Ezechiel 22

¹Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²Ty pak synu člověčí, zastával-li bys, zastával-liž bys toho města vražedlného? Raději mu oznam všecky ohavnosti jeho,

³A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Přicházíť čas města toho, jenž prolévá krev u prostřed sebe, a dělá ukydané bohy proti sobě, aby se poškvrňovalo.

⁴Ty krví svou, kterouž jsi prolilo, zavinivši, a ukydanými bohy svými, jichž jsi nadělalo, sebe poškvrnivši, to jsi způsobilo, že se přiblížili dnové tvoji, a přišlo jsi k letům svým. Protož vydám tě v pohanění národům, a ku posměchu všechněm zemím.

⁵Blízké i daleké od tebe budou se tobě posmívati, ó zlopověstné a různic plné.

⁶Aj, knížata Izraelská jeden každý vší silou na to se vydali, aby krev v tobě prolévali.

⁷Otce i matku zlehčují v tobě, pohostinnému činí nátisk u prostřed tebe, sirotka a vdovu utiskují v tobě.

⁸Svatými věcmi mými zhrdáš, a sobot mých poškvrňuješ.

⁹Utrhači jsou v tobě, aby prolévali krev, a na horách jídají v tobě; nešlechetnost páší u prostřed tebe.

¹⁰Nahotu otce syn odkrývá v tobě, a nečisté v oddělení ponižují v tobě.

¹¹Jiný pak s ženou bližního svého páše ohavnost, a jiný s nevěstou svou poškvrňuje se nešlechetností, a jiný sestry své, dcery otce svého, ponižuje v tobě.

¹²Dar berou v tobě, aby krev prolili; lichvu a úrok béřeš, a zisku hledáš s útiskem bližního svého, na mne se pak zapomínáš, dí Panovník Hospodin.

¹³Protož aj, já tleskl jsem rukama svýma nad ziskem tvým, jehož dobýváš, i nad tou krví, kteráž byla u prostřed tebe.

¹⁴Zdali ostojí srdce tvé? Zdaž odolají ruce tvé dnům, v nichž já budu zacházeti s tebou? Já Hospodin mluvil jsem i učiním.

¹⁵Nebo rozptýlím tě mezi pohany, a rozženu tě po krajinách, a do konce vyprázdním nečistotu tvou z tebe.

¹⁶A zavrženo jsuc před očima pohanů, poznáš, že já jsem Hospodin.

¹⁷Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹⁸Synu člověčí, obrátili se mi dům Izraelský v trůsku, všickni napořád jsou měď, cín, železo a olovo u prostřed peci, trůsky stříbra jsou.

¹⁹Pročež takto praví Panovník Hospodin: Proto že jste vy všickni obrátili se v trůsky, protož aj, já shromáždím vás do Jeruzaléma.

²⁰Jakž se shromažďuje stříbro a měď, železo, olovo i cín do prostřed peci, k rozdmýchání ohně vůkol něho a k rozpouštění: tak shromáždím v hněvě a v prchlivosti své, a slože, rozpouštěti vás budu.

²¹Sberu vás, pravím, a rozdmýchám okolo vás oheň prchlivosti své, i rozpustíte se u prostřed města.

²²Jakž se stříbro rozpouští v peci, tak se rozpustíte u prostřed něho, i zvíte, že já Hospodin vylil jsem prchlivost svou na vás.

²³Ještě stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²⁴Synu člověčí, rci: Ty země jsi nečistá, nebudeš deštěm svlažena v den rozhněvání.

²⁵Spiknutí proroků jejích u prostřed ní, jsou podobni lvu řvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a věci drahé berou, a činí mnoho vdov u prostřed ní.

²⁶Kněží její natahují zákona mého, a svaté věci mé poškvrňují, mezi svatým a poškvrněným rozdílu nečiní, a mezi nečistým a čistým nerozeznávají. Nadto od sobot mých skrývají oči své, tak že zlehčován bývám mezi nimi.

²⁷Knížata její u prostřed ní jsou jako vlci uchvacující loupež, vylévajíce krev, hubíce duše, aby sháněli mrzký zisk.

²⁸Proroci pak jejich obmítají jim vápnem ničemným, předpovídají marné věci, a hádají jim lež, říkajíce: Takto praví Panovník Hospodin, ješto Hospodin nemluvil.

²⁹Lid této země činí nátisk, a cizí věci mocí béře, chudému a nuznému ubližují, a pohostinného utiskují nespravedlivě.

³⁰Hledaje pak někoho z nich, kterýž by udělal hradbu, a postavil se v mezeře před tváří mou za tuto zemi, abych jí nezkazil, žádného nenacházím.

³¹Protož vyleji na ně rozhněvání své, ohněm prchlivosti své konec jim učiním, cestu jejich jim na hlavu obrátím, praví Panovník Hospodin.

