Ezechiel 12

¹I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²Synu člověčí, u prostřed domu zpurného ty bydlíš, kteříž mají oči, aby viděli, však nevidí; uši mají, aby slyšeli, však neslyší, proto že dům zpurný jsou.

³Protož ty, synu člověčí, připrav sobě to, s čím bys se stěhoval, a stěhuj se ve dne před očima jejich. Přestěhuješ se pak z místa svého na místo jiné před očima jejich, zdaby aspoň viděli; nebo dům zpurný jsou.

⁴Vynesa pak své věci, jakožto ty, s nimiž se stěhovati máš ve dne před očima jejich, vyjdi u večer před očima jejich, jako ti, kteříž se stěhují.

⁵Před očima jejich prokopej sobě zed, a vynes skrze ni.

⁶Před očima jejich na rameni nes, po tmě vynes, tvář svou přikrej, a nehleď na zemi; nebo za zázrak dal jsem tě domu Izraelskému.

⁷I učinil jsem tak, jakž rozkázáno bylo. Věci své vynesl jsem, jakožto ty, s nimiž bych se stěhoval ve dne, u večer pak prokopal jsem sobě zed rukou; po tmě jsem je vynesl, na rameni nesa před očima jejich.

⁸Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně ráno, řkoucí:

⁹Synu člověčí, zdaližť řekli dům Izraelský, dům ten zpurný: Co ty děláš?

¹⁰Rciž jim: Takto praví Panovník Hospodin: Na kníže v Jeruzalémě vztahuje se břímě toto a na všecken dům Izraelský, kteříž jsou u prostřed něho.

¹¹Rciž jim: Já jsem zázrakem vaším. Jakož jsem činil, tak se stane jim, postěhují se a v zajetí půjdou.

¹²A kníže, kteréž jest u prostřed nich, na rameni ponese po tmě a vyjde. Zed prokopají, aby jej vyvedli skrze ni; tvář svou zakryje, tak že nebude viděti okem svým země.

¹³Nebo roztáhnu sít svou na něj, a polapen bude do vrše mé, a zavedu jej do Babylona, země Kaldejské, kteréž neuzří, a tam umře.

¹⁴Všecky také, kteříž jsou vůkol něho na pomoc jemu, i všecky houfy jeho rozptýlím na všecky strany, a mečem dobytým budu je stihati.

¹⁵I zvědí, že já jsem Hospodin, když je rozptýlím mezi národy, a rozženu je po krajinách.

¹⁶Pozůstavím pak z nich muže nemnohé po meči, po hladu a po moru, aby vypravovali všecky ohavnosti své mezi národy, kamž se dostanou, i zvědí, že já jsem Hospodin.

¹⁷Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹⁸Synu člověčí, chléb svůj s strachem jez, a vodu svou s třesením a s zámutkem pí,

¹⁹A rci lidu země této: Takto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzalémských, o zemi Izraelské: Chléb svůj s zámutkem jísti budou, a vodu svou s předěšením píti, aby obloupena byla země jeho z hojnosti své, pro nátisk všech přebývajících v ní.

²⁰Města také, v nichž bydlejí, zpustnou, a země pustá bude, a tak zvíte, že já jsem Hospodin.

²¹Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²²Synu člověčí, jaké to máte přísloví o zemi Izraelské, říkajíce: Prodlí se dnové, aneb zahyne všeliké vidění?

²³Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Učiním, aby přestalo přísloví toto, aniž užívati budou přísloví toho více v Izraeli. Rci jim: Nýbrž přiblížili se dnové ti a splnění všelikého vidění.

²⁴Nebo nebude více žádného vidění marného, a hádání pochlebníka u prostřed domu Izraelského,

²⁵Proto že já Hospodin mluviti budu, a kterékoli slovo promluvím, stane se. Neprodlíť se dlouho, ale za dnů vašich, dome zpurný, mluviti budu slovo, a naplním je, praví Panovník Hospodin.

²⁶I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²⁷Synu člověčí, aj, dům Izraelský říkají: Vidění to, kteréž vidí tento, ke dnům mnohým patří, a na dlouhé časy tento prorokuje.

²⁸Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Neprodlíť se dlouho všeliké slovo mé, ale slovo, kteréž mluviti budu, stane se, praví Panovník Hospodin.

