Genesis 45

¹Jozef pak nemoha se déle zdržeti, přede všemi přístojícími zvolal: Kažte všechněm ven! I nezůstal žádný s nimi, když se známil Jozef s bratřími svými.

²Potom pozdvihl hlasu svého s pláčem; a slyšeli to Egyptští, slyšel také dům Faraonův.

³I řekl Jozef bratřím svým: Já jsem Jozef. Ještě-li jest živ otec můj? A nemohli mu odpovědíti bratří jeho; nebo se ho velmi ulekli.

⁴Tedy řekl Jozef bratřím svým: Přistuptež medle ke mně. I přistoupili. A řekl: Já jsem Jozef bratr váš, kteréhož jste prodali do Egypta.

⁵Protož nyní nermuťte se, a neztěžujte sobě toho, že jste mne sem prodali; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi.

⁶Nebo dvě létě již hlad jest v zemi, a ještě pět let přijde, v nichž nebudou orati, ani žíti.

⁷Poslal mne, pravím, Bůh před vámi, pro zachování vás ostatků na zemi, a pro zachování životů vašich vysvobozením velikým.

⁸Tak tedy ne vy jste mne poslali sem, ale Bůh, kterýž mne dal za otce Faraonovi, a za pána všemu domu jeho, a panovníka po vší zemi Egyptské.

⁹Pospěšte a vstupte k otci mému, a rcete jemu: Toto praví syn tvůj Jozef: Učinil mne Bůh pánem všeho Egypta; přijdiž ke mně, neprodlévej.

¹⁰A bydliti budeš v zemi Gesen; a budeš blízko mne, ty i synové tvoji, i vnukové tvoji, stáda tvá, a volové tvoji, a cožkoli máš.

¹¹A budu tě chovati tam, (nebo ještě pět let hlad bude), abys snad pro hlad nezahynul, ty i dům tvůj, a cožkoli máš.

¹²A aj, oči vaše vidí, i oči bratra mého Beniamina, že ústa má mluví vám.

¹³Povíte také otci mému o vší slávě mé v Egyptě, a což jste koli viděli; pospěštež tedy, a přiveďte otce mého sem.

¹⁴Tedy padl na šíji Beniamina bratra svého, a plakal; Beniamin také plakal na šíji jeho.

¹⁵A políbiv všech bratří svých, plakal nad nimi; a potom mluvili bratří jeho s ním.

¹⁶Slyšána pak jest v domě Faraonově pověst tato: Přišli bratří Jozefovi. I bylo to velmi vděčné Faraonovi i všechněm služebníkům jeho.

¹⁷A řekl Farao Jozefovi: Rci bratřím svým: Toto učiňte: Naložíce na hovada svá, jděte, a navraťte se do země Kananejské.

¹⁸A vezmouce otce svého a čeládky své, přiďte ke mně, a dám vám dobré místo v zemi Egyptské, a jísti budete tuk země této.

¹⁹Ty pak rozkaž jim: Toto učiňte: Vezměte sobě z země Egyptské vozy pro děti a ženy své, a vezměte otce svého, a přiďte.

²⁰Aniž se ohlédejte na nábytky své; nebo nejlepší místo ve vší zemi Egyptské vaše bude.

²¹I učinili tak synové Izraelovi. A dal jim Jozef vozy podlé rozkázaní Faraonova; dal také jim pokrmy na cestu.

²²Všechněm jim dal, každému dvoje šaty; ale Beniaminovi dal tři sta stříbrných, a patery šaty jiné a jiné.

²³Otci pak svému poslal tyto věci: Deset oslů, kteříž nesli z nejlepších věcí Egyptských, a deset oslic, kteréž nesly obilí, a chléb a pokrmy otci jeho na cestu.

²⁴A propouštěje bratří své, aby odešli, řekl jim: Nevaďtež se na cestě.

²⁵Tedy brali se z Egypta, a přišli do země Kananejské k Jákobovi otci svému.

²⁶A zvěstovali jemu, řkouce: Jozef ještě živ jest, ano i panuje ve vší zemi Egyptské. I omdlelo srdce jeho; nebo slyšev to nevěřil jim.

