Jozue 22

¹Toho času povolav Jozue Rubenitských, Gáditských a polovice pokolení Manassesova,

²Řekl jim: Vy jste ostříhali všeho, což přikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinův, a poslouchali jste hlasu mého ve všem, což jsem přikázal vám.

³Neopustili jste bratří svých již za dlouhý čas až do dne tohoto, ale bedlivě jste ostříhali přikázaní Hospodina Boha vašeho.

⁴Nyní pak již odpočinutí dal Hospodin Bůh váš bratřím vašim, jakož mluvil jim; již tedy navraťte se a beřte se do stanů svých, do země vládařství svého, kteréž vám dal Mojžíš, služebník Hospodinův, před Jordánem.

⁵Toliko hleďte pilně zachovávati a plniti přikázaní a zákon, kterýž přikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinův, a milovati Hospodina Boha svého a choditi po všech cestách jeho, a zachovávajíce přikázaní jeho, přídržeti se ho, a sloužiti jemu celým srdcem svým a celou duší svou.

⁶A požehnav jim Jozue, propustil je; i odešli do stanů svých.

⁷(Polovici pak pokolení Manassesova dal byl Mojžíš dědictví v Bázan, a druhé polovici jeho dal Jozue s bratřími jejich za Jordánem k západu.) A když je propouštěl Jozue do stanů jejich, požehnal jim,

⁸A mluvil k nim, řka: S bohatstvím velikým navracujete se do stanů svých a s dobytky velmi mnohými, s stříbrem a zlatem, s mědí a železem a rouchem velmi mnohým; rozděltež se loupeží nepřátel svých s bratřími svými.

⁹Tedy navracujíce se, odešli synové Rubenovi a synové Gádovi a polovice pokolení Manassesova od synů Izraelských z Sílo, jenž jest v zemi Kananejské, aby šli do země Galád, do země vládařství svého, v kteréž dědictví obdrželi, vedlé řeči Hospodinovy skrze Mojžíše.

¹⁰A přišedše ku pomezí při Jordánu, kteréž jest v zemi Kananejské, i vzdělali tu synové Rubenovi, a synové Gádovi, a polovice pokolení Manassesova oltář nad Jordánem, oltář veliký ku podivení.

¹¹Uslyšeli pak synové Izraelští, že praveno bylo: Aj, vystavěli synové Rubenovi a synové Gádovi, a polovice pokolení Manassesova oltář naproti zemi Kananejské, při pomezi u Jordánu, kdež přešli synové Izraelští.

¹²Uslyševše, pravím, synové Izraelští, sešlo se všecko množství jejich do Sílo, aby táhli proti nim k boji.

¹³I poslali synové Izraelští k synům Rubenovým a k synům Gádovým a ku polovici pokolení Manassesova do země Galád Fínesa, syna Eleazara kněze,

¹⁴A deset knížat s ním, po jednom knížeti z každého domu otcovského, ze všech pokolení Izraelských. (Každý pak z nich byl přední v domě otců svých v tisících Izraele.)

¹⁵Ti přišli k synům Rubenovým a k synům Gádovým a ku polovici pokolení Manassesova do země Galád, a mluvili s nimi, řkouce:

¹⁶Toto praví všecko shromáždění Hospodinovo: Jaké jest to přestoupení, jímž jste přestoupili proti Bohu Izraelskému, odvrátivše se dnes, abyste nešli za Hospodinem, vzdělavše sobě oltář, abyste se protivili dnes Hospodinu?

¹⁷Ještě-liž se nám malá zdá nepravost modly Fegor, od níž nejsme očištěni až do dnes, pročež byla rána v shromáždění Hospodinovu,

¹⁸Že vy přes to odvracujete se dnes, abyste nešli za Hospodinem? I stane se, poněvadž vy dnes odporujete Hospodinu, že on zítra na všecko shromáždění Izraelské rozhněvá se.

