Ezechiel 21

¹Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²Synu člověčí, obrať tvář svou k Jeruzalému, a vypusť jako rosu proti místům svatým, a prorokuj proti zemi Izraelské.

³A rci zemi Izraelské: Takto praví Hospodin: Aj, já jsem proti tobě, a vytáhnu meč svůj z pošvy jeho, a vypléním z tebe spravedlivého i bezbožného.

⁴Proto, abych vyplénil z tebe spravedlivého i bezbožného, proto vyjde meč můj z pošvy své proti všelikému tělu, od poledne až na půlnoci.

⁵I zvíť všeliké tělo, že jsem já Hospodin vytáhl meč svůj z pošvy jeho; nenavrátíť se zase více.

⁶Ty pak synu člověčí, vzdychej, jako bys zlámaná měl bedra, a to s hořekováním vzdychej před očima jejich.

⁷I stane se, žeť řeknou: Nad čím ty vzdycháš? Tedy řekneš: Nad pověstí, kteráž přichází, k níž rozplyne se každé srdce, a každé ruce klesnou, a všeliký duch skormoutí se, a každá kolena rozplynou se jako voda. Aj, přicházíť a děje se, praví Panovník Hospodin.

⁸Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

⁹Synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Hospodin: Rci: Meč, meč nabroušen, také i vyčištěn jest.

¹⁰Aby zabíjel k zabití oddané, nabroušen jest; aby se blyštěl, vyčištěn jest. Radovati-liž se budeme, když prut syna mého pohrdá každým dřevem?

¹¹Dalť jej vyčistiti, aby v ruku vzat byl; jestiť nabroušený meč, jest i vyčištěný, aby dán byl do ruky mordujícího.

¹²Křič a kvěl, synu člověčí, proto že ten bude proti lidu mému, tentýž proti všechněm knížatům Izraelským; uvrženi budou na meč s lidem mým, protož bí se v bedra.

¹³Když jsem je trestával, co bylo? Nemám-liž metly hubící již přičiniti? dí Hospodin zástupů.

¹⁴Ty tedy synu člověčí, prorokuj a tleskej rukama; nebo po druhé i po třetí přijde meč, meč mordujících, ten meč mordujících bez lítosti, pronikajících i do pokojů jejich.

¹⁵Tak aby se rozplynulo srdce, a rozmnoženi byli úrazové, v každé bráně jejich postavím ostří meče. Ach, vyčištěnť jest, aby se blyštěl, zaostřen, aby zabíjel.

¹⁶Shlukni se a pusť se na pravo i na levo, kamžkoli a načkoli se tobě nahodí.

¹⁷I jáť také tleskati budu rukama svýma, a doložím prchlivost svou. Já Hospodin mluvil jsem.

¹⁸V tom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹⁹Ty pak synu člověčí, předlož sobě dvě cesty, kudy by jíti měl meč krále Babylonského. Z země jedné ať vycházejí obě dvě, a na rozcestí vybeř tu k městu, tu vybeř.

²⁰Ukaž cestu, kudy by jíti měl meč, k Rabbat-li synů Ammon, čili k Judstvu, na Jeruzalémské pevnosti,

²¹Proto že stane král Babylonský na rozcestí, na počátku dvou cest, obíraje se s hádáním, vyčistí střely, doptávati se bude modl, hleděti bude do jater.

²²Po pravé ruce jeho hádání ukáže Jeruzalém, aby sšikoval hejtmany, kteříž by ponoukali k mordování, a pozdvihovali hlasu s prokřikováním, aby přistavili berany válečné proti branám, aby vysypán byl násyp, a vzdělání byli šancové.

²³I budou to míti za hádání marné před očima svýma ti, jenž se zavázali přísahami; a toť přivede na pamět nepravost, kterouž by popadeni byli.

