Jeremiáš 36

¹Stalo se pak léta čtvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského, stalo se slovo toto k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:

²Vezmi sobě knihu, a zapiš do ní všecka slova, kteráž jsem mluvil tobě proti Izraelovi, a proti Judovi, i všechněm národům od toho dne, jakž jsem mluvíval s tebou, ode dnů Joziášových, až do dne tohoto,

³Zdali aspoň uslyšíce dům Judský o všem tom zlém, kteréž já myslím učiniti jim, navrátí se jeden každý z cesty své zlé, abych odpustil nepravost jejich a hřích jejich.

⁴Protož zavolal Jeremiáš Bárucha syna Neriášova, i sepsal Báruch do knihy z úst Jeremiášových všecka slova Hospodinova, kteráž mluvil jemu.

⁵Potom přikázal Jeremiáš Báruchovi, řka: Já zápověd maje, nemohu jíti do domu Hospodinova.

⁶Protož jdi ty, a čti v knize této, což jsi napsal z úst mých, slova Hospodinova, při přítomnosti lidu v domě Hospodinově, v den postu, též také při přítomnosti všech Judských, kteříž by se z měst svých sešli, čti je,

⁷Zda by snad poníženě a pokorně modléce se před Hospodinem, i navrátili by se jeden každý z cesty své zlé; neboť jest veliký hněv a prchlivost, v níž mluvil Hospodin proti lidu tomuto.

⁸I učinil Báruch syn Neriášův všecko, jakž přikázal jemu Jeremiáš prorok, čta v knize té slova Hospodinova v domě Hospodinově.

⁹Stalo se pak léta pátého za Joakima syna Joziášova, krále Judského, měsíce devátého, že vyhlásili půst před Hospodinem všemu lidu v Jeruzalémě, a všemu lidu, kteříž se byli sešli z měst Judských do Jeruzaléma.

¹⁰I četl Báruch z knihy slova Jeremiášova v domě Hospodinově, v pokoji Gemariáše syna Safanova, písaře, na síni hořejší, u dveří brány domu Hospodinova nové, při přítomnosti všeho lidu.

¹¹Když pak vyslyšel Micheáš syn Gemariášův, syna Safanova, všecka slova Hospodinova z té knihy,

¹²Hned šel do domu královského, do pokoje kancléřova, a aj, tam všecka knížata seděla: Elisama ten kancléř, a Delaiáš syn Semaiášův, a Elnatan syn Achborův, a Gemariáš syn Safanův, a Sedechiáš syn Chananiášův, i všecka knížata.

¹³A oznámil jim Micheáš všecka slova, kteráž slyšel, když četl Báruch v knize při přítomnosti lidu.

¹⁴Protož poslala všecka knížata k Báruchovi Judu syna Netaniášova, syna Selemiášova, syna Chuzova, aby řekl: Tu knihu, v níž jsi četl při přítomnosti lidu, vezmi do ruky své a poď. I vzal Báruch syn Neriášův tu knihu do ruky své, a přišel k nim.

¹⁵Kteříž řekli jemu: Seď medle a čti ji před námi. I četl Báruch před nimi.

¹⁶Stalo se pak, když uslyšeli všecka slova ta, že předěšeni byli všickni, a řekli Báruchovi: Jistotně oznámíme králi všecka slova tato.

¹⁷Potom otázali se Bárucha, řkouce: Oznam již nám, jak jsi všecka slova ta sepsal z úst jeho?

¹⁸Jimž řekl Báruch: Z úst svých pravil mi všecka slova tato, a já psal jsem na knihách černidlem.

¹⁹Tedy řekla ta knížata Báruchovi: Jdi schovej se ty i Jeremiáš, ať žádný neví, kde jste.

²⁰Potom vešli k králi na síň, když tu knihu schovati dali v pokoji Elisama kancléře, a oznámili králi všecka slova ta.

²¹I poslal král Judu, aby vzal tu knihu. Kterýžto vzal ji z pokoje Elisama kancléře, a četl ji Juda při přítomnosti krále, a při přítomnosti všech knížat stojících před králem.

²²Král pak seděl v domě, v němž v zimě býval, měsíce devátého, a na ohništi před ním hořelo.

