Deuteronomium 31

¹Přišed tedy Mojžíš, mluvil slova ta ke všemu Izraelovi,

²A řekl jim: Ve stu a ve dvadcíti letech jsem dnes, nemohuť již více vycházeti a vcházeti; a také řekl Hospodin ke mně: Nepřejdeš Jordánu tohoto.

³Hospodin Bůh tvůj předcházející tebe vyhladí ty národy od tváři tvé, a ty dědičně je opanuješ, a Jozue tento půjde před tebou, jakož řekl Hospodin.

⁴I učiní Hospodin jim, jakož učinil Seonovi a Ogovi králům Amorejským a zemi jejich, kteréž vyhladil.

⁵Protož když je dá Hospodin vám, tedy učiníte jim vedlé každého přikázaní, kteréž jsem přikázal vám.

⁶Buďte silní a zmužile se mějte, nebojte se, ani se lekejte tváři jejich, nebo Hospodin Bůh tvůj, on jde s tebou, neopustíť a nezanechá tebe.

⁷Tedy povolal Mojžíš Jozue a řekl jemu před očima všeho Izraele: Budiž silný a zmužile se měj, nebo ty vejdeš s lidem tímto do země, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům jejich, že ji dá jim, a ty ji rozdělíš jim v dědictví.

⁸Hospodin pak předcházející tě, onť bude s tebou, neopustí tě, aniž tě zanechá; neboj se, ani se strachuj.

⁹I napsal Mojžíš zákon tento a dal jej kněžím, synům Léví, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, a všechněm starším Izraelským.

¹⁰A přikázal jim Mojžíš, řka: Každého léta sedmého, v jistý čas léta odpuštění, v svátek stanů,

¹¹Když přijde všecken Izrael a postaví se před Hospodinem Bohem tvým na místě, kteréž by vyvolil, čísti budeš zákon tento přede vším Izraelem v uších jejich,

¹²Shromáždě lid, muže i ženy, i děti, i příchozí své, kteříž jsou v branách tvých, aby slyšíce, učili se a báli se Hospodina Boha vašeho, a hleděli činiti všecka slova zákona tohoto.

¹³Synové také jejich, kteříž ještě toho nepoznali, ať slyší a učí se báti Hospodina Boha vašeho po všecky dny, v nichž živi budete na zemi, do níž, přejdouce Jordán, vejdete, abyste ji dědičně obdrželi.

¹⁴I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, již se přiblížili dnové tvoji, abys umřel. Povolej Jozue, a postavte se oba v stánku úmluvy, a přikáži jemu. Šel tedy Mojžíš a Jozue, a postavili se v stánku úmluvy.

¹⁵I ukázal se Hospodin v stánku v sloupě oblakovém, a postavil se sloup oblakový nade dveřmi stánku.

¹⁶Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Aj, ty již usneš s otci svými, potom lid tento vstana, smilniti bude, následuje bohů cizozemců země této, do níž vchází, aby bydlil u prostřed ní; tu mne opustí a zruší smlouvu mou, kterouž jsem učinil s ním.

¹⁷Protož rozhněvá se na něj prchlivost má v ten den, a opustím je, i skryji tvář svou od nich, a bude sežrán, i přijdou na něj mnohé věci zlé a úzkosti. I řekne v ten den: Zdaliž ne proto přišly na mne tyto zlé věci, že Bůh můj není u prostřed mne?

¹⁸Já pak daleko skryji tvář svou v ten den pro všecko to zlé, kteréž páchal, jakž se obrátil k bohům cizím.

¹⁹Protož nyní napište sobě píseň tuto, a uč jí syny Izraelské; vlož ji v ústa jejich, aby ta píseň byla mi za svědka proti synům Izraelským.

²⁰Nebo uvedu jej do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jeho, oplývající mlékem a strdí, kdežto bude jísti a nasytí se a ztuční. Tehdy obrátí se k bohům cizím a sloužiti bude jim, i popudí mne a zruší smlouvu mou.

²¹A když přijdou na něj mnohé zlé věci a úzkosti, tehdy bude jemu tato píseň na svědectví, (nebo nepřijde v zapomenutí, aniž odejde od úst semene jeho). Známť zajisté myšlení jeho, a co on ještě dnes činiti bude, prvé nežli jej uvedu do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil.

²²Tedy napsal Mojžíš tu píseň v ten den a učil jí syny Izraelské.

²³Potom dal přikázaní Jozue, synu Nun, řka: Budiž silný, a měj se zmužile, nebo ty uvedeš syny Izraelské do země, kterouž jsem jim s přísahou zaslíbil, a já budu s tebou.

²⁴Stalo se pak, když napsal Mojžíš slova zákona tohoto v knize, a dokonal je,

²⁵Že přikázal Levítům, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, řka:

²⁶Vezměte tu knihu zákona a vložte ji v straně truhly smlouvy Hospodina Boha vašeho, ať jest tam proti vám na svědectví.

²⁷Nebo já znám zpouru tvou a zatvrdilost šíje tvé. Aj, poněvadž, když jsem já ještě živ nyní s vámi, zpurní jste bývali Hospodinu, čím tedy více, když já umru?

²⁸Shromažďte ke mně všecky starší pokolení svých a správce vaše, abych mluvil v uši jejich slova tato, a osvědčil proti nim nebem i zemí.