Ezechiel 12

¹I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²Lidský synu, bydlíš uprostřed domu vzpoury, těch, kteří ⌈mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší,⌉ protože jsou dům vzpoury.

³A ty, lidský synu, připrav si věci pro vyhnanství a odstěhuj se ve dne před jejich očima. Odstěhuješ se ze svého místa na jiné místo před jejich očima. Snad prohlédnou, že jsou dům vzpoury.

⁴⌈Své věci vyneseš jako věci pro vyhnanství ve dne před jejich očima. Sám pak vyjdeš večer před jejich očima jako při odchodu vyhnanců.⌉

⁵Před jejich očima si pro sebe prokopej otvor ve zdi a vyneseš to skrze ni.

⁶Před jejich očima si to vyzvedneš na rameno, vyneseš za soumraku, ⌈zakryješ si tvář a nepodíváš se na zemi, protože jsem tě dal domu izraelskému jako znamení.⌉

⁷I učinil jsem tak, jak mi bylo přikázáno. Své věci jsem vynesl ve dne jako věci pro vyhnanství a večer jsem pro sebe ručně prokopal ve zdi otvor. Za soumraku jsem to vynesl a vyzvedl na rameno před jejich očima.

⁸I stalo se ke mně zrána Hospodinovo slovo:

⁹Lidský synu, ⌈cožpak se tě nezeptali, dům izraelský, dům vzpoury, co to děláš?⌉

¹⁰Řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Tento výnos je pro knížete v Jeruzalémě a pro celý dům izraelský, pro ty, kteří jsou uprostřed nich.

¹¹Řekni: Já jsem pro vás znamením. Jak jsem to udělal já, tak se stane jim. Půjdou do vyhnanství, do zajetí.

¹²A ⌈kníže, který je uprostřed nich, si za soumraku vyzvedne na rameno věci a vyjde.⌉ Prokopají se skrze zeď, aby ho vyvedli skrze ni. Zakryje si tváře, jelikož je to on, kdo nezahlédne okem zemi.

¹³Rozprostřu nad ním svou síť, bude chycen do mé lovecké sítě a ⌈přivedu ho do Babylona, do země Chaldejců, ale neuvidí ji; tam zemře.⌉

¹⁴A všechny, kteří jsou okolo něj, jemu ku pomoci a všechny jeho šiky rozptýlím do všech stran a vytasím za nimi meč.

¹⁵A poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi národy a rozmetám je po zemích.

¹⁶Ale zachovám z nich tolik mužů před mečem, před hladem a před morem, aby vyprávěli o všech svých ohavnostech mezi národy, kamkoli přijdou. I poznají, že já jsem Hospodin.

¹⁷A stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

¹⁸Lidský synu, svůj chléb jez s třesením a svou vodu pij s chvěním a s obavou.

¹⁹A řekneš lidu země: Toto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzaléma v izraelské zemi: Svůj chléb budou jíst s obavou a svou vodu budou pít v skleslosti, protože ⌈země bude zbavena všeho, co ji naplňuje, kvůli násilí všech obyvatel v ní.⌉

²⁰Obydlená města budou zpustošena a země se stane spouští. I poznáte, že já jsem Hospodin.

²¹I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²²Lidský synu, co to máte za pořekadlo o izraelské zemi, když říkáte: Dny budou dlouhé a každé vidění přijde vniveč?

²³Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Skoncoval jsem s tímto pořekadlem a už ho v Izraeli nebudou užívat. Nýbrž promluv k nim: Přiblížily se ty dny i záměr každého vidění.

²⁴Už totiž nebude uprostřed domu izraelského žádné klamné vidění a lichotivá věštba.

²⁵Vždyť já Hospodin promluvím to, co promluvím, slovo, které bude vykonáno, už se neoddálí. Ve vašich dnech totiž, dome vzpoury, ⌈promluvím slovo a vykonám ho, je výrok Panovníka Hospodina.⌉

²⁶I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²⁷Lidský synu, pohleď na dům izraelský. ⌈Říkají: Vidění, které on vidí, se týká doby po mnoha dnech, prorokuje pro vzdálené časy.⌉

²⁸Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Už se neoddálí žádné z mých slov. Slovo, které promluvím, se uskuteční, je výrok Panovníka Hospodina.