Jeremiáš 14 Porovnání: Kralická vs ČSP
Jeremiáš 14
1Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi o suchu.
2Kvíliti bude země Judská, a brány její zemdlejí, smutek ponesou na zemi, a naříkání Jeruzaléma vzejde.
3Také nejznamenitější z nich rozsílati budou i nejšpatnější své pro vodu. Přijdouce k čisternám, a nenaleznouce vody, navrátí se s nádobami svými prázdnými, hanbíce a stydíce se; protož přikryjí hlavu svou.
4I oráči stydíce se, přikryjí hlavu svou příčinou země vyprahlé, proto že deště nebude na zemi.
5Anobrž i laň na poli, což porodí, opustí; nebo mladistvé trávy nebude.
6A divocí oslové stojíce na vysokých místech, hltati budou vítr jako draci; přehledí se oči jejich, nebo nebude žádné trávy.
7Ó Hospodine, poněvadž nepravosti naše svědčí proti nám, slituj se pro jméno své. Nebo mnohá jsou odvrácení naše, toběť jsme zhřešili.
8Ó naděje Izraelova, vysvoboditeli jeho v čas ssoužení, proč býti máš jako příchozí v této zemi, a jako pocestný stavující se na noclehu?
9Proč se ukazuješ jako muž ustalý, jako silný, kterýž nemůže vysvoboditi? Všaks ty u prostřed nás, Hospodine, a jméno tvé nad námi vzýváno jest; neopouštějž nás.
10Takto praví Hospodin o lidu tomto: Tak milují toulky, noh svých nezdržují, až Hospodin nemá v nich líbosti, a nyní zpomíná nepravost jejich, a navštěvuje hříchy jejich.
11Potom řekl ke mně Hospodin: Nemodl se za lid tento k dobrému.
12Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, a když obětovati budou obět zápalnou a suchou, já nikoli neoblíbím sobě těch věcí, ale mečem a hladem a morem já do konce zhubím je.
13Tedy řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, tito proroci říkají jim: Neuzříte meče, a hlad nepřijde na vás, ale pokoj pravý dám vám na místě tomto.
14I řekl Hospodin ke mně: Lež prorokují ti proroci ve jménu mém. Neposlalť jsem jich, aniž jsem přikázal jim, anobrž aniž jsem mluvil k nim. Vidění lživé a hádání, a marné věci i lest srdce svého oni prorokují vám.
15Protož takto praví Hospodin o prorocích, kteříž prorokují ve jménu mém, ješto jsem já jich neposlal, a kteříž říkají: Meče ani hladu nebude v zemi této: Mečem a hladem i ti sami proroci zhynou.
16Lid pak ten, jemuž oni prorokují, rozmetán bude po ulicích Jeruzalémských hladem a mečem, aniž bude, kdo by je pochovával, je, manželky jejich, a syny jejich, a dcery jejich. Tak vyleji na ně nešlechetnost jejich.
17Protož rciž jim slovo toto: Z očí mých tekou slzy dnem i nocí bez přestání; nebo potřína bude velmi velice panna dcera lidu mého ranou náramně bolestnou.
18Vyjdu-li na pole, aj, tam zbití mečem; pakli vejdu do města, aj, tam nemocní hladem. Nebo jakož prorok tak kněz obcházejíce, kupčí zemí, a lidé toho neznají.
19Zdaliž do konce zamítáš Judu? Zdali Sion oškliví sobě duše tvá? Proč nás biješ, tak abychom již nebyli uzdraveni? Čekáme-li pokoje, a aj, nic dobrého pakli času uzdravení, a aj, hrůza.
20Poznávámeť, Hospodine, bezbožnost svou i nepravost otců svých, že jsme hřešili proti tobě.
21Nezamítejž pro jméno své, nezlehčuj stolice slávy své; rozpomeň se, neruš smlouvy své s námi.
22Zdaliž jsou mezi marnostmi pohanskými ti, kteříž by déšť dávali? A zdaliž nebesa dávají přívaly? Zdaliž ty nejsi sám, Hospodine, Bůh náš? Protož na tebeť očekáváme, nebo ty působíš všecko to.
Jeremiáš 14
1Hospodinovo slovo, které se stalo k Jeremjášovi ohledně velkého sucha:
2Juda truchlí a jeho brány se zhroutily; ⌈v chmurách leží na zemi⌉ a křik Jeruzaléma stoupá.
3Jejich vznešení posílají své služebníky pro vodu; přicházejí k cisternám, vodu nenacházejí a vracejí se s prázdnými nádobami. Stydí se, jsou zahanbeni a zakrývají si hlavu.
