Jeremiáš 4 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jeremiáš 4

¹Budeš-li se míti navrátiti, Izraeli, dí Hospodin, ke mně se navrať. Nebo odejmeš-li ohavnosti své od tváři mé a nebudeš-li se toulati,

²A budeš-li přisahati právě, náležitě a spravedlivě, říkaje: Živť jest Hospodin, tedy požehnání dávati sobě v něm budou národové, a v něm se chlubiti.

³Nebo takto praví Hospodin mužům Judským a Jeruzalémským: Zořte sobě ouhor, a nerozsívejte do trní.

⁴Obřežte se Hospodinu, a odejměte neobřízky srdce vašeho, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, aby nevyšla jako oheň prchlivost má, a nehořela, tak že by nebyl kdo uhasiti, pro nešlechetnost předsevzetí vašich.

⁵Oznamte v Judstvu, a v Jeruzalémě ohlaste, a rcete: Trubte trubou v zemi, svolejte a sbeřte lid, a rcete: Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených.

⁶Vyzdvihněte korouhev na Sionu, zmužile se mějte, nepostávejte; nebo já zlé věci uvedu od půlnoci, a potření veliké.

⁷Vychází lev z houště své, a ten, kterýž hubí národy, vyšed z místa svého, táhne, aby obrátil zemi tvou v pustinu, a města tvá aby zbořena byla, tak aby nebylo žádného obyvatele.

⁸Protož přepašte se žíněmi, kvělte a naříkejte; nebo není odvrácen hněv prchlivosti Hospodinovy od nás.

⁹Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin, že zhyne srdce královo a srdce knížat, užasnou se i kněží, a proroci diviti se budou.

¹⁰I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, jistě že jsi velice podvedl lid tento, i Jeruzalém, říkaje: Pokoj míti budete, a však pronikl meč až k duši.

¹¹V ten čas řečeno bude lidu tomuto i Jeruzalému: Vítr tuhý z míst vysokých na poušti jde upřímo na lid můj, ne aby převíval, ani přečišťoval.

¹²Vítr silnější než oni přijde mi, nyní já také vypovím jim úsudky.

¹³Aj, jako oblakové vystupuje, a jako vicher vozové jeho, rychlejší jsou nežli orlice koni jeho. Běda nám, nebo popléněni jsme.

¹⁴Obmej od nešlechetnosti srdce své, Jeruzaléme, abys vysvobozen byl. Dokudž zůstávati budou u prostřed tebe myšlení marnosti tvé?

¹⁵Nebo hlas oznamujícího přichází od Dan, a toho, kterýž ohlašuje nepravost, s hory Efraim.

¹⁶Připomínejte těmto národům, aj, ohlašujte Jeruzalémským, že strážní táhnou z země daleké, a vydávají proti městům Judským hlas svůj.

¹⁷Jako ti, kteříž hlídají polí, položí se proti němu vůkol; nebo jest mi odporný, dí Hospodin.

¹⁸Cesta tvá a skutkové tvoji to způsobili tobě; toť nešlechetnost tvá, žeť to hořké jest, a že dosahá až do srdce tvého.

¹⁹Ó, střeva má, střeva má, bolest trpím, ó osrdí mé, kormoutí se ve mně srdce mé, nemohuť mlčeti. Nebo hlas trouby slyšíš, duše má, a prokřikování vojenské.

²⁰Potření za potřením provolává se, popléněna zajisté bude všecka země, náhle popléněni budou stanové moji, v okamžení kortýny mé.

²¹Až dokud vídati budu korouhev, slýchati hlas trouby?

²²Nebo bláznivý lid můj nezná mne, synové nemoudří a nerozumní jsou. Moudří jsou k činění zlého, ale činiti dobře neumějí.

²³Hledím-li na zemi, a aj, nesličná jest a prázdná; pakli na nebe, není na něm žádného světla.

²⁴Hledím-li na hory, a aj, třesou se, a všickni pahrbkové pohybují se.

²⁵Hledím-li, a aj, není žádného člověka, a všeliké ptactvo nebeské zaletělo.

²⁶Hledím-li, a aj, pole úrodné jest pouští, a všecka města jeho zbořena jsou od Hospodina a od hněvu prchlivosti jeho.

²⁷Nebo takto praví Hospodin: Spustne všecka země, a však konce ještě neučiním.

²⁸Kvíliti bude nad tím země, a zasmuší se na hoře nebe, proto že jsem mluvil, co jsem myslil, a nelituji, aniž se odvrátím od toho.

²⁹Před hřmotem jezdců a těch, kteříž střílejí z lučiště, uteče všecko město. Vejdou do hustých oblaků, a na skálí vylezou; všecka města opuštěna budou, a žádný nebude bydliti v nich.

³⁰Ty pak pohubena jsuc, což činiti budeš? Ačkoli obláčíš se v šarlat, ačkoli se ozdobuješ ozdobou zlatou, ačkoli líčíš tvář svou líčidlem, darmo se okrašluješ. Pohrdají tebou frejíři, bezživotí tvého hledají.

³¹Nebo slyším hlas jako rodičky, svírání jako té, kteráž po nejprvé ku porodu pracuje, hlas dcery Sionské, ustavičně vzdychající, a lomící rukama svýma, říkající: Běda mně nyní, nebo ustala duše má pro vrahy.