²³Tedy stalo se, jakž jen přečtl Juda tři listy neb čtyři, že pořezal ji škriptorálem, a házel na oheň, kterýž byl na ohništi, až shořela všecka kniha ta ohněm tím, kterýž byl na ohništi.

²⁴Ale neulekli se, aniž roztrhl roucha svá král a všickni služebníci jeho, kteříž slyšeli všecka slova ta.

²⁵Nýbrž ještě když Elnatan a Delaiáš a Gemariáš přimlouvali se k králi, aby nepálil té knihy, tedy neuposlechl jich.

²⁶Ale přikázal král Jerachmeelovi synu královu, a Saraiášovi synu Azrielovu, a Selemiášovi synu Abdeelovu, aby jali Bárucha písaře a Jeremiáše proroka. Ale skryl je Hospodin.

²⁷Stalo se pak slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, když spálil král tu knihu a slova, kteráž byl sepsal Báruch z úst Jeremiášových, řkoucí:

²⁸Vezmi sobě zase knihu jinou, a napiš na ní všecka slova první, kteráž byla v té knize prvnější, kterouž spálil Joakim král Judský.

²⁹O Joakimovi pak králi Judském rci: Takto praví Hospodin: Ty jsi spálil knihu tuto, pravě: Proč jsi psal v ní, řka: Jistotně přitáhne král Babylonský, a zkazí zemi tuto, a vyhladí z ní lidi i hovada?

³⁰Protož takto praví Hospodin o Joakimovi králi Judském: Nebude míti, kdo by seděl na stolici Davidově, a tělo jeho mrtvé bude vyvrženo na horko ve dne a na mráz v noci.

³¹Nebo trestati budu na něm, a na semeni jeho, i na služebnících jeho nepravost jejich, a uvedu na ně, a na obyvatele Jeruzalémské, i na muže Judské všecko to zlé, o kterémž jsem mluvíval jim, a neposlouchali.

³²I vzal Jeremiáš knihu jinou, a dal ji Báruchovi synu Neriášovu, písaři, kterýž sepsal do ní z úst Jeremiášových všecka slova té knihy, kterouž byl spálil Joakim král Judský ohněm. A ještě přidáno jest k těm slovům mnoho těm podobných.

Jeremiáš 36

¹Ve čtvrtém roce vlády judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova, se stalo k Jeremjáši od Hospodina toto slovo:

²Vezmi si svitek a napiš na něj všechna slova, která jsem k tobě mluvil o Izraeli, o Judovi a o všech národech ode dne, kdy jsem k tobě promluvil, ode dnů Jóšijášových až dodnes.

³Snad dům judský uslyší všechno zlo, které jim zamýšlím provést, a každý se odvrátí od své zlé cesty a odpustím jim jejich vinu a jejich hřích.

⁴Jeremjáš zavolal Báruka, syna Nerijášova, a Báruk zapsal z Jeremjášových úst na svitek všechna Hospodinova slova, která k němu Hospodin promluvil.

⁵Jeremjáš Bárukovi přikázal: Já jsem zadržován, nemohu jít do Hospodinova domu.

⁶Jdi ty a v postní den čti lidu v Hospodinově domě ze svitku to, co jsi napsal z mých úst, Hospodinova slova, a čti je také ⌈všem Judejcům,⌉ kteří přicházejí ze svých měst.

⁷Snad jejich úpěnlivá prosba přijde před Hospodina a každý se odvrátí od své zlé cesty, protože hněv a zloba, kterou Hospodin promluvil proti tomuto lidu, je veliká.

⁸Báruk, syn Nerijášův, udělal vše, co mu prorok Jeremjáš přikázal, a v Hospodinově domě četl z knihy Hospodinova slova.

⁹V pátém roce vlády judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova, v devátém měsíci se stalo, ⌈že pro všechen lid v Jeruzalémě a všechen lid, který přišel z judských měst do Jeruzaléma, vyhlásili⌉ půst před Hospodinem

¹⁰a Báruk četl z knihy všemu lidu Jeremjášova slova v Hospodinově domě v pokoji Gemarjáše, syna písaře Šáfana, na horním nádvoří u vchodu do Nové brány Hospodinova domu.

