Jeremiáš 5

¹Zběhejte ulice Jeruzalémské, pohleďte nyní, a zvězte, a hledejte v ulicích jeho, naleznete-li muže, jest-li kdo, ješto by činil soud, a vyhledával toho, což pravého jest, a odpustím jemu.

²Ale i když říkají: Živť jest Hospodin, takovým způsobem křivě přisahají.

³Ó Hospodine, zdaliž oči tvé nepatří na pravdu? Biješ je, ale necítí bolesti; hubíš je, ale nechtí přijímati kázně. Tvrdší jsou tváře jejich než skála, nechtí se navrátiti.

⁴I řekl jsem já: Snad tito prostí jsou, nerozumně sobě počínají; nebo nejsou povědomi cesty Hospodinovy, soudu Boha svého.

⁵Půjdu aspoň k přednějším, a mluviti budu k nim; nebo oni povědomi jsou cesty Hospodinovy, soudu Boha svého. Ale i ti spolu polámali jho, roztrhali svazky.

⁶Protož je podáví lev z lesa, vlk večerní pohubí je, pardus číhati bude u měst jejich. Kdožkoli vyjde z nich, roztrhán bude; nebo mnohá jsou přestoupení jejich, rozmohly se převrácenosti jejich.

⁷Kdež jest to, pročež bych měl odpustiti tobě? Synové tvoji opouštějí mne, a přisahají skrze ty, kteříž nejsou bohové. Jakž jsem jen nasytil je, hned cizoloží, a do domu nevěstky houfem se valí.

⁸Ráno vstávajíce, jsou jako koni vytylí; každý k ženě bližního svého řehce.

⁹Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti? dí Hospodin. A zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má?

¹⁰Vstupte na zdi jeho, a zkazte je, a nepřestávejte; svrzte štítky zdí jeho, nebo nejsou Hospodinovy.

¹¹Velice zajisté zpronevěřili se mi dům Izraelský a dům Judský, dí Hospodin.

¹²Sčítali klam na Hospodina, a říkali: Není tak, nikoli nepřijde na nás zlé, a meče ani hladu nepocítíme.

¹³Ti pak proroci pominou s větrem, a žádného slova není v nich. Takť se stane jim.

¹⁴Protož takto praví Hospodin Bůh zástupů: Proto že tak mluvíte, aj, já způsobím, aby slova tvá v ústech tvých byla jako oheň, a lid tento dřívím, kteréž on zžíře.

¹⁵Aj, já přivedu na vás národ zdaleka, ó dome Izraelský, dí Hospodin, národ silný, národ starodávní, národ, jehož jazyka nebudeš uměti, ani rozuměti, co mluví.

¹⁶Jehož toul jako hrob otevřený, všickni jsou silní.

¹⁷A vytráví obilé tvé a chléb tvůj, požerou syny tvé a dcery tvé, pojí bravy tvé i skot tvůj, pojí vinné kmeny tvé i fíkoví tvé, města tvá hrazená, v nichž ty doufáš, znuzí mečem.

¹⁸A však ani těch časů, dí Hospodin, neučiním s vámi konce.

¹⁹Nebo stane se, když řeknete: Proč nám činí Hospodin Bůh náš všecko toto? že řekneš jim: Jakož jste opustili mne, a sloužili bohům cizozemců v zemi své, tak sloužiti budete cizozemcům v zemi ne své.

²⁰Oznamtež to v domě Jákobově, a rozhlaste v Judstvu, řkouce:

²¹Slyštež nyní toto, lide bláznivý a nesmyslný, kteříž oči mají a nevidí, kteříž uši mají a neslyší:

²²Což se mne nebudete báti? dí Hospodin. Což před oblíčejem mým nebudete se třásti? Kterýž jsem položil písek za cíl moři ustanovením věčným, jehož nepřekračuje. Ačkoli zmítají se, však neodolají, ačkoli zvučí vlnobití jeho, však ho nepřecházejí.

²³Ale lid tento má srdce zarputilé a zpurné, odstoupili a odešli.

²⁴Ani neřekli v srdci svém: Bojme se již Hospodina Boha našeho, kterýž dává déšť jarní i podzimní časem svým, téhodnů nařízených ke žni ostříhá nám.

²⁵Nepravostiť vaše překážku činí těm věcem, a hříchové vaši připravují vás o to dobré.

²⁶Nebo nalézají se v lidu mém bezbožníci; střeže jako čižebníci, kteříž lécejí, stavějí osídla, lidi lapají.

²⁷Jako klece plná ptáků, tak domové jejich plní jsou lsti. Protož zrostli a zbohatli,

²⁸Vytylí jsou, lsknou se, nadto umějí se vyhýbati bídám. Pře nesoudí, ani pře sirotka, a však šťastně se jim vede, ačkoli k spravedlnosti chudým nedopomáhají.

²⁹Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti jich? dí Hospodin. Zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má?

³⁰Věc užasnutí hodná a hrozná děje se v zemi této.

³¹Proroci prorokují lživě, a kněží panují skrze ně, a lid můj miluje to. Čeho byste pak neučinili naposledy?