¹⁹Jestližeť jest nečistá země vládařství vašeho, přejděte do země vládařství Hospodinova, v níž přebývá stánek Hospodinův, a dědictví vezměte mezi námi; toliko proti Hospodinu se nepostavujte, a nebuďte odporní nám, stavějíce sobě oltář mimo oltář Hospodina Boha našeho.

²⁰Zdali Achan syn Záre nedopustil se přestoupení při věci proklaté? A přišlo rozhněvání na všecko shromáždění Izraelské, a on sám jeden zhřešiv, nezahynul pro svou nepravost sám.

²¹I odpověděli synové Rubenovi a synové Gádovi a polovice pokolení Manassesova, a mluvili s knížaty tisíců Izraelských:

²²Silný Bůh Hospodin, silný Bůh Hospodin, onť ví, ano sám Izrael pozná, žeť jsme ne z zpoury a všetečnosti proti Hospodinu to učinili, jináč nezachovávejž nás ani dne tohoto.

²³Jistě žeť jsme nestavěli sobě oltáře k tomu, abychom se odvrátiti měli a nejíti za Hospodinem, ani k obětování na něm zápalů a obětí suchých, a k obětování na něm obětí pokojných, sic jináč Hospodin sám ať to vyhledává.

²⁴Anobrž raději obávajíce se té věci, učinili jsme to, myslíce: Potom mluviti budou synové vaši synům našim, řkouce: Co vám do Hospodina Boha Izraelského?

²⁵Poněvadž meze položil Hospodin mezi námi a vámi, ó synové Rubenovi a synové Gádovi, Jordán tento, nemáte vy dílu v Hospodinu. I odvrátí synové vaši syny naše od bázně Hospodinovy.

²⁶Protož jsme řekli: Přičiňme se a vzdělejme oltář, ne pro zápaly a oběti,

²⁷Ale aby byl svědkem mezi námi a vámi, a mezi potomky našimi po nás, k vykonávání služby Hospodinu před ním zápaly našimi, a obětmi našimi a pokojnými obětmi našimi, a aby neřekli potom synové vaši synům našim: Nemáte dílu v Hospodinu.

²⁸Protož jsme řekli: Jestliže by potom mluvili nám neb potomkům našim, tedy odpovíme: Vizte podobenství oltáře Hospodinova, kterýž učinili otcové naši, ne pro zápaly ani oběti, ale aby byl na svědectví mezi námi a vámi.

²⁹Odstup to od nás, abychom odporovati měli Hospodinu, a odvraceti se dnes a nejíti za Hospodinem, stavějíce oltář k zápalům, k obětem suchým a jiným obětem, mimo oltář Hospodina Boha našeho, kterýž jest před stánkem jeho.

³⁰Uslyšev pak Fínes kněz a knížata shromáždění a přední z tisíců Izraelských, kteříž s ním byli, slova, kteráž mluvili synové Rubenovi a synové Gádovi a synové Manassesovi, líbilo se jim.

³¹I řekl Fínes, syn Eleazara kněze, synům Rubenovým a synům Gádovým, i synům Manassesovým: Nyní jsme poznali, že u prostřed nás jest Hospodin, a že jste se nedopustili proti Hospodinu přestoupení toho, a tak vysvobodili jste syny Izraelské z ruky Hospodinovy.

³²Tedy navrátil se Fínes, syn Eleazara kněze, i ta knížata od synů Rubenových a od synů Gádových z země Galád do země Kananejské k synům Izraelským a oznámili jim tu věc.

³³I líbilo se to synům Izraelským, a dobrořečili Boha synové Izraelští, a již více nemluvili o to, aby táhli proti nim k boji a zkazili zemi, v kteréž synové Rubenovi a synové Gádovi bydlili.

³⁴Nazvali pak synové Rubenovi a synové Gádovi oltář ten Ed, řkouce: Nebo svědkem bude mezi námi, že Hospodin jest Bůh.