Jeremiáš 4

¹Jestliže se, Izraeli, navrátíš, je Hospodinův výrok, jestliže se navrátíš ke mně, a jestliže z mé přítomnosti odstraníš své ohavné modly a nebudeš se toulat,

²ale budeš přísahat: Jakože živ je Hospodin! -- pravdivě, podle práva a spravedlivě -- potom si jím budou žehnat národy a jím se budou chlubit.

³Neboť toto praví Hospodin judským mužům a Jeruzalému: Zorejte si úhor a nezasévejte do trní!

⁴Obřežte se pro Hospodina a odstraňte předkožky svého srdce, judští muži a obyvatelé Jeruzaléma. Jinak můj hněv vyšlehne jako oheň, vzplane a kvůli vašim zvráceným činům neuhasne.

⁵Oznamte v Judsku, rozhlaste v Jeruzalémě a řekněte: Trubte v zemi na beraní roh. Hlasitě volejte a říkejte: Shromážděte se a pojďme do opevněných měst.

⁶Pozdvihněte korouhev k Sijónu, rychle do bezpečí, neotálejte! Protože ze severu přivedu zlo a velkou zkázu.

⁷Lev vystoupil ze svého houští a ničitel národů vyrazil; vyšel ze svého místa, aby tvou zemi učinil předmětem hrůzy; tvá města padnou, budou bez obyvatel.

⁸Proto se přepásejte pytlovinou, bědujte a naříkejte, protože se od nás neodvrátil Hospodinův planoucí hněv.

⁹⌈I stane se v onen den,⌉ je Hospodinův výrok, že ⌈král i knížata ztratí odvahu,⌉ kněží se zděsí a proroci budou ohromeni.

¹⁰Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine, vždyť tys tak podvedl tento lid i Jeruzalém! Prý: budete mít pokoj, a přitom k duši sahá meč!

¹¹V oné době bude tomuto lidu a Jeruzalému řečeno: ⌈Žhavý vítr⌉ se valí ⌈z holých návrší pustinou⌉ přímo k ⌈dceři mého lidu.⌉ Ne, aby províval, ani aby čistil.

¹²Vítr silnější než tento se přižene ke mně; nyní také já ⌈nad nimi vyslovím rozsudek.⌉

¹³Hle, zdvihne se jako mračna a jeho válečné vozy jako vichřice; jeho koně jsou rychlejší než orlové. Běda nám, neboť jsme zničeni.

¹⁴Jeruzaléme, umyj své srdce od zla, abys byl zachráněn. Dokdy budou ve tvém nitru zůstávat ⌈tvé ničemné myšlenky?⌉

¹⁵Neboť hlas oznamuje z Danu a z Efrajimského pohoří se hlásí zkáza.

¹⁶⌈Ohlašte národům,⌉ hle, ⌈zvěstujte v Jeruzalémě:⌉ Z daleké země přicházejí obléhatelé a volají proti judským městům.

¹⁷Jako hlídači pole jsou okolo něj, protože byl vůči mně vzpurný, je Hospodinův výrok.

¹⁸Tvé jednání a tvoje činy ti to způsobily; to je ⌈tvé zlo,⌉ jak je to trpké a zachvátilo to i tvé srdce.

¹⁹⌈Nitro, mé nitro!⌉ Svíjím se bolestí. ⌈Srdce mám sevřené,⌉ srdce mi buší! Nebudu mlčet, protože jsi slyšela, má duše, zvuk beraního rohu a válečný křik.

²⁰Hlásí se zkáza za zkázou, protože je ničena celá země; náhle jsou zničeny mé stany, v okamžiku mé celty.

²¹Dokdy budu vidět korouhev a slyšet zvuk beraního rohu?

²²Vždyť můj lid je jako hlupák, neznají mě. Jsou to ⌈synové bláznů⌉ a ničemu nerozumějí. Moudrost mají pro páchání zla, ale jak konat dobro, to nevědí.

²³Pohleděl jsem na zemi, a hle, byla pustá a prázdná, a k nebesům, ale jejich světlo nebylo.

²⁴Pohleděl jsem na hory, a hle, třásly se, i všechny kopce se otřásaly.

²⁵Pohleděl jsem, a hle, nebyl žádný člověk a všechno nebeské ptactvo uletělo.

²⁶Pohleděl jsem, a hle, ovocný sad se stal pustinou a všechna jeho města byla zbořena před Hospodinem, před jeho planoucím hněvem.

²⁷Neboť toto praví Hospodin: Celá země bude zpustošena, ale nezničím ji úplně.

²⁸Proto bude země truchlit a nebesa se svrchu zachmuří, neboť jsem vyslovil, co zamýšlím, a nebudu toho litovat, neodvrátím se od toho.

²⁹Před zvukem jezdce a lukostřelce utíká celé město, jdou do houštin a vystupují do skal, ⌈všechna města jsou opuštěná⌉ a nikdo v nich nebydlí.

³⁰A ty, zpustošená, co to děláš, že se oblékáš do karmínu, že se zdobíš zlatou ozdobou, že si líčidlem zvýrazňuješ oči? Nadarmo se krášlíš! Milenci tebou pohrdají. Usilují o tvůj život.

³¹Neboť jsem slyšel jakoby křik ženy svíjející se bolestí, jakoby úzkostné sténání prvorodičky, křik dcery sijónské, která lapá po dechu, vztahuje dlaně a volá: Běda mi, protože má duše umdlela kvůli vrahům.