4Kvůli rozpraskané zemi -- protože v zemi není déšť -- se zemědělci stydí a zakrývají si hlavu.
5Také laň na poli rodí a opouští svá mláďata, protože není tráva.
6Divoké oslice postávají na návrších, lapají po dechu jako šakali, jejich zrak slábne, protože není zeleň.
7Ačkoliv proti nám svědčí naše viny, Hospodine, jednej pro své jméno, protože našich odvrácení je mnoho, hřešili jsme proti tobě.
8Naděje Izraele, jeho spasiteli v čas soužení, proč bys měl být v zemi jako cizinec a jako poutník, který si postavil stan jenom k přenocování?
9Proč bys měl být jako ohromený muž, jako hrdina, který nedokáže zachránit? Ale ty, Hospodine, jsi uprostřed nás, nazýváme se tvým jménem. Neopouštěj nás!
10Toto praví Hospodin o tomto lidu: Že si tak zamilovali toulky a ⌈své nohy nekrotili,⌉ proto si je Hospodin neoblíbil; nyní bude pamatovat na jejich viny a navštíví s trestem jejich hříchy.
11Pak mi Hospodin řekl: Nemodli se za tento lid, za jeho dobro.
12Když se budou postit, jejich volání nevyslyším, až budou přinášet zápalnou a přídavnou oběť, nenajdu v nich zalíbení, ale skoncuji s nimi ⌈mečem a hladem a morem.⌉
13Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine! Hle, proroci jim říkají: Nezažijete meč, nebudete mít hlad, ale dám vám na tomto místě trvalý pokoj.
14Hospodin mi řekl: Klam prorokují proroci v mém jménu. Neposlal jsem je a nepřikázal jsem jim nic, nemluvil jsem k nim. Prorokují vám klamné vidění, věštbu, nicotnost a podvod svého srdce.
15Proto takto praví Hospodin o prorocích, kteří prorokují v mém jménu, ačkoliv jsem je neposlal, a kteří říkají, že v této zemi meč ani hlad nebude: Mečem a hladem zahynou tito proroci.
16A lid, kterému prorokují, bude kvůli hladu a meči vržen na ulice Jeruzaléma. Nebude kdo by je pohřbil, je, jejich ženy, jejich syny ani jejich dcery; tak na ně vyleji jejich zlo.
17Řekni jim tato slova: Z mých očí plynou slzy ⌈nocí i dnem,⌉ nejsou k zastavení, neboť panna, dcera mého lidu, je zasažena velkou zkázou, zcela nevyléčitelnou ranou.
18Když vyjdu na pole, podívej -- probodení mečem; když přijdu do města, podívej -- nemocní hladem; protože jak prorok, tak i kněz procházejí zemi, obchodují a mě neznají.
19Cožpak jsi Judu zcela zavrhl? Opravdu si tvá duše Sijón zošklivila? Proč jsi nás ranil, takže pro nás není uzdravení? Čekáme pokoj, ale dobro není, čas uzdravení, a hle, jen hrůza.
20Hospodine, známe svoji ničemnost, vinu našich otců, vždyť jsme hřešili proti tobě.
21Pro své jméno neopovrhuj Jeruzalémem, nejednej opovržlivě ⌈s trůnem své slávy!⌉ Rozpomeň se na ni a neruš svou smlouvu s námi.
22Cožpak jsou mezi nicotnými modlami národů takové, které působí déšť? Zdalipak nebesa vydávají sama od sebe přeháňky? Copak to nejsi ty, Hospodin, náš Bůh? Na tebe čekáme, protože ty činíš všechny tyto věci.
Porozumění Kralická vs ČSP v Jeremiáš 14
Kralická (CzeBKR)
Bible kralická - Čeština 16. století, klenot české literatury a reformace.
ČSP
Český studijní překlad - Přesný a moderní překlad s důrazem na původní jazyky.
Prohlížíte si vedle sebe srovnání Jeremiáš 14 v překladech Kralická a ČSP. Porovnání těchto dvou verzí může pomoci objasnit nuance původního textu.
Klíčové srovnání: Jeremiáš 14:16
"Lid pak ten, jemuž oni prorokují, rozmetán bude po ulicích Jeruzalémských hladem a mečem, aniž bude, kdo by je pochovával, je, manželky jejich, a syny jejich, a dcery jejich. Tak vyleji na ně nešlechetnost jejich."
"A lid, kterému prorokují, bude kvůli hladu a meči vržen na ulice Jeruzaléma. Nebude kdo by je pohřbil, je, jejich ženy, jejich syny ani jejich dcery; tak na ně vyleji jejich zlo."