Ezechiel 22

¹I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²Ty pak, lidský synu, budeš soudit? Budeš soudit ⌈město prolévající krev?⌉ Poučíš ho o všech jeho ohavnostech.

³Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin: Město, které prolévá krev ve svém středu, aby přišel jeho čas, a zhotoví samo proti sobě bůžky, aby se poskvrňovalo.

⁴Svou krví, kterou jsi prolilo, ses provinilo, a svými bůžky, které jsi zhotovilo, ses poskvrnilo, přivedlo jsi blíž své dny a přišlo jsi do svých let. Kvůli tomu jsem tě učinil předmětem potupy pro národy a posměchu pro všechny země.

⁵Ty, které jsou ti blízko, i ty, které jsou od tebe daleko, se ti budou posmívat: To nečisté jméno, ten velký zmatek.

⁶Hle, izraelští předáci, každý ⌈podle toho, jakou měl moc, byli pohotoví prolévat v tobě krev.⌉

⁷Otce a matku v tobě znevážili, příchozímu uprostřed tebe působili útlak, sirotka a vdovu v tobě utiskovali.

⁸Pohrdlo jsi mými svatými věcmi a znesvětilo jsi mé soboty.

⁹Byli v tobě pomlouvači připravení prolévat krev a hodovali v tobě na horách. Páchali uprostřed tebe hanebnost.

¹⁰Syn v tobě odhalil nahotu otce, ponížili v tobě nečistou v době menstruace.

¹¹Někdo spáchal ohavnost se ženou svého bližního, jiný znečistil hanebností svou snachu a další v tobě ponížil svou sestru, dceru svého otce.

¹²Přijímali v tobě úplatek, aby prolévali krev, bralo jsi lichvu a úrok, odíralo jsi své bližní útlakem a na mě jsi zapomnělo, je výrok Panovníka Hospodina.

¹³A hle, ⌈zatleskal jsem nad tvým nekalým ziskem, který jsi nahromadilo, a nad tvou krví, která byla⌉ uprostřed tebe prolita.

¹⁴Jestlipak obstojí tvé srdce, zdalipak budou pevné tvé ruce ve dnech, kdy s tebou budu jednat? ⌈Já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám.⌉

¹⁵Rozptýlím tě mezi národy, rozmetám tě po zemích a ⌈odstraním z tebe tvou nečistotu.⌉

¹⁶Znesvěcuješ se samo před očima národů. I poznáš, že já jsem Hospodin.

¹⁷I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

¹⁸Lidský synu, dům izraelský se pro mě stal struskou. Stali se všichni mědí a cínem, železem a olovem uprostřed pece, struskou ze stříbra.

¹⁹Proto praví Panovník Hospodin toto: Jelikož vy všichni jste se stali struskami, proto hle, shromažďuji vás doprostřed Jeruzaléma.

²⁰Stříbro, měď a železo, olovo a cín je shromážděn doprostřed pece, aby na něho dmýchal oheň, aby tavil. Tak vás shromáždím ve svém hněvu a ve své zlobě, uložím vás do pece a budu vás tavit.

²¹Shrnu vás, budu na vás dmýchat ohněm své zuřivosti a budete se tavit uprostřed něj.

²²Jako probíhá tavení stříbra uprostřed pece, tak budete roztaveni uprostřed něj a poznáte, že já Hospodin jsem na vás vylil svou zlobu.

²³I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²⁴Lidský synu, řekni jí: Ty jsi neočištěná země. Ta nebyla skropena deštěm v den rozhořčení.

²⁵Uprostřed ní je spiknutí jejích proroků, jako když řvoucí lev sápe kořist. Pohltili duši, vezmou bohatství a každou drahocennou věc, rozmnožili uprostřed ní počet jejích vdov.

²⁶Její kněží znásilnili můj zákon a znesvěcovali mé svaté věci, ⌈nerozlišovali mezi svatým a obyčejným, nepoučili o rozdílu mezi nečistým a čistým⌉ a ⌈zavírali oči před mými sobotami,⌉ a tak jsem byl uprostřed nich znesvěcován.

²⁷Její knížata uprostřed ní sápou kořist jako vlci, když prolévají krev, když hubí duše, aby pro sebe hrabali nekalý zisk.

²⁸A její proroci jim to omítali omítkou, když ⌈viděli klam a věštili pro ně lež. Říkají: Toto praví Panovník Hospodin, a Hospodin přitom nepromluvil.⌉

²⁹Lid země se dopouštěl útlaku, uchvátili lup, utiskovali chudého a nuzného a bezprávně utlačovali příchozího.

³⁰⌈I hledal jsem mezi nimi muže, který by stavěl zeď a postavil se za tu zemi před mou tvář do trhliny, abych ji nezničil,⌉ ale nenalezl jsem.

³¹Vylil jsem tedy na ně své rozhořčení, skoncoval jsem s nimi ohněm své zuřivosti, ⌈uvalil jsem jejich cestu na jejich hlavu,⌉ je výrok Panovníka Hospodina.