Izaiáš 22

¹Břímě údolí vidění. Cožť se stalo, že jsi vystoupilo všecko na střechy,

²Město plné hřmotu a hluku, město veselící se? Zbití tvoji nejsou zbiti mečem, ani zhynuli v boji.

³Všecka knížata tvá rozprchla se napořád, od střelců svázána jsou. Což jich koli nalezeno jest v tobě, napořád svázáni jsou, zdaleka utíkají.

⁴Protož jsem řekl: Ponechejte mne, ať hořekuji s pláčem, a neusilujte mne těšiti nad popléněním dcerky lidu mého.

⁵Nebo jest den ssoužení, a pošlapání, a v mysli sevření ode Pána, Hospodina zástupů, v údolí vidění, den boření zdi, a křiku k horám.

⁶Byltě zajisté Elam pochytil toul s vozy lidu vojenského, a Kir ukázal pavézu.

⁷I stalo se, že nejvýbornější údolí tvá naplněna byla vozy, a vojáci silně položili se u brány,

⁸A odkryto bylo zastření Judovo; však obrátilo jsi zřetel v ten den k zbrojné komoře.

⁹I k zbořeninám města Davidova dohlédli jste, nebo mnohé byly, a shromáždili jste vody rybníka dolního.

¹⁰Domy též Jeruzalémské sečtli jste, i pobořili, abyste utvrdili zed.

¹¹Udělali jste také stav mezi dvěma zdmi pro vody rybníka starého, aniž jste popatřili k Učiniteli jeho, a toho, kdo jej vzdělal od starodávna, neviděli jste.

¹²Nadto když volal Pán, Hospodin zástupů, v ten den k pláči a k kvílení, a k lysině a k přepásání se žíní.

¹³A aj, radost a veselí vaše zabijeti voly, a bíti ovce, jísti maso, a píti víno, a říkati: Jezme, píme, nebo zítra zemřeme.

¹⁴Ale známéť jest to v uších mých, praví Hospodin zástupů. Protož nikoli vám nebude odpuštěna ta nepravost, až i zemřete, praví Pán, Hospodin zástupů.

¹⁵Takto praví Pán, Hospodin zástupů: Jdi, vejdi k Sochitskému tomu, k Sobnovi správci domu, a řekni:

¹⁶Co ty zde máš? A koho zde máš, že jsi vytesal sobě zde hrob? Vytesals sobě na vysokém místě hrob svůj, a vystavěls na skále příbytek svůj.

¹⁷Aj, Hospodin, kterýž tě přistřel, jakž na muže znamenitého náleží, a kterýž tě výborně přioděl,

¹⁸Prudce tě zakulí jako kuli do země všelijak prostranné. Tam umřeš, tam i vozové slávy tvé, ó ohyzdo domu Pána svého.

¹⁹A tak seženu tě s místa tvého, a s úřadu tvého svrhu tě.

²⁰I stane se v ten den, že povolám služebníka svého Eliakima syna Helkiášova,

²¹A obleku jej v sukni tvou, a pasem tvým potvrdím ho, panování tvé také dám v ruku jeho. I bude za otce obyvatelům Jeruzalémským a domu Judovu,

²²A vložím klíč domu Davidova na rameno jeho. Když otevře, žádný nezavře, a když zavře, žádný neotevře.

²³A vbiji jej jako hřebík v místě pevném, a bude stolicí slávy domu otce svého.

²⁴I zavěsí na něm synové a dcery všecku slávu domu otce jeho, všecko nádobí, i to nejmenší, od nádobí, z něhož se pije, až do všech nádob vinných.

²⁵V ten den, praví Hospodin zástupů, pohne se hřebík, kterýž vbit byl v místě pevném, a vyťat bude, a spadne, odťato bude i břímě, kteréž jest na něm; nebo Hospodin mluvil.

Izaiáš 22

¹Prorocký výnos o Údolí vidění: Copak je s tebou, že jsi celé vystoupilo na střechy,

²ty halasné město plné hukotu, město rozjařené? Tvoji pobití nejsou pobití mečem, nezemřeli v boji.

³Všichni tvoji vůdcové spolu uprchli, byli spoutáni bez výstřelu z luku; všichni tvoji utečenci, již byli nalezeni, byli rovněž spoutáni, ačkoliv utekli daleko.

⁴Proto jsem řekl: Nedívejte se na mě, budu hořce plakat; nesnažte se mě potěšit nad zkázou dcery mého lidu.

⁵Neboť den porážky, pošlapání a zmatku má Panovník, Hospodin zástupů, ⌈v Údolí vidění; den stržení zdi a volání o pomoc k Hoře.⌉

⁶Élam pozdvihl toulec -- ve vozech lidé a jezdci; Kír obnažil štít.

⁷A stalo se, že tvá nejlepší údolí jsou plná vozů a jezdci se dočista usadili ve tvé bráně.

⁸Bylo odkryto Judovo zaštítění; v onen den jsi pohleděl ke zbroji Domu lesa.

⁹A viděli jste průlomy ve zdi Davidova města, že je jich mnoho, a shromažďovali jste vodu Dolního rybníka.

¹⁰Spočetli jste jeruzalémské domy a strhli jste domy, abyste opevnili hradby.

¹¹Mezi dvěma hradbami jste udělali nádrž na vodu Starého rybníka, aniž jste se ohlíželi na jeho Tvůrce, a na toho, který ho již dávno utvořil, jste nehleděli.

¹²A v onen den povolal Panovník, Hospodin zástupů, k pláči a ke kvílení, k lysině a k přepásání pytlovinou.

¹³A hle! Veselí a radost, zabíjení skotu a porážení ovcí, požírání masa a pití vína: Jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.

¹⁴Hospodin zástupů zjevil mému sluchu: Tato vina vám nebude vymazána, dokud nezemřete, praví Panovník, Hospodin zástupů.

¹⁵Toto praví Panovník, Hospodin zástupů: Jdi, zajdi k tomu správci, k Šebnovi, který ⌈je ustanoven nad domem,⌉ a řekni mu:

¹⁶⌈Co ty tu pohledáváš⌉ a ⌈za koho se tu máš,⌉ že sis tu vytesal hrob? Tesáš nahoře svůj hrob, ve skále si vyměřuješ příbytek?

¹⁷Hle, Hospodin tě odvrhne ⌈daleko, člověče,⌉ rázně tě popadne,

¹⁸důkladně tě zamotá do klubka jako míč a hodí tě do ⌈rozlehlé země;⌉ tam zemřeš a tam skončí tvé slavné vozy, pohano domu svého pána.

¹⁹Srazím tě ze tvého postavení a ze tvého stanoviště tě strhnu.

²⁰I stane se v onen den, že povolám svého otroka Eljakíma, syna Chilkijášova,

²¹a obléknu mu tvou suknici, tvou šerpou ho upevním a tvou vladařskou moc vložím do jeho rukou. I bude otcem obyvatelům Jeruzaléma a domu judskému.

²²Na jeho rameno položím klíč domu Davidova. Když on otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře.

²³Zarazím jej jako kolík na spolehlivém místě a stane se slavným trůnem domu svého otce.

²⁴A zavěsí na něj všechnu slávu domu jeho otce -- výhonky i odnože -- všechny malé nádoby, od talířků až po všechny džbány.

²⁵V onen den, je výrok Hospodina zástupů, se pohne ten kolík zaražený na spolehlivém místě; bude odseknut, spadne a břemeno, které na něm bylo, bude zničeno, neboť Hospodin promluvil.