Ezechiel 14

¹Potom přišedše ke mně muži z starších Izraelských, seděli přede mnou.

²I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

³Synu člověčí, muži tito složili ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž jim k urážce jest, položili před tváři své. Zdaliž se upřímě radí se mnou?

⁴Protož mluv jim a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo by koli z domu Izraelského složil ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil před tvář svou, a přišel by k proroku: já Hospodin odpovídati budu tomu, kterýž přišel, o množství ukydaných bohů jeho,

⁵Abych polapil dům Izraelský v srdci jejich, že se odvrátili ode mne k ukydaným bohům svým všickni napořád.

⁶Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Obraťte se a odvraťte od ukydaných bohů vašich, a ode všech ohavností vašich odvraťte tvář svou.

⁷Nebo kdož by koli z domu Izraelského i z pohostinných, kteříž jsou pohostinu v Izraeli, odvrátil se od následování mne, a složil by ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil by před tvář svou a přišel by k proroku, aby se mne tázal skrze něho: já Hospodin odpovím jemu o sobě,

⁸A obrátím tvář svou hněvivou proti muži tomu, a dám jej za znamení a za přísloví, a vytnu jej z prostřed lidu svého, i zvíte, že já jsem Hospodin.

⁹Prorok pak, dal-li by se přivábiti, aby mluvil slovo, já Hospodin přivábil jsem proroka toho. Než vztáhnuť ruku svou na něj, a vyhladím jej z prostřed lidu svého Izraelského.

¹⁰A tak ponesou nepravost svou. Jakáž pokuta na toho, kdož by se tázal, takováž pokuta na proroka bude,

¹¹Aby nebloudili více dům Izraelský ode mne, a nepoškvrňovali se více žádnými převrácenostmi svými, aby byli lidem mým, a já abych byl jejich Bohem, praví Panovník Hospodin.

¹²Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹³Synu člověčí, když by země zhřešila proti mně, dopouštějíc se přestoupení, tehdy vztáhl-li bych ruku svou na ni, a zlámal jí hůl chleba, a poslal bych na ni hlad, a vyhubil z ní lidi i hovada:

¹⁴By pak byli u prostřed ní tito tři muži, Noé, Daniel a Job, oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe, praví Panovník Hospodin.

¹⁵Pakli bych zvěř lítou uvedl na zemi, tak že by ji na sirobu přivedla, a byla by pustá, aniž by kdo přes ni jíti mohl pro zvěř:

¹⁶Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť tři muži tito u prostřed ní byli, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer. Oni by sami vysvobozeni byli, země pak byla by pustá.

¹⁷Aneb meč uvedl-li bych na zemi tu, a řekl bych meči: Projdi skrz zemi tu, abych vyhubil z ní lidi i hovada:

¹⁸Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak tři muži tito byli u prostřed ní, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer, ale oni sami by vysvobozeni byli.

¹⁹Aneb mor poslal-li bych na zemi tu, a vylil prchlivost svou na ni k zhoubě, aby vyhlazeni byli z ní lidé i hovada:

²⁰Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak Noé, Daniel a Job u prostřed ní byli, nikoli by ani syna ani dcery nevysvobodili. Oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe.

²¹Nýbrž takto praví Panovník Hospodin: Bych pak čtyři pokuty své zlé, meč a hlad, zvěř lítou a mor poslal na Jeruzalém, abych vyhubil z něho lidi i hovada,

²²A aj, pozůstali-li by v něm, kteříž by toho ušli, a vyvedeni byli, synové neb dcery: aj, i oni musejí jíti k vám, a uzříte cestu jejich a skutky jejich, i potěšíte se nad tím zlým, kteréž uvedu na Jeruzalém, nade vším, což uvedu na něj.

²³A tak potěší vás, když uzříte cestu jejich a skutky jejich. I zvíte, že jsem ne nadarmo učinil všecko to, což jsem učinil při něm, praví Panovník Hospodin.

Ezechiel 14

¹Tu ke mně přišli někteří z izraelských starších a posadili se přede mnou.

