Jób 18

¹Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:

²Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.

³Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.

⁴Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?

⁵Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.

⁶Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.

⁷Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.

⁸Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.

⁹Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.

¹⁰Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.

¹¹Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.

¹²Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.

¹³Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.

¹⁴Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.

¹⁵V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.

¹⁶Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.

¹⁷Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.

¹⁸Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.

¹⁹Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.

²⁰Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.

²¹Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.

¹Tu odpověděl Bildad Šúchský. Řekl:

²Za jak dlouho uděláte konec výrokům? Pochopte to a potom si promluvíme.

³⌈Proč jsme považováni za dobytek? Stali jsme se nečistými⌉ ve vašich očích?

⁴⌈Ty, který ve svém hněvu sápeš⌉ vlastní duši, cožpak kvůli tobě má být země opuštěna? Pohne se snad skála ze svého místa?

⁵Ano, světlo ničemů zhasne a plamínek jeho ohně nezazáří.

⁶Světlo v jeho stanu ztemnělo, jeho lampa nad ním zhasne.

⁷Jeho rázné kroky budou stísněné, vlastní plán jej přivede k pádu.

⁸Neboť se svýma nohama zapletl do sítě, bude se procházet po mříži.

⁹Past ho uchopí za patu, zmocní se jej smyčka.

¹⁰Provaz na něho je skryt v zemi, past na něho na pěšině.

¹¹Ze všech stran ho poděsily hrozby, ⌈hnaly se v jeho šlépějích.⌉

¹²Ať je jeho síla vyčerpaná a pohroma připravená pro jeho pád.

¹³⌈Pohltí údy jeho těla,⌉ jeho údy pohltí prvorozený smrti.

¹⁴⌈Bude odtržen od svého stanu, své naděje;⌉ to ho přinutí vykročit za králem hrůz.

¹⁵V jeho stanu se usídlí, ⌈co mu nepatří;⌉ po jeho příbytku bude roztroušena síra.

¹⁶Zdola uschnou jeho kořeny a shora zvadnou jeho ratolesti.

¹⁷Jeho památka vymizela ze země, na ulici nemá jméno.

¹⁸⌈Vypudí ho ze světla do tmy,⌉ ze světa ho zapudí.

¹⁹Mezi svým lidem nemá ⌈nástupce ani následníka,⌉ není nikoho, kdo by přežil na místech jeho dočasného pobytu.

²⁰Nad jeho dnem byli zděšeni západní sousedé a východní ⌈byli zachváceni hrůzou.⌉

²¹Jistě, tak je tomu s příbytky bídáka, toto je místo člověka, který nezná Boha.