Jozue 22

¹Tehdy Jozue svolal Rúbenovce, Gádovce a polovinu pokolení Manasesova.

²Řekl jim: Vy jste zachovávali vše, co vám přikázal Mojžíš, otrok Hospodinův, a uposlechli jste mne ve všem, co jsem vám přikázal já.

³Neopustili jste své bratry po tyto mnohé dny až dodnes, ale dbali jste na dodržování příkazu Hospodina, svého Boha.

⁴Nyní dal Hospodin, váš Bůh, odpočinek vašim bratrům, jak to o nich prohlásil. Teď se tedy obraťte a jděte do svých stanů, do země svého vlastnictví, kterou vám dal Mojžíš, otrok Hospodinův, na druhé straně Jordánu.

⁵Pouze velmi dbejte, abyste konali příkaz a zákon, který vám dal Mojžíš, otrok Hospodinův, abyste milovali Hospodina, svého Boha, a chodili po všech jeho cestách a abyste zachovávali jeho příkazy, přilnuli k němu a sloužili mu celým svým srdcem a celou svou duší.

⁶Pak jim Jozue požehnal, propustil je a oni odešli ke svým stanům.

⁷Polovině kmene Manasesova dal tedy Mojžíš území v Bášanu a jeho druhé polovině dal Jozue spolu s jejich bratry území na druhé straně Jordánu směrem na západ. Pak také, když je Jozue propustil k jejich stanům, požehnal jim

⁸a řekl jim: S mnohými poklady se navraťte ke svým stanům, s velkým množstvím dobytka, se stříbrem, se zlatem, s bronzem, se železem a s velkým množstvím plášťů, rozdělte si kořist po svých nepřátelích se svými bratry.

⁹Nato se obrátili synové Rúbenovi, synové Gádovi a polovina kmene Manasesova a odešli od synů Izraele ze Šíla, které je v zemi kenaanské, aby šli do země Gileádu, do země svého vlastnictví, v níž se uchytili na Hospodinův příkaz vydaný prostřednictvím Mojžíše.

¹⁰Když přišli k jordánským krajům, které leží v kenaanské zemi, postavili tam synové Rúbenovi, synové Gádovi a polovina kmene Manasesova nad Jordánem oltář, oltář velký na pohled.

¹¹Tu se synové Izraele doslechli: Hle, synové Rúbenovi, synové Gádovi a polovina kmene Manasesova postavili oltář směrem ke kenaanské zemi, k jordánským krajům, k protilehlé straně území synů Izraele.

¹²Synové Izraele se to doslechli a shromáždili se, celá obec synů Izraele, do Šíla, aby na ně vytáhli s armádou.

¹³I poslali synové Izraele k synům Rúbenovým, k synům Gádovým a k polovině kmene Manasesova do země Gileádu Pinchasa, syna kněze Eleazara

¹⁴a s ním deset předáků, jeden předák za každý otcovský dům, za všechna pokolení Izraele. Byli každý hlavou svého otcovského domu pro izraelské rody.

¹⁵Přišli k synům Rúbenovým, k synům Gádovým a k polovině kmene Manasesova do země Gileádu a takto s nimi promluvili:

¹⁶Toto prohlásili všichni, celá Hospodinova pospolitost: Co je tohle za věrolomnost, kterou jste se zpronevěřili Bohu Izraele, abyste se dnes odvrátili od Hospodina, když jste pro sebe zbudovali oltář, abyste se dnes vzbouřili proti Hospodinu?

¹⁷Cožpak je pro nás málo mít Peórovu zvrácenost, od které jsme nebyli očištěni až do tohoto dne a pro níž se stala pohroma v Hospodinově obci?

¹⁸A vy se dnes odvrátíte od Hospodina! Stane se, že vy se dnes vzbouříte proti Hospodinu a zítra se on rozhněvá na celou izraelskou obec.