Jeremiáš 5

¹Procházejte ulicemi Jeruzaléma, jen se dívejte a zkoumejte, hledejte na jeho náměstích, jestli najdete někoho, jestli je někdo, kdo ⌈jedná podle práva⌉ a kdo usiluje o věrnost, a já Jeruzalému odpustím.

²I když říkají: Jakože živ je Hospodin, jistě přísahají lživě.

³Hospodine, cožpak tvoje oči nehledí na věrnost? Ranil jsi je, ale ⌈necítili bolest,⌉ ničil jsi je, ale odmítali přijmout kázeň. Zatvrdili se víc než skála, odmítali se navrátit.

⁴Já jsem si myslel: Jsou to jen chudáci; jednali hloupě, protože neznají ⌈Hospodinovu cestu,⌉ nařízení svého Boha.

⁵Zajdu si k ⌈vysoko postaveným⌉ a promluvím si s nimi, protože oni znají Hospodinovu cestu, nařízení svého Boha. Jenže i tihle zlomili jho, zpřetrhali pouta.

⁶Proto je zabije lev z houštiny, zničí je stepní vlk. Před jejich městy číhá leopard; každého z nich, kdo vyjde, roztrhá na kusy, protože jejich přestoupení je mnoho, mnoho je jejich odvrácení.

⁷Proč bych ti měl odpustit? Tvoji synové mě opustili a přísahali při těch, kdo nejsou bohy. Nasytil jsem je, ale oni cizoloží a houfují se v nevěstinci.

⁸Jsou to vykrmení, bujní hřebci; všichni dychtí po ženě svého bližního.

⁹Cožpak je za to nemám navštívit?, je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento?

¹⁰Vystupte na jeho vinohrady a ničte, ale nezničte je úplně. Odstraňte jeho výhonky, protože nejsou Hospodinovy.

¹¹Dům izraelský i dům judský mi totiž byl zcela nevěrný, je Hospodinův výrok.

¹²Lhali o Hospodinu a říkali: ⌈Kdepak on.⌉ Zlo na nás nepřijde, nezažijeme meč ani hlad.

¹³Ti proroci ⌈jsou jen vítr⌉ a Hospodinovo slovo v nich není. Tak se jim stane.

¹⁴Proto takto praví Hospodin, Bůh zástupů: Protože jste mluvili toto slovo, hle, svá slova učiním ve tvých ústech ohněm a tento lid dřívím a stráví je.

¹⁵Hle, dome izraelský, přivedu na vás zdaleka národ, je Hospodinův výrok, národ prastarý, národ odvěký, národ, jehož jazyk neznáš, ani nerozumíš, co mluví.

¹⁶Jeho toulec je jako otevřený hrob, všichni jsou hrdinové.

¹⁷Pohltí tvoji sklizeň a tvůj chléb, pohltí tvoje syny a tvoje dcery, pohltí tvůj brav a tvůj skot, pohltí tvou révu i tvůj fíkovník. Mečem rozboří tvá opevněná města, na která ty spoléháš.

¹⁸Ale ani v oněch dnech, je Hospodinův výrok, vás nezničím úplně.

¹⁹I stane se, až se budete ptát: Proč nám Hospodin, náš Bůh, toto všechno provedl? že jim odpovíš: Jako jste mě opustili a sloužili jste ve své zemi cizím bohům, tak budete sloužit cizincům v zemi, která není vaše.

²⁰Oznamte to v domě Jákobově a zvěstujte to v Judsku:

²¹Slyšte to přece, lide bláznivý a bez rozumu! Mají oči, ale nevidí. Mají uši, ale neslyší.

²²Cožpak se mě nebudete bát? -- je Hospodinův výrok. Zdalipak se nebudete třást přede mnou, který jsem umístil písek jako hráz, věčnou hranici moře, kterou nepřekročí? Jeho vlny se sice dmou, ale nezdolají ji, burácejí, ale nepřekročí ji.

²³Avšak tento lid má umíněné a vzpurné srdce; odvrátili se a odešli.

²⁴Neříkají si v srdci: Bojme se Hospodina, svého Boha, který dává podzimní i jarní déšť ve svůj čas a zachovává nám týdny ustanovené pro sklizeň.

²⁵Narušily to vaše viny a vaše hříchy ⌈před vámi zadržely⌉ dobro.

²⁶Protože se v mém lidu našli ničemové, každý číhá jako přikrčený ptáčník -- nastražili past a lapají lidi.

²⁷Jako klec plná ptáků, tak jsou jejich domy plné podvodu; takto ⌈dosáhli vysokého postavení⌉ a získali bohatství.

²⁸Ztloustli a ⌈dosáhli blahobytu,⌉ překročili i ⌈každou hranici⌉ zla. Nepomohou získat právo, sirotka nehájí, ⌈ale těší se z vlastního úspěchu.⌉ ⌈Chudým právo nezjednají.⌉

²⁹Cožpak je za to nemám navštívit? je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento?

³⁰V zemi dochází k hrozné a otřesné věci:

³¹Proroci prorokují lživě a kněží ⌈berou věci do svých rukou,⌉ ⌈a mému lidu se to tak líbí!⌉ Co však ⌈budete dělat na konci toho všeho?⌉