¹¹Míkajáš, syn Gemarjášův, vnuk Šáfanův, uslyšel všechna Hospodinova slova z té knihy

¹²a sestoupil do královského paláce do písařovy síně. Hle, tam seděla všechna knížata: Písař Elíšama, Delajáš, syn Šemajášův, Elnátan, syn Akbórův, Gemarjáš, syn Šáfanův, Sidkijáš, syn Chananjášův, a všechna ostatní knížata.

¹³Míkajáš jim oznámil všechna slova, která slyšel, když Báruk četl lidu z knihy.

¹⁴Všechna knížata poslala pro Báruka Jehudího, syna Netanjáše, syna Šelemjáše, syna Kúšího, se slovy: Vezmi ⌈s sebou⌉ ten svitek, ze kterého jsi četl lidu a přijď sem. Báruk, syn Nerijášův, vzal ⌈s sebou⌉ ten svitek a přišel k nim.

¹⁵Pak mu řekli: Posaď se a čti nám z něj. Báruk jim tedy četl.

¹⁶Stalo se, když ⌈uslyšeli všechna ta slova,⌉ že polekaně pohlédli jeden na druhého a řekli Bárukovi: Určitě ⌈všechna tato slova⌉ oznámíme králi.

¹⁷Báruka se zeptali: Pověz nám, jak jsi všechna tato slova napsal? ⌈Z jeho úst?⌉

¹⁸Báruk jim odpověděl: ⌈Svými ústy mi říkal⌉ všechna tato slova a já jsem je zapisoval inkoustem do knihy.

¹⁹Knížata řekla Bárukovi: Jdi, ukryj se, ty i Jeremjáš, aby nikdo nevěděl, kde jste.

²⁰Oni pak šli na nádvoří ke králi. Svitek ponechali v pokoji písaře Elíšamy a oznámili králi všechna ta slova.

²¹Král poslal Jehudího, aby vzal svitek. Vzal ho z pokoje písaře Elíšamy. Jehudí ho četl králi a ⌈všem knížatům,⌉ která stála okolo krále.

²²Král seděl v zimním paláci -- byl devátý měsíc -- a na ohništi před ním hořelo.

²³Když Jehudí přečetl tři nebo čtyři odstavce, král je odřízl písařským nožem a házel je do ohně, který byl na ohništi, dokud nebyl zničen celý svitek na ohni, který byl na ohništi.

²⁴A král ani žádní jeho otroci, kteří slyšeli všechna tato slova, se nepolekali a neroztrhli svá roucha.

²⁵I když Elnátan, Delajáš a Gemarjáš naléhali na krále s prosbou, aby svitek nepálil, neuposlechl je.

²⁶Potom král přikázal Jerachmelovi, synu královu, Serajášovi, synu Azríelovu, a Šelemjášovi, synu Abdeelovu, aby písaře Báruka a proroka Jeremjáše zajali. Ale Hospodin je skryl.

²⁷Potom, co král spálil svitek a slova, která napsal Báruk z Jeremjášových úst, stalo se k Jeremjášovi Hospodinovo slovo:

²⁸Znovu si vezmi jiný svitek a napiš na něj všechna původní slova, která byla na prvním svitku, jejž judský král Jójakím spálil.

²⁹O judském králi Jójakímovi řekni: Toto praví Hospodin: Ty jsi spálil tento svitek se slovy: Proč jsi na něj napsal: Babylonský král jistě přijde a zničí tuto zemi; způsobí, že z ní zmizí lidé i zvěř?

³⁰Proto takto praví Hospodin o judském králi Jójakímovi: Nebude mít nikoho, kdo by seděl na Davidově trůnu, a jeho mrtvola bude uvržena ve dne na horko a v noci na mráz.

³¹Navštívím s trestem za jejich viny jeho, jeho potomstvo i jeho otroky a přivedu na ně, na obyvatele Jeruzaléma a na všechny Judejce všechno to zlo, které jsem vyslovil proti nim, ale ⌈nechtěli slyšet.⌉

³²Jeremjáš vzal jiný svitek a dal ho písaři Bárukovi, synu Nerijášovu. Ten na něj napsal z Jeremjášových úst všechna slova té knihy, kterou spálil ohněm judský král Jójakím, a ještě k nim bylo přidáno mnoho slov jako tato.