Izaiáš 8

¹I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě knihu velikou, a napiš na ní písmem lidským: K rychlé kořisti pospíchá loupežník.

²I vzal jsem sobě za svědky věrné Uriáše kněze, a Zachariáše syna Jeberechiášova.

³V tom přistoupil jsem k prorokyni, kteráž počala, a porodila syna. I řekl mi Hospodin: Dej mu jméno: K rychlé kořisti pospíchá loupežník.

⁴Nebo prvé než bude uměti dítě to volati: Otče můj, matko má, odejme zboží Damašské a loupeže Samařské lid krále Assyrského.

⁵I to ještě mluvil Hospodin ke mně, řka:

⁶Poněvadž pohrdl lid ten vodami Siloe tiše tekoucími, raduje se z Rezina a syna Romeliášova,

⁷Protož aj, Pán uvede na ně vody, řeky násilné a mnohé, totiž krále Assyrského, a všecku slávu jeho, tak že vystoupí ze všech toků svých, a půjde nad všecky břehy své.

⁸Půjde i přes Judu, rozleje se a rozejde, až k hrdlu dosáhne, a roztažená křídla jeho naplní širokost země tvé, ó Immanueli.

⁹Puntujtež se lidé, však potříni budete, (nýbrž pozorujte všickni v daleké zemi), přepašte se, však potříni budete, přepašte se, však potříni budete.

¹⁰Vejděte v radu, a zrušena bude, mluvte slovo, a neostojíť; nebo s námi jest Bůh silný.

¹¹Tak zajisté mluvil Hospodin ke mně, ujav mne za ruku, a dav mi výstrahu, abych nechodil cestou lidu tohoto, řka:

¹²Neříkejte: Spuntování, když lid ten praví: Spuntování; aniž se jako oni strachujte, nerci-li, abyste se děsiti měli.

¹³Hospodina zástupů samého posvěcujte; on budiž bázeň vaše i strach váš.

¹⁴A budeť vám i svatyní, kamenem pak urážky a skalou pádu oběma domům Izraelským, osídlem a léčkou i obyvatelům Jeruzalémským.

¹⁵I urazí se o to mnozí, a padnou, a potříni budou, aneb zapletouce se, popadeni budou.

¹⁶Zavaž osvědčení, zapečeť zákon mezi učedlníky mými.

¹⁷Pročež očekávati budu na Hospodina, kterýž skryl tvář svou od domu Jákobova; na něj, pravím, čekati budu.

¹⁸Aj, já a dítky, kteréž mi dal Hospodin, na znamení a zázraky v Izraeli od Hospodina zástupů, kterýž přebývá na hoře Sion.

¹⁹Jestliže by vám pak řekli: Dotazujte se na hadačích a věšťcích, kteříž šepcí a šveholí, rcete: Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovati? K mrtvým-liž místo živých má se utíkati?

²⁰K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře,

²¹Až by každý toulati se musil, zbědovaný jsa a hladovitý. I stane se, že se bude, hladovitý jsa, sám v sobě zlobiti, a zlořečiti králi svému a Bohu svému, buď že zhůru pohledí,

²²Buď že na zemi popatří, a aj, všudy ssoužení a tma, mrákota, bída i nátisk v temnostech.

Izaiáš 8

¹Hospodin mi řekl: Vezmi si velikou tabuli a napiš na ni ⌈běžným způsobem:⌉ ⌈Spěšná kořist, rychlý lup.⌉

²I povolal jsem si spolehlivé svědky: kněze Urijáše a Zekarjáše, syna Jeberekjášova.

³Přiblížil jsem se k prorokyni, otěhotněla a porodila syna. Hospodin mi řekl: ⌈Dej mu⌉ jméno Spěšná kořist, rychlý lup.

⁴Protože dříve než bude chlapec umět volat otče a matko, odnesou majetek Damašku a kořist ze Samaří před asyrského krále.

⁵Hospodin ke mně mluvil ještě dále:

⁶Protože tento lid pohrdl klidně plynoucími vodami Šíloach a raduje se s Resínem a synem Remaljášovým,

⁷proto hle, Panovník na ně přivádí mocné a hojné vody Řeky -- asyrského krále a všechnu jeho slávu -- a vystoupí nad všechna svá řečiště a půjde přes všechny své břehy.

⁸Projde Judou, zaplaví ho a půjde přes něj, dosáhne až k šíji; rozepjetím jeho křídel bude naplněna šíře tvé země, Immanueli.

⁹Jednejte zle, národy, a zděsíte se, naslouchejte všechny dálavy země. Opásejte se a zděsíte se, opásejte se a zděsíte se.

¹⁰Udělejte plán, a bude zmařen, ⌈řekněte slovo,⌉ a nenaplní se, protože s námi je Bůh.

¹¹Vždyť toto mi řekl Hospodin, ⌈když mě uchopil za ruku⌉ a varoval mě, abych nechodil po cestě tohoto lidu:

¹²Neříkejte spiknutí všemu, čemu tento lid říká spiknutí; toho, z čeho má on strach, se nebojte a nestrachujte.

¹³Hospodin zástupů -- jen ⌈on vám budiž svatý;⌉ ⌈on je vaše bázeň a on je vaše strachování.⌉

¹⁴On vám bude svatyní, ale ⌈kamenem úrazu⌉ a skálou pohoršení pro oba domy izraelské, pastí a léčkou pro obyvatele Jeruzaléma.

¹⁵Mnozí z nich klopýtnou, padnou a polámou se, budou chyceni a zajati.

¹⁶Zavaž svědectví a zapečeť zákon mezi mými učedníky.

¹⁷Budu vyčkávat na Hospodina, který skrývá svou tvář před domem Jákobovým; budu očekávat na něho.

¹⁸Hle, já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli za znamení a divy od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sijón.

¹⁹A jestliže vám řeknou: Dotazujte se ⌈těch, kdo vyvolávají duchy zemřelých,⌉ a věštců, kteří piští a mumlají … ⌈Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Kvůli živým má hledat mrtvé?⌉

²⁰K zákonu a ke svědectví! Nebudou–li mluvit podle tohoto slova, ⌈tak v něm pro ně není úsvit.⌉

²¹Každý zkroušený a hladový bude procházet zemí, a jak bude hladový a vzteklý, bude proklínat svého krále i svého Boha. Obrátí se vzhůru

²²a pohledí k zemi, a hle, soužení a temnota, ponurá sklíčenost -- vkrádá se soumrak.

²³Avšak nezůstane pochmurná, jako teď, když na ni dolehla tíseň. Jako v době, kdy nejprve zlehčil zemi Zabulón a zemi Neftalí, ale nakonec jí dodá vážnost -- cestě u moře, Zajordání a Galileji národů.