁶čas hledat a čas ztrácet, čas uchovávat a čas odvrhovat;

⁷čas trhat a čas šít, čas být zticha a čas mluvit;

⁸čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.

⁹Jaký užitek má ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá?

¹⁰Viděl jsem plahočení, které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili.

¹¹To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce.

¹²Poznal jsem, že ⌈pro ně není nic lepšího,⌉ než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro.

¹³A také, že když kterýkoli člověk ⌈jí a pije a užívá⌉ blaho při vší své námaze, je to Boží dar.

¹⁴Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň.

¹⁵⌈To, co je, je odedávna, i co má být, už dávno bylo.⌉ Bůh ⌈posoudí to, co pominulo.⌉

¹⁶Dál jsem pak viděl pod sluncem: ⌈Tam, kde mělo být právo, byla ničemnost, tam, kde měla být spravedlnost, byla ničemnost.⌉

¹⁷V duchu jsem si řekl: ⌈Spravedlivého i ničemu bude soudit Bůh,⌉ protože ⌈tam nastane čas pro každý záměr a pro každé dílo.⌉

¹⁸A tu jsem si v duchu o záležitosti lidských synů řekl, že je Bůh tříbí, aby viděli, že jsou sami o sobě jako zvířata.

¹⁹Neboť pokud jde o úděl lidských synů i o úděl zvířete, mají stejný úděl: Jak umírá jeden, tak umírá i druhý, a obojí stejně dýchá. Člověk nemá před zvířetem žádnou přednost, vždyť je to všechno marnost.

²⁰Všechno to odchází na stejné místo; vše to vzešlo z prachu a vše se to navrací v prach.

²¹Kdo ví, zda duch lidských synů vystupuje vzhůru? A duch zvířat sestupuje dolů do země?

²²Viděl jsem tedy, že není nic lepšího, než že ⌈se člověk bude radovat ze svého díla, neboť⌉ to je jeho podíl. ⌈Vždyť kdo mu umožní, aby se podíval na to, co bude po něm?⌉