Jób 15 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jób 15

¹Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

²Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

³Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

⁴Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

⁵Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

⁶Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

⁷Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

⁸Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

⁹Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

¹⁰I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

¹¹Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

¹²Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

¹³Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

¹⁴Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

¹⁵An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

¹⁶Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

¹⁷Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

¹⁸Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

¹⁹Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

²⁰Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

²¹Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

²²Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

²³Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

²⁴Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

²⁵Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

²⁶Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

²⁷Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

²⁸A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

²⁹Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

³⁰Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

³¹Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

³²Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

³³Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

³⁴Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

³⁵Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.

Jób 15

¹Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl:

²Cožpak bude mudrc odpovídat ⌈závanem vědomosti⌉ a naplní si břicho východním větrem?

³Ospravedlňovat se slovem, které nepřinese užitek, a výroky, kterými člověk nic nezíská?

⁴Ty chceš dokonce mařit Boží bázeň a omezovat rozjímání před Bohem.

⁵Vždyť tvá zvrácenost poučuje tvá ústa, volíš si jazyk chytráků.

⁶Vlastní ústa tě usvědčují z viny, nikoli já; tvé rty svědčí proti tobě.

⁷Cožpak ses narodil jako první člověk, byl jsi zrozen dříve než kopce?

⁸Nasloucháš snad Božímu důvěrnému sdělení, chceš omezovat moudrost jen na sebe?

⁹Co víš, aniž bychom to věděli my? Čemu rozumíš, aniž by se to shledalo i při nás?

¹⁰Mezi námi je také prošedivělý i kmet, ctihodnější věkem než tvůj otec.

¹¹Cožpak je ti málo Boží útěcha a slovo, kterým s tebou laskavě promlouvá?

¹²⌈Kam tě vede⌉ tvé srdce a ⌈proč se blýskají⌉ tvé oči,

¹³že obracíš svůj hněv proti Bohu a necháváš ze svých úst vyjít takové výroky?

¹⁴Co je smrtelný člověk, že by mohl být neposkvrněný a že by mohl být v právu, kdo se narodil z ženy?

¹⁵Inu, on nevěří svým svatým, ani nebesa ⌈nejsou v jeho očích čistá.⌉

¹⁶Tím spíše, když je to člověk ohavný a zvrhlý, muž, který pije zvrácenost jako vodu.

¹⁷Chci ti něco sdělit, naslouchej mi, ať mohu vyprávět o tom, co jsem viděl,

¹⁸co povídají moudří; nezatajili, co vědí od svých otců.

¹⁹Jim jediným byla dána země a žádný cizinec ⌈mezi ně nepřišel.⌉

²⁰Po všechny dny se ničema sám svíjí úzkostí; po vyměřená léta, jež byla uspořena pro násilníka.

²¹Děsivý zvuk zní v jeho uších; v době pokoje na něho přijde ničitel.

²²Neuvěří, že se navrátí z temnoty, je vyhlédnutý pro meč.

²³⌈Vyplašeně bloudí za chlebem -- kde může být;⌉ ví, že den temnoty ⌈je mu pohotově po ruce.⌉

²⁴Poděsí ho tíseň a sklíčenost, přemůže jej jako král přichystaný k útoku,

²⁵neboť vztáhl svou ruku proti Bohu, vypíná se proti Všemohoucímu.

²⁶Běží proti němu s drzou šíjí, ⌈s tlustými hřbety⌉ svých štítů.

²⁷Pokryl si totiž tváře svým tukem a nahromadil sádlo na slabinách.

²⁸A osídlil zničená města, měli domy, kde lidé nemají bydlet, ⌈které byly určeny, aby se staly hromadami kamení.⌉

²⁹Nezbohatne a jeho majetek neobstojí ani neskloní k zemi svůj poklad.

³⁰Neujde temnotě, ⌈jeho ratolest vysuší plamen, zajde dechem jeho úst.⌉

³¹⌈Ať nevěří v klam; svádí se, neboť klam bude jeho odměnou.⌉

³²⌈Naplní se mimo jeho čas,⌉ jeho mladý výhonek se nezazelená.

³³Jako réva setřese svůj trpký hrozen a jako oliva odvrhne svůj květ.

³⁴Vždyť shromáždění bezbožných je neplodné, oheň strávil stany milovníků úplatku.

³⁵Počali trápení a porodili nepravost, jejich lůno připravuje podvod.