Jan 8 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jan 8

¹Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.

²Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. I posadiv se, učil je.

³I přivedli k němu zákonníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou, a postavivše ji v prostředku,

⁴Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.

⁵A v zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?

⁶A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.

⁷A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.

⁸A opět schýliv se, psal na zemi.

⁹A oni uslyševše to, a v svědomích svých obvinění byvše, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a ta žena u prostřed stojeci.

¹⁰A pozdvih se Ježíš, a žádného neviděv, než tu ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?

¹¹Kteráž řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.

¹²Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.

¹³I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.

¹⁴Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel, a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, aneb kam jdu.

¹⁵Vy podlé těla soudíte, já nesoudím žádného.

¹⁶A bychť pak i já soudil, soud můj jest pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.

¹⁷A v zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.

¹⁸Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.

¹⁹Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.

²⁰Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.

²¹I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu svém zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.

²²I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?

²³I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.

²⁴Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších svých.

²⁵I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což z počátku pravím vám.

²⁶Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.

²⁷Ale neporozuměli, že by o Otci pravil jim.

²⁸Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, tak mluvím.

²⁹A ten, kterýž mne poslal, se mnou jest. Neopustilť mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.

³⁰Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.

³¹Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.

³²A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.

³³I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: že svobodní budete?

³⁴Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.

³⁵A služebník nezůstává v domě na věky; Syn zůstává na věky.

³⁶Protož jestližeť vás Syn vysvobodí, právě svobodní budete.

³⁷Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabiti; nebo řeč má nemá místa u vás.

³⁸Já, což jsem viděl u Otce svého, mluvím; i vy tedy, co jste viděli u otce svého, činíte.

³⁹Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.

⁴⁰Ale nyní hledáte mne zabiti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť Abraham nečinil.

⁴¹Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, Boha.

⁴²Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.

⁴³Proč mluvení mého nechápáte? Proto že slyšeti nemůžete řeči mé.

⁴⁴Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činiti. On byl vražedlník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.

⁴⁵Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.

⁴⁶Kdo z vás uviní mne z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?

⁴⁷Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.

⁴⁸Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?

⁴⁹Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.

⁵⁰Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.

⁵¹Amen, amen pravím, vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky.

⁵²Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky.

⁵³Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli. Kým ty se činíš?

⁵⁴Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť Otec můj, kterýž mne chválí, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.

⁵⁵Ale nepoznali jste ho, já pak jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.

⁵⁶Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.

⁵⁷Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?

⁵⁸Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, já jsem.

⁵⁹I zchápali kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak odšel.

Jan 8

¹Ježíš však odešel na Olivovou horu.

²A časně ráno přišel opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu; posadil se a začal je vyučovat.

³Tu [k němu] učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed

⁴a řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství.

⁵V Zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“

⁶Těmi slovy ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi.

⁷Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.“

⁸A opět se sklonil a psal po zemi.

⁹Když to uslyšeli, ⌈vytráceli se⌉ jeden po druhém, [zahanbeni ve (svém) svědomí,] starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed.

¹⁰Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kde jsou [tvoji žalobci]? Nikdo tě neodsoudil?“

¹¹Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a ⌈od této chvíle⌉ již nehřeš.“

¹²Ježíš k nim opět promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

¹³Farizeové mu řekli: „Ty svědčíš sám o sobě; tvé svědectví není pravé.“

¹⁴Ježíš jim odpověděl: „I když svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím ani kam jdu.

¹⁵Vy soudíte podle těla; já nesoudím nikoho.

¹⁶Jestliže já přece soudím, můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale jsem já a ten, který mne poslal, Otec.

¹⁷A ve vašem Zákoně je napsáno, že svědectví dvou osob je pravé.

¹⁸Jsem to já, kdo svědčí o sobě, a svědčí o mně také ten, který mne poslal, Otec.“

¹⁹Řekli mu: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“

²⁰Tato slova řekl u pokladnice, když učil v chrámě. A nikdo ho nezajal, protože ještě nepřišla jeho hodina.

²¹[Ježíš] jim opět řekl: „Já odcházím; budete mne hledat, ale zemřete ve svém hříchu. Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.“

²²Židé říkali: „Chce se snad zabít, že říká: Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete?“

²³I říkal jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.

²⁴Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že ⌈Já jsem⌉, zemřete ve svých hříších.“

²⁵Říkali mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim řekl: „⌈Co vám od počátku říkám.⌉

²⁶Mnoho mám o vás mluvit a soudit; ale ten, který mne poslal, je pravdivý, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.“

²⁷Nepoznali, že k nim mluvil o Otci.

²⁸Ježíš [jim] řekl: „Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že ⌈Já jsem⌉ a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil [můj] Otec.

²⁹A ten, kdo mne poslal, je se mnou; nezanechal mne samotného, protože já stále činím to, co se jemu líbí.“

³⁰Když toto mluvil, mnozí v něho uvěřili.

³¹Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete–li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.

³²Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“

³³Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“

³⁴Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.

³⁵A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.

³⁶Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.

³⁷Vím, že jste potomci Abrahamovi, ale usilujete mne zabít, protože mé slovo nemá ve vás místo.

³⁸Já mluvím o tom, co jsem viděl u [svého] Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli u [vašeho] otce.“

³⁹Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „⌈Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste⌉ Abrahamovy skutky.

⁴⁰Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham neučinil.

⁴¹Vy činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My nejsme zrozeni ze smilstva! Máme jednoho Otce, Boha.“

⁴²Ježíš jim řekl: „Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal.

⁴³Proč nerozumíte mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo.

⁴⁴Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži.

⁴⁵Poněvadž já říkám pravdu, nevěříte mi.

⁴⁶Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkám–li pravdu, proč mi nevěříte?

⁴⁷Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“

⁴⁸Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi Samařan a máš démona?“

⁴⁹Ježíš odpověděl: „Já nemám démona, ale ctím svého Otce, vy však mne znevažujete.

⁵⁰Já nehledám svou slávu; je však někdo, kdo hledá a soudí.

⁵¹Amen, amen, pravím vám, kdo by zachoval mé slovo, nespatří smrt ⌈na věčnost⌉.“

⁵²Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že máš démona. Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: Kdo by zachoval mé slovo, neokusí smrti ⌈na věčnost⌉.

⁵³Jsi snad větší než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Co ze sebe děláš?“

⁵⁴Ježíš odpověděl: „Kdybych já oslavil sám sebe, má sláva by nic nebyla. Můj Otec to je, kdo mne oslavuje a o kom vy říkáte: Je to náš Bůh.

⁵⁵Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.

⁵⁶Váš otec Abraham zajásal, ⌈že mohl uvidět⌉ můj den; uviděl jej a zaradoval se.“

⁵⁷Židé mu řekli: „Ještě ⌈ti nebylo⌉ padesát let, a viděl jsi Abrahama?“

⁵⁸Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“

⁵⁹Zvedli kameny, aby je na něho hodili. Ježíš se však skryl, [prošel mezi nimi] a vyšel z chrámu. [Tak odešel.]