¹⁹Jestliže je ovšem země vašeho vlastnictví nečistá, přejděte si do země vlastnictví Hospodinova, kde se usídlil příbytek Hospodinův, a uchyťte se mezi námi. Ale nebuřte se proti Hospodinu a nepobuřujte nás tím, že pro sebe stavíte oltář mimo oltář Hospodina, našeho Boha.

²⁰Cožpak se Akán, syn Zerachův, nezpronevěřil věrolomností při klatbě a na celou izraelskou obec nedopadlo ⌈rozhořčení a ten muž sám nevydechl ⌈kvůli své zvrácenosti⌉ naposled?⌉

²¹Nato synové Rúbenovi, synové Gádovi a polovina kmene Manasesova odpověděli. Promluvili s předáky izraelských rodů:

²²Bůh Bohů Hospodin, Bůh Bohů Hospodin to ví a Izrael ať to pozná: Jestliže jsme ve vzpouře nebo ve věrolomnosti proti Hospodinu, nezachraňuj nás tohoto dne,

²³abychom pro sebe stavěli oltář a odvrátili se od Hospodina. A jestliže jsme to udělali, abychom na něm přinášeli zápalnou a přídavnou oběť, anebo abychom na něm konali obětní hody pohostinných obětí, to ať Hospodin sám posoudí.

²⁴Zdalipak jsme však toto neučinili v obavě z toho, že zítra řeknou vaši synové našim synům: Co je vám do Hospodina, Boha Izraele?

²⁵Hospodin ustanovil Jordán jako hranici mezi námi a mezi vámi, synové Rúbenovi a synové Gádovi; vy nemáte podíl v Hospodinu. A tak odradí vaši synové naše syny, aby se nebáli Hospodina.

²⁶I řekli jsme si: Učiňme nyní pro sebe to, že vybudujeme oltář, ne pro zápalnou oběť ani pro obětní hod.

²⁷Neboť bude svědkem mezi námi a vámi a mezi našimi pokoleními po nás, abychom konali službu Hospodinu před jeho obličejem svými zápalnými oběťmi, obětními hody a svými pohostinnými oběťmi. A vaši synové neřeknou zítra našim synům: Vy nemáte podíl v Hospodinu.

²⁸Řekli jsme si: Když se stane, že to zítra povědí nám a našim pokolením, odpovíme: Podívejte se na napodobeninu Hospodinova oltáře, kterou zhotovili naši otcové ne pro zápalnou oběť ani pro obětní hod, neboť je svědkem mezi námi a vámi.

²⁹Ať je to od nás vzdáleno, že by se někdo z nás vzbouřil proti Hospodinu a odvrátil se dnes od Hospodina, aby stavěl oltář pro zápalnou oběť, pro přídavnou oběť a pro obětní hod mimo oltář Hospodina, našeho Boha, který je před jeho příbytkem.

³⁰I vyslechl kněz Pinchas, předáci obce a vůdcové izraelských rodů, kteří byli s ním, slova, která promluvili synové Rúbenovi, synové Gádovi a synové Manasesovi, a v jejich očích to bylo dobré.

³¹Tu řekl ⌈Pinchas, syn kněze Eleazara,⌉ synům Rúbenovým, synům Gádovým a synům Manasesovým: Dnes jsme poznali, že Hospodin je mezi námi. Když jste se nezpronevěřili Hospodinu touto věrolomností, tehdy jste vysvobodili syny Izraele z Hospodinovy ruky.

³²Potom se vrátil Pinchas, syn kněze Eleazara, a předáci od synů Rúbenových a od synů Gádových ze země Gileádu do země kenaanské k synům Izraele a donesli jim zpět zprávu.

³³Ta zpráva byla dobrá v očích synů Izraele a synové Izraele dobrořečili Bohu. Neříkali už, že na ně vytáhnou s armádou, aby zničili zemi, ve které synové Rúbenovi a synové Gádovi pobývají.

³⁴Synové Rúbenovi a synové Gádovi pak oltář pojmenovali, protože je svědkem mezi námi, že Hospodin je Bůh.