²⁴Protož takto praví Panovník Hospodin: Proto že ku paměti přivodíte nepravost svou, a odkrývá se nevěra vaše, tak že jsou patrní hříchové vaši ve všech činech vašich, proto že na pamět přicházíte, rukou tou popadeni budete.

²⁵Ty pak nečistý bezbožníče, kníže Izraelské, jehož den přichází, a čas skonání nepravosti,

²⁶Takto praví Panovník Hospodin: Sejmi tu čepici, a svrz tu korunu, kteráž nikdy již taková nebude; toho, kterýž na snížení přišel, povyš, a vyvýšeného poniž.

²⁷Zmotanou, zmotanou, zmotanou učiním ji, (čehož prvé nebývalo), až přijde ten, jenž má právo, kteréž jsem jemu dal.

²⁸Ty pak synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Panovník Hospodin o synech Ammon, i o pohanění jejich, rci, pravím: Meč, meč dobyt jest, k zabíjení vyčištěn jest, aby hubil všecko, a aby se blyštěl.

²⁹A ačkoli předpovídají tobě marné věci, a hádají tobě lež, aby tě přiložili k hrdlům zbitých bezbožníků, jejichž den přichází a čas skonání nepravosti:

³⁰Schovej meč do pošvy jeho. Na místě, na kterémž jsi zplozena, v zemi přebývání tvého, budu tě souditi.

³¹A vyleji na tě rozhněvání své, ohněm prchlivosti své na tě dmýchati budu, a dám tě v ruku lidí vzteklých, řemeslníků všecko kazících.

³²Budeš ohni k sežrání, krev tvá bude u prostřed země, nebudeš připomínána; neboť jsem já Hospodin mluvil.

Ezechiel 21

¹I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²Lidský synu, nastav svou tvář směrem k Témanu, kaž proti Dárómu a prorokuj proti lesu na poli Negebu.

³Řekneš Negebskému lesu: Slyš Hospodinovo slovo: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, roznítím v tobě oheň a stráví v tobě každý strom syrový i každý strom vyschlý. Plápolající plamen neuhasne a budou jím popáleny ⌈všechny tváře⌉ ⌈od jihu na sever.⌉

⁴Tehdy každé tělo uvidí, že jsem jej zapálil já, Hospodin, a neuhasne.

⁵Tu jsem řekl: Ach, Panovníku Hospodine, ⌈oni mi říkají: Cožpak on nepředkládá pouze podobenství?⌉

⁶I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

⁷Lidský synu, nastav svou tvář proti Jeruzalému, kaž proti svatyním a prorokuj proti izraelské zemi.

⁸Řekneš izraelské zemi: Toto praví Hospodin: Hle, jsem proti tobě, vytáhnu svůj meč z pochvy a ⌈vyhladím z tebe spravedlivého i ničemu.⌉

⁹Kvůli tomu, abych z tebe vyhladil spravedlivého i ničemu, proto vyjde můj meč ze své pochvy na veškeré tělo od jihu na sever.

¹⁰I pozná, každé tělo, že já Hospodin jsem vytáhl svůj meč z pochvy; už se nevrátí.

¹¹A ty, lidský synu, vzdychej ⌈zlomený v bedrech.⌉ S hořekováním budeš vzdychat před jejich očima.

¹²I stane se, že se tě zeptají: Nad čím vzdycháš? Nato řekneš: Nad tím, že přichází zpráva. Ochabne každé srdce a klesnou všechny ruce, pohasne každý duch a všechna kolena ⌈se rozplynou jako voda.⌉ Hle, přichází a stane se to, je výrok Panovníka Hospodina.

¹³I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

¹⁴Lidský synu prorokuj. Řekneš: Toto praví Pán: Řekni: Meč, meč byl naostřen a také vyleštěn.

¹⁵Byl naostřen, aby vykonal porážku, byl vyleštěn, aby měl lesk. Nebo ⌈budeme jásat nad žezlem mého syna, když meč každým stromem opovrhuje?⌉

¹⁶I dal jej vyleštit, aby se dal uchopit do dlaně. Meč, ten byl naostřen a byl vyleštěn, aby jej dal do ruky katovi.

