Jeremiáš 25

¹Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proti všemu lidu Judskému, léta čtvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského, (jenž jest první rok Nabuchodonozora krále Babylonského),

²Kteréž mluvil Jeremiáš prorok ke všemu lidu Judskému, i ke všechněm obyvatelům Jeruzalémským, řka:

³Od třináctého léta Joziáše syna Amonova, krále Judského, až do tohoto dne, po těchto třimecítma let, bývalo slovo Hospodinovo ke mně, kteréž jsem vám mluvíval, ráno přivstávaje, a to ustavičně, ale neposlouchali jste.

⁴Posílal také Hospodin k vám všecky slouhy své proroky, ráno přivstávaje, a to ustavičně, (jichžto neposlouchali jste, aniž jste naklonili ucha svého, abyste slyšeli).

⁵Kteříž říkali: Navraťtež se již jeden každý z cesty své zlé a od nešlechetnosti předsevzetí svých, a tak osazujte se v té zemi, kterouž dal Hospodin vám i otcům vašim od věků až na věky.

⁶A nechoďte za bohy cizími, abyste sloužiti měli jim, aniž se jim klanějte, aniž hněvejte mne dílem rukou svých, a neučinímť vám zle.

⁷Ale neposlouchali jste mne, dí Hospodin, abyste jen hněvali mne dílem rukou svých k svému zlému.

⁸Protož takto praví Hospodin zástupů: Proto že jste neuposlechli slov mých,

⁹Aj, já pošli, a pojmu všecky národy půlnoční, dí Hospodin, i k Nabuchodonozorovi králi Babylonskému, služebníku svému, a přivedu je na zemi tuto i na obyvatele její, i na všecky národy tyto okolní, kteréž jako proklaté vyhladím, a způsobím to, aby byli k užasnutí, na odivu, a poustkou věčnou.

¹⁰Také způsobím to, aby zahynul jim hlas radosti i hlas veselé, hlas ženicha i hlas nevěsty, hluk žernovu i světlo svíce.

¹¹I bude všecka země tato pustinou a pouští, a sloužiti budou národové tito králi Babylonskému sedmdesáte let.

¹²Potom pak po vyplnění sedmdesáti let trestati budu na králi Babylonském a na tom národu, dí Hospodin, nepravost jejich, totiž na zemi Kaldejské, tak že obrátím ji v pustiny věčné.

¹³A uvedu na zemi tu všecka slova svá, kteráž jsem mluvil o ní, všecko, což psáno jest v knize této, cožkoli prorokoval Jeremiáš o všech národech.

¹⁴Když je v službu podrobí, i jiné národy mnohé a krále veliké, tehdáž odplatím jim podlé skutků jejich a podlé činů rukou jejich.

¹⁵Nebo takto mi řekl Hospodin, Bůh Izraelský: Vezmi kalich vína prchlivosti této z ruky mé, a napájej jím všecky ty národy, k kterýmž já pošli tebe,

¹⁶Aby pili a potáceli se, anobrž bláznili příčinou meče, kterýž já pošli mezi ně.

¹⁷I vzal jsem kalich z ruky Hospodinovy, a napájel jsem všecky ty národy, k nimž mne poslal Hospodin,

¹⁸Jeruzalémské i města země Judské, a krále její i knížata její, abych je oddal v pustinu a v zpuštění, na odivu, i k proklínání tohoto dnešního dne,

¹⁹Faraona krále Egyptského i služebníky jeho, i knížata jeho, i všecken lid jeho,

²⁰I všecku tu směsici, totiž všecky krále země Uz, všecky také krále země Filistinské, i Aškalon, i Gázy, i Akaron, i ostatek Azotu,

²¹Idumejské, i Moábské, i syny Ammon,

²²I všecky krále Tyrské, i všecky krále Sidonské, i krále krajiny té, kteráž jest při moři,

²³Dedana a Temu, a Buzu i všecky přebývající v koutech nejzadnějších,

²⁴I všecky krále Arabské, i všecky krále té směsice, kteříž bydlí na poušti,

²⁵Všecky také krále Zamritské, i všecky krále Elamitské, též všecky krále Médské,

²⁶Anobrž všecky krále půlnoční, blízké i daleké, jednoho jako druhého, všecka také království země, kterážkoli jsou na svrchku země. Král pak Sesák píti bude po nich.