²⁷Tedy vypravovali jemu všecka slova Jozefova, kteráž mluvil jim; a vida vozy, kteréž poslal Jozef pro něho, okřál duch Jákoba otce jejich.

²⁸I řekl Izrael: Dostiť jest, když ještě syn můj živ jest; půjdu a uzřím ho, prvé než umru.

Genesis 45

¹Josef se už přede všemi, kdo kolem něho stáli, nemohl ovládat a zvolal: Všichni ode mne odejděte! Nikdo u něho tedy nezůstal, když se dal Josef svým bratrům poznat.

²Tu se dal do hlasitého pláče. Slyšeli to Egypťané a slyšel o tom faraonův dům.

³Josef bratrům řekl: Já jsem Josef. Je můj otec ještě naživu? Ale jeho bratři mu nebyli schopni odpovědět, protože z něho byli vyděšeni.

⁴Josef tedy bratrům řekl: Jen ke mně přistupte. Když přistoupili, řekl: Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta.

⁵A teď se netrapte a nehněvejte se ⌈na sebe,⌉ že jste mne sem prodali. Neboť Bůh mne poslal před vámi pro zachování života.

⁶Protože to byly dva roky hladu v zemi, ale orba a žeň nebude ještě pět let.

⁷Bůh mne poslal před vámi, ⌈aby zajistil váš ostatek⌉ na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození.

⁸Nyní tedy ne vy jste mě sem poslali, nýbrž Bůh. On mě učinil otcem faraonovi, pánem celého jeho domu a vládcem celé egyptské země.

⁹Rychle vystupte k otci a řekněte mu: Toto vzkazuje tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Neotálej a sestup ke mně.

¹⁰Usadíš se v zemi Gošenu a budeš blízko mě ty, tvoji synové i synové tvých synů, tvůj brav i tvůj skot a vše, co máš.

¹¹Budu se tam o tebe starat, protože bude ještě pět let hladu, abys nezchudl ty, tvůj dům ani nic z toho, co máš.

¹²Hle, vidí to vaše oči i oči mého bratra Benjamína, že ⌈já sám⌉ k vám mluvím.

¹³Povězte otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte otce sem dolů.

¹⁴Tu padl na šíji svého bratra Benjamína a rozplakal se. I Benjamín plakal na jeho šíji.

¹⁵Pak políbil všechny bratry a plakal při nich. Teprve potom s ním jeho bratři byli schopni mluvit.

¹⁶Když ve faraonově domě slyšeli zprávu, že přišli Josefovi bratři, bylo to ⌈milé faraonovi i jeho⌉ otrokům.

¹⁷Farao Josefovi řekl: Řekni svým bratrům: Udělejte toto: Naložte náklad na svůj dobytek, jděte rychle do kenaanské země,

¹⁸vezměte svého otce a své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší z egyptské země a budete jíst tuk země.

¹⁹Dále máš přikázáno jim říct: Udělejte toto: Vezměte si z egyptské země vozy pro své děti a ženy a naložte svého otce a přijďte.

²⁰Nelitujte svého zařízení, protože to nejlepší z celé egyptské země bude vaše.

²¹A Izraelovi synové tak učinili. Josef jim podle faraonova příkazu vydal vozy a dal jim zásobu potravin na cestu.

²²Každému z nich dal proměnný oděv a Benjamínovi dal tři sta šekelů stříbra a pět proměnných oděvů.

²³A svému otci poslal toto: Deset oslů nesoucích ⌈nejlepší věci⌉ Egypta a deset oslic nesoucích obilí, chléb a potraviny pro otce na cestu.

²⁴Když bratry propouštěl a oni odcházeli, řekl jim: Nedrážděte se po cestě.

²⁵I vystoupili z Egypta a přišli do kenaanské země ke svému otci Jákobovi.

²⁶A oznámili mu: Josef ještě žije a nadto je vládcem celé egyptské země. Jeho srdce zůstalo netečné, protože jim nevěřil.

²⁷Když mu vyprávěli všechno, co jim Josef říkal, a když viděl vozy, které ⌈pro něho⌉ Josef poslal, duch jejich otce Jákoba ožil.

²⁸Izrael zvolal: Stačí! Můj syn Josef ještě žije! Půjdu a uvidím ho, dříve než zemřu!