²I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

³Lidský synu, tito muži vnesli své bůžky do svého srdce a položili před sebe ⌈pohoršení své zvrácenosti.⌉ Cožpak jim ⌈opravdu dovolím se dotazovat?⌉

⁴Proto s nimi promluv. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Každému muži z domu izraelského, který vnese své bůžky do svého srdce, položí před sebe pohoršení své zvrácenosti a přijde k prorokovi -- ⌈každému takovému, kdo přijde, odpovím já Hospodin podle množství jeho bůžků.⌉

⁵A tak uchopím dům izraelský za srdce, kterým se ode mne oni všichni odvrátili ke svým bůžkům.

⁶Proto řekni domu izraelskému: Toto praví Panovník Hospodin: Obraťte se a odvraťte od svých bůžků, od všech svých ohavností odvraťte svou tvář.

⁷Neboť každému muži z domu izraelského i z příchozích, kteří budou pobývat v Izraeli, když se ode mne oddělí, vnese své bůžky do svého srdce, položí před sebe pohoršení své zvrácenosti a přijde k prorokovi, aby se jej na mě dotázal, já Hospodin mu sám odpovím.

⁸Nastavím svou tvář proti onomu muži, učiním ho znamením a pořekadlem a ⌈vyhladím ho zprostřed svého lidu.⌉ I poznáte, že já jsem Hospodin.

⁹A když se ten prorok dá svést a promluví slovo, ⌈svedl jsem ho já Hospodin.⌉ Vztáhnu proti němu svou ruku a vyhladím jej zprostřed svého izraelského lidu.

¹⁰I ponesou svou zvrácenost. Zvrácenost toho, kdo se dotazuje, bude stejná jako zvrácenost proroka.

¹¹To aby už ode mne dům izraelský nezbloudil a neposkvrňoval se už žádnými přestoupeními. I ⌈budou mým lidem a já budu jejich Bohem,⌉ je výrok Panovníka Hospodina.

¹²I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

¹³Lidský synu, pokud proti mně země zhřeší tím, že se zpronevěří věrolomností, vztáhnu proti ní ruku, zlomím jí hůl chleba, pošlu do ní hlad a vyhladím z ní ⌈člověka i zvíře.⌉

¹⁴A budou–li uprostřed ní tito tři muži: ⌈Noe, Daniel a Jób,⌉ ti ve své spravedlnosti vysvobodí jen svou duši, je výrok Panovníka Hospodina.

¹⁵Kdybych přivedl do země divou zvěř, ta by ji učinila bezdětnou a země by se stala spouští, aniž by jí kdo kvůli té zvěři procházel,

¹⁶zdalipak tito tři muži uprostřed ní -- jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina -- vysvobodí syny a dcery? Oni vysvobodí sami sebe, ale země se stane spouští.

¹⁷Anebo přivedu–li na onu zemi meč a řeknu, ať meč projde skrze zemi, a vyhladím z ní člověka i zvíře,

¹⁸ani tito tři muži uprostřed ní -- jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina -- nevysvobodí syny ani dcery; oni totiž vysvobodí jen sami sebe.

¹⁹Anebo pošlu–li na onu zemi mor a vyliji na ni svou zlobu skrze krveprolití, abych z ní vyhladil člověka i zvíře,

²⁰a zdalipak Noe, Daniel a Jób uprostřed ní -- jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina -- vysvobodí syna nebo dceru? Oni ve své spravedlnosti vysvobodí jen svou duši.

²¹Neboť toto praví Panovník Hospodin: I kdybych poslal na Jeruzalém své čtyři zlé soudy: ⌈meč a hlad, divou zvěř a mor,⌉ abych z něj vyhladil člověka i zvíře,

²²hle, zůstalo by v něm útočiště vyváznuvších synů a dcer; ano, oni vám jdou naproti a až uvidíte jejich jednání a jejich činy, dojdete útěchy nad tím zlem, které jsem uvedl na Jeruzalém, po všem, co jsem na něj uvedl.

²³A potěší vás, protože uvidíte jejich jednání a jejich činy, a poznáte, že jsem nevykonal bezdůvodně nic, co jsem v něm vykonal, je výrok Panovníka Hospodina.