²⁷A rci jim: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Pítež a opojte se, anobrž vyvracejte z sebe, a padejte, tak abyste nepovstali pro meč, kterýž já pošli mezi vás.

²⁸Jestliže by pak nechtěli vzíti kalichu z ruky tvé, aby pili, tedy díš jim: Takto praví Hospodin zástupů: Konečně že píti musíte.

²⁹Nebo poněvadž na to město, kteréž nazváno jest od jména mého, já začínám uvozovati zlé věci, a vy abyste bez hodné pomsty byli? Nebudete bez pomsty, nebo já zavolám meče na všecky obyvatele té země, dí Hospodin zástupů.

³⁰Protož ty prorokuj proti nim všecka slova tato, a rci jim: Hospodin s výsosti řváti bude, a z příbytku svatosti své vydá hlas svůj, mocně řváti bude z obydlí svého. Křik ponoukajících se, jako presovníků, rozléhati se bude proti všechněm obyvatelům té země,

³¹I průjde hřmot až do konce země. Nebo rozepři má Hospodin s těmi národy, v soud vchází sám se všelikým tělem; bezbožníky vydá pod meč, dí Hospodin.

³²Takto praví Hospodin zástupů: Aj, bída půjde z národu na národ, a vichřice veliká strhne se od končin země.

³³I budou zbiti od Hospodina v ten čas od konce země až do konce země; nebudou oplakáni, ani sklizeni, ani pochováni, místo hnoje na svrchku země budou.

³⁴Kvělte pastýři a křičte, anobrž válejte se v popele, vy nejznamenitější toho stáda; nebo naplnili se dnové vaši, abyste zbiti byli, a abyste rozptýleni byli, i budete padati jako nádoba drahá.

³⁵I zahyne útočiště pastýřům a utíkání nejznamenitějším toho stáda.

³⁶Hlas žalostný pastýřů a kvílení nejznamenitějších toho stáda; nebo zkazí Hospodin pastvu jejich.

³⁷Zkažena budou i pastviska pokoj mající, pro prchlivost hněvu Hospodinova,

³⁸Jako lev opustí jeskyni svou; nebo přijde země jejich na spuštění, pro prchlivost zhoubce a pro prchlivost hněvu jeho.

Jeremiáš 25

¹Slovo, které se stalo k Jeremjášovi o všem judském lidu ve čtvrtém roce vlády judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova (byl to první rok vlády babylonského krále Nebúkadnesara),

²a které prorok Jeremjáš mluvil ke všemu judskému lidu a ke všem obyvatelům Jeruzaléma:

³Od třináctého roku vlády judského krále Jóšijáše, syna Amónova, až dodnes, těchto dvacet tři let, stávalo se ke mně Hospodinovo slovo. Mluvil jsem k vám, stále znovu jsem mluvil, ale neposlouchali jste.

⁴Hospodin vám posílal všechny své otroky proroky, stále znovu je posílal, ale neposlouchali jste a nenakláněli jste ucho, abyste slyšeli.

⁵Říkali: Odvraťte se každý od své zlé cesty a od svých zvrácených činů a budete bydlet v zemi, kterou Hospodin dal vám a vašim otcům od věků až navěky.

⁶Nechoďte za jinými bohy, abyste jim sloužili a klaněli se jim. Nezlobte mě dílem svých rukou, a neudělám vám nic zlého.

⁷Ale neposlouchali jste mě, je Hospodinův výrok, jen abyste mě ⌈ke své vlastní škodě⌉ rozzlobili dílem svých rukou.

⁸Proto takto praví Hospodin zástupů: Protože jste neposlouchali má slova,

⁹hle, pošlu a vezmu všechny severní čeledě, je Hospodinův výrok, pošlu i pro svého otroka, babylonského krále Nebúkadnesara, a přivedu je proti této zemi, proti jejím obyvatelům i proti všem těmto okolním národům. Zasvětím je zkáze a učiním je předmětem hrůzy a úžasu a věčnými troskami.

¹⁰Odstraním od nich hlas jásotu i hlas radosti, hlas ženicha i hlas nevěsty, zvuk ručních mlýnků i světlo lampy.