¹⁷Volej o pomoc a naříkej, lidský synu, protože on byl určen proti mému lidu, je proti všem izraelským předákům. Byli vrženi na meč spolu s mým lidem, proto se bij v prsa.

¹⁸Vždyť byl přezkoušen. A co když ani žezlo, jímž meč opovrhuje, už nebude, je výrok Panovníka Hospodina?

¹⁹A ty, lidský synu, prorokuj a tleskej, ať se meč zopakuje dvakrát i třikrát; je to meč na probodené, velký meč na probodeného, kroužící kolem nich

²⁰kvůli tomu, aby kolísalo srdce a rozmnožila se pohoršení. Ve všech jejich branách jsem ustanovil zabíjení mečem. Ach, je připraven, aby měl lesk, vybroušen pro porážku.

²¹Soustřeď se, obrať se napravo, slož, obrať se nalevo, kde je žádána tvá přítomnost.

²²Já také zatleskám a ⌈zanechám své zloby.⌉ Já Hospodin jsem promluvil.

²³I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²⁴Ty pak, lidský synu, vyměř si dvě cesty, po nichž má přijít meč babylonského krále. Obě dvě vyjdou z jedné země. A vytvoř ukazatel, vytvoř ho na městské křižovatce.

²⁵Vyměříš cestu, po které má přijít meč na Rabu synů Amónových a na Judu v opevněném Jeruzalémě.

²⁶Protože babylonský král se zastaví na rozcestí, na křižovatce dvou cest, aby získal věštbu; potřásal šípy, doptával se domácího bůžka, ⌈pohleděl do jater.⌉

²⁷V jeho pravici bude věštba o Jeruzalému, aby postavili válečné berany, aby vydali příkaz k zabíjení, aby pozvedli hlas k pokřiku, aby postavili válečné berany proti branám, aby navršili násep, aby vybudovali obléhací val.

²⁸I bude to pro ně, jako když se věští klam. V jejich očích to vypadá tak, že s nimi přece byly složeny přísahy. ⌈On však připomene zvrácenost, aby mohli být pochytáni.⌉

²⁹Proto praví Panovník Hospodin toto: Jelikož připomínáte svou zvrácenost tím, že se odhalují vaše přestoupení, aby se ukázaly vaše hříchy ve všech vašich činech, jelikož se připomínáte, budete chyceni za ruku.

³⁰A ty, znesvěcený ničemný izraelský předáku, jehož den přišel v době dovršení zvrácenosti,

³¹toto praví Panovník Hospodin: Sejmi turban a sundej korunu, ⌈takhle už to nebude;⌉ je na čase ⌈vyvýšit poníženého a ponížit vyvýšeného.⌉

³²Sutiny, sutiny, v sutiny ji proměním. ⌈Ani ty ještě takové nebyly,⌉ až do ⌈příchodu toho, jemuž náleží soud -- já mu ho dám.⌉

³³A ty, lidský synu, prorokuj. Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin o synech Amónových a o jejich hanění. Řekneš: Meč, meč je tasen pro porážku, vyleštěn, aby hodně vydržel, aby měl lesk.

³⁴Když pro tebe vidí klam, když pro tebe věští lež, aby tě položili na probodené šíje ničemů, jejichž den přišel v době dovršení zvrácenosti.

³⁵Navrať ho zpět do jeho pochvy. Budu tě soudit na místě, kde jsi byla stvořena, dcero amónská, v zemi tvého původu.

³⁶A vyliji na tebe své rozhořčení, budu na tebe sálat ohněm své zuřivosti a vydám tě do ruky rozpálených mužů, řemeslníků zkázy.

³⁷Budeš pokrmem pro oheň, tvá krev spočine uprostřed země, nebudeš připomínána, protože já Hospodin jsem promluvil.