Ezechiel 6

¹I stalo se ke mně slovo Hospodinovo, řkoucí:

²Synu člověčí, obrať tvář svou proti horám Izraelským, a prorokuj proti nim,

³A rci: Hory Izraelské, slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník Hospodin horám a pahrbkům, prudkým potokům a údolím: Aj, já, já uvedu na vás meč, a zkazím výsosti vaše.

⁴A tak zpustnou oltářové vaši, a ztroskotáni budou sluneční obrazové vaši, a rozmeci zbité vaše před ukydanými bohy vašimi.

⁵Povrhu také mrtvá těla synů Izraelských před ukydanými bohy jejich, a rozptýlím kosti vaše okolo oltářů vašich.

⁶Kdekoli bydliti budete, města zpuštěna budou, a výsosti zpustnou. Pročež popléněni budou a zpustnou i oltářové vaši, potroskotáni budou a přestanou ukydaní bohové vaši, a sluneční obrazové vaši zpodtínáni, a tak vyhlazena budou díla vaše.

⁷I padnou zbití u prostřed vás, a zvíte, že já jsem Hospodin.

⁸A pozůstavím některé z vás, kteříž by ušli meče, mezi pohany, když rozptýleni budete do zemí.

⁹I budou se rozpomínati na mne, kteříž z vás zachováni budou mezi národy, mezi něž budou zajati, že jsem kormoucen byl srdcem jejich smilným, kteréž odstoupilo ode mne, a očima jejich, kteréž smilníce, chodily za ukydanými bohy svými, a tak sami se býti hodné ošklivosti seznají pro nešlechetnosti, kteréž páchali ve všech ohavnostech svých.

¹⁰A zvědí, že já jsem Hospodin, a že jsem ne nadarmo mluvil, že na ně uvedu zlé toto.

¹¹Takto praví Panovník Hospodin: Tleskni rukou svou, a dupni nohou svou, a rci: Nastojte na dům Izraelský, že pro všecky ohavnosti nejhorší mečem, hladem a morem padnouti mají.

¹²Ten, kdož daleko bude, morem umře, a kdo blízko, mečem padne, ostatní pak a obležený hladem umře, a tak docela vyleji prchlivost svou na ně.

¹³A zvíte, že já jsem Hospodin, když budou zbití jejich u prostřed ukydaných bohů jejich vůkol oltářů jejich, na všelikém pahrbku vysokém, na všech vrších hor, a pod všelikým dřevem zeleným, i pod všelikým dubem hustým, na kterémkoli místě obětovávali vůni libou všelikým ukydaným bohům svým.

¹⁴Nebo vztáhnu ruku svou na ně, a učiním zemi tuto zpustlou, zpustlejší než poušť Diblat, po všech obydlích jejich. I zvědí, že já jsem Hospodin.

Ezechiel 6

¹I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²Lidský synu, ⌈nastav svou tvář proti⌉ izraelským horám a prorokuj proti nim.

³Řekneš: ⌈Izraelské hory,⌉ slyšte slovo Panovníka Hospodina. Toto řekl Panovník Hospodin ⌈horám a návrším, řečištím a údolím:⌉ Hle, přivedu na vás meč a zničím vaše návrší.

⁴Vaše oltáře budou zpustošeny, vaše kadidlové oltáře budou rozdrceny a vaše pobité nechám padnout před vašimi bůžky.

⁵Mrtvoly synů Izraele zanechám před jejich bůžky a ⌈vaše kosti rozmetám okolo vašich oltářů.⌉

⁶Ve všech vašich sídlech budou zpustošena města a zpustnou návrší, protože vaše oltáře budou zpustošeny a zničeny; vaši bůžkové budou rozdrceni a odklizeni, vaše kadidlové oltáře budou rozbity a vaše výtvory budou zahlazeny.

⁷Pobitý padne uprostřed vás a pak ⌈poznáte, že já jsem Hospodin.⌉

⁸Avšak, až se to stane, ⌈ponechám vám mezi národy ty, kdo uniknou meči, až budete roztroušeni do různých zemí.⌉

⁹Pak si na mě ti z vás, kdo uniknou , vzpomenou mezi národy, kam byli vzati do zajetí, jak jsem byl zdrcen jejich smilnícím srdcem, které se ode mne odvrátilo, a jejich očima ⌈smilnícíma s⌉ jejich bůžky, a ⌈zhnusí se ⌈sami sobě⌉ pro zlo, které spáchali všemi svými ohavnostmi.⌉

¹⁰A poznají, že já Hospodin jsem nepromluvil bezdůvodně, že jim způsobím toto zlo.

¹¹Toto řekl Panovník Hospodin: Udeř do své dlaně, dupni nohou a řekni: Ach! kvůli všem zlým ohavnostem domu izraelského, neboť padnou ⌈mečem, hladem a morem.⌉

¹²Ten, kdo je daleko, zemře na mor, ten, kdo je blízko, padne mečem a ten, kdo zůstane a bude v obležení, zemře hladem, a tak proti nim dovrším svou zlobu.

¹³A poznáte, že já jsem Hospodin, až budou jejich pobití mezi jejich bůžky okolo jejich oltářů ⌈na každém vyvýšeném návrší, na všech vrcholech hor i pod každým zeleným stromem a pod každým košatým terebintem,⌉ na místě, kde předložili příjemnou vůni všem svým bůžkům.

¹⁴Vztáhnu proti nim svou ruku a proměním tu zemi ve ⌈spoušť a zpustošenou krajinu,⌉ více než je ⌈pustina u Dibly,⌉ ve všech jejich sídlech. I poznají, že já jsem Hospodin.