¹¹Tato celá země se stane troskami, hroznou pustinou, a tyto národy budou sedmdesát let sloužit babylonskému králi.

¹²Stane se, že až se naplní sedmdesát let, navštívím s trestem ⌈za jejich vinu babylonského krále i ten⌉ národ -- je Hospodinův výrok -- i chaldejskou zemi a učiním ji navěky zcela opuštěnou.

¹³Přivedu na tuto zemi všechna svá slova, která jsem o ní promluvil, všechno, co je zapsáno v této knize, jak prorokoval Jeremjáš o všech národech.

¹⁴Vždyť i je samé zotročí mnohé národy a velcí králové. Odplatím jim podle jejich skutků a podle díla jejich rukou.

¹⁵Hospodin, Bůh Izraele, mi řekl toto: Vezmi z mé ruky tento kalich s vínem hněvu a dej z něj napít všem národům, ke kterým tě posílám.

¹⁶Až se napijí, budou se potácet a šílet ⌈kvůli meči,⌉ který mezi ně posílám.

¹⁷Vzal jsem kalich z Hospodinovy ruky a dal jsem napít všem národům, ke kterým mě Hospodin poslal:

¹⁸Jeruzalému, judským městům, jeho králům a jeho knížatům, abych je učinil troskami, předmětem hrůzy a úžasu a kletby, jako je tomu dnes;

¹⁹faraonovi, egyptskému králi, jeho otrokům, jeho knížatům a všemu jeho lidu;

²⁰všemu míšenému lidu, všem králům země Úsu, všem králům pelištejské země, Aškalónu, Gaze, Ekrónu, ostatku Ašdódu,

²¹Edómu, Moábu a synům Amónovým,

²²všem týrským králům, všem sidónským králům, králům pobřeží za mořem,

²³Dedánovi, Témovi, Búzovi a všem s vyholenými skráněmi,

²⁴všem arabským králům, všem králům ⌈míšeného lidu,⌉ kteří bydlí v pustině,

²⁵všem zimríjským králům, všem élamským králům, všem médským králům,

²⁶všem severním králům, blízkým i dalekým, jednomu po druhém a všem královstvím světa, která jsou na povrchu země. Král Šéšaku se napije po nich.

²⁷Řekni jim: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Pijte, opijte se a zvracejte, padněte a nevstanete kvůli meči, který mezi vás posílám.

²⁸Stane se, že odmítnou přijmout kalich z tvé ruky, aby pili. Řekni jim: Toto praví Hospodin zástupů: Musíte pít.

²⁹Neboť hle, s městem, které se nazývá mým jménem, již začínám nakládat zle a vy byste zůstali zcela bez trestu? Nezůstanete bez trestu, protože povolávám meč na všechny obyvatele země, je výrok Hospodina zástupů.

³⁰Ty však jim prorokuj všechna tato slova a řekni jim: Hospodin zařve z výšiny, ze svého svatého příbytku vydá svůj hlas, hlasitě zařve nad svou pastvinou, rozkřičí se jako ti, kdo lisují hrozny, na všechny obyvatele země.

³¹Hukot proniká až do končin země, protože Hospodin vede spor s národy, soudí každé tělo a ničemy vydá meči, je Hospodinův výrok.

³²Toto praví Hospodin zástupů: Hle, od národa k národu vychází zlo, dává se do pohybu velký vichr z nejvzdálenějších částí země.

³³V onen den budou Hospodinem pobití ležet od jednoho konce země až na druhý. Nebudou oplakáváni, nebudou sebráni ani pohřbeni, budou jako hnůj na povrchu země.

³⁴Naříkejte, pastýři, a křičte! Válejte se v prachu vznešení předáci stáda, protože se naplnily dny pro vaši porážku a rozptýlení, padnete jako vzácná nádoba.

³⁵Zmizí útočiště pro pastýře i únik pro vznešené předáky stáda.

³⁶Slyš! Volání pastýřů a nářek vznešených předáků stáda, protože Hospodin ničí jejich pastvu

³⁷a pokojné pastviny jsou zpustošené kvůli Hospodinovu planoucímu hněvu.

³⁸Opouští svou skrýši jako mladý lev, jejich země se stala předmětem hrůzy kvůli krutému meči a kvůli jeho planoucímu hněvu.