²⁹Nebo vím, že po mé smrti velmi porušíte se a vystoupíte z cesty, kterouž jsem přikázal vám; pročež přijde na vás toto zlé v posledních dnech, když byste činili to, což se nelíbí Hospodinu, popouzejíce ho dílem rukou svých.

³⁰Mluvil tedy Mojžíš v uši všeho shromáždění Izraelského slova písně této, až je i dokonal.

Deuteronomium 31

¹Mojžíš šel a pověděl tato slova celému Izraeli.

²Řekl jim: Je mi dnes sto dvacet let, nemohu již vycházet a vcházet a Hospodin mi řekl: Nepřejdeš přes tento Jordán.

³Hospodin, tvůj Bůh, půjde před tebou; on před tebou vyhladí tyto národy a obsadíš je. Jozue půjde před tebou, jak řekl Hospodin.

⁴Hospodin s nimi učiní to, co učinil s emorejskými králi Síchonem a Ógem a s jejich zemí, když je vyhladil.

⁵Až vám je Hospodin vydá, naložte s nimi zcela podle příkazu, který jsem vám dal.

⁶Posilněte se a buďte odvážní. Nebojte se a nemějte z nich strach, neboť Hospodin, tvůj Bůh, půjde s tebou. Nenechá tě klesnout a neopustí tě.

⁷Potom Mojžíš zavolal Jozua a před očima celého Izraele mu řekl: Posilni se a buď odvážný, neboť ty půjdeš s tímto lidem do země, o které Hospodin přísahal jejich otcům, že jim ji dá. Ty jim ji dáš do dědictví.

⁸Hospodin půjde před tebou, on ⌈bude s tebou,⌉ nenechá tě klesnout a neopustí tě. Neboj se a neděs se.

⁹Mojžíš zapsal tento zákon a dal ho kněžím, synům Léviho, kteří nosí truhlu Hospodinovy smlouvy, a všem izraelským starším.

¹⁰Mojžíš jim přikázal: Po sedmi letech, v určený čas roku prominutí dluhu, při svátku stánků,

¹¹když se celý Izrael přijde ukázat před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které vyvolí, čti tento zákon před celým Izraelem.

¹²Shromáždi lid, muže, ženy, malé děti i příchozího, který je ve tvých branách, aby poslouchali a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a zachovávali a plnili všechna slova tohoto zákona.

¹³Také jejich synové, kteří ho neznají, ať poslouchají a učí se bát Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny, co budete naživu v zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili.

¹⁴Hospodin dále Mojžíšovi řekl: Hle, ⌈blíží se dny, kdy zemřeš.⌉ Zavolej Jozua, postavte se ve stanu setkávání a ustanovím ho. Mojžíš šel s Jozuem a postavili se ve stanu setkávání.

¹⁵Hospodin se ukázal ve stanu v oblakovém sloupu. Oblakový sloup zůstal stát u vchodu do stanu.

¹⁶Hospodin Mojžíšovi řekl: Hle, brzy ulehneš ⌈se svými⌉ otci. Tento lid pak povstane a bude chodit smilnit za cizími bohy v zemi, do které jdeš. Opustí mě a zruší mou smlouvu, kterou jsem s nimi uzavřel.

¹⁷V onen den vzplane proti němu můj hněv, opustím je a skryji před nimi svou tvář. Bude k požírání, potkají ho mnohá trápení a soužení. V onen den řekne: ⌈Což to není kvůli tomu,⌉ že můj Bůh není v mém středu, že mě potkala tato trápení?

¹⁸V onen den jistě skryji svou tvář kvůli všemu zlu, které spáchal, když se obrátil k jiným bohům.

¹⁹Nyní ⌈jim napiš⌉ tuto píseň a nauč ji syny Izraele, vlož ji do jejich úst, aby tato píseň byla mým svědkem proti synům Izraele.

²⁰Vždyť ho přivedu do země, o které jsem přísahal jeho otcům, do země oplývající mlékem a medem. Ale až se nají, nasytí a bude prospívat, obrátí se k jiným bohům a budou jim sloužit. Mě zneváží a poruší mou smlouvu.

²¹I stane se, že až ho potkají mnohá trápení a soužení, tato píseň bude před ním svědčit jako svědek, protože ⌈nebude zapomenuta z úst jeho potomstva.⌉ Neboť znám jeho smýšlení, podle kterého už nyní jedná, ještě dříve nežli ho přivedu do země, o které jsem přísahal.

²²Mojžíš napsal v onen den tuto píseň a učil ji syny Izraele.

²³Pak dal příkaz Jozuovi, synu Núnovu: Posilni se a buď odvážný, neboť ty přivedeš syny Izraele do země, o které jsem jim přísahal. Já ⌈budu s tebou.⌉

²⁴I stalo se, když Mojžíš zcela dopsal do knihy slova tohoto zákona,

²⁵že přikázal lévitům nosícím truhlu Hospodinovy smlouvy:

²⁶Vezměte tuto knihu zákona a položte ji po boku truhly smlouvy Hospodina, svého Boha. Bude tam proti tobě jako svědek.

²⁷Vždyť já znám tvou vzpouru a tvou tvrdou šíji! Jestliže jste se vzpírali vůči Hospodinu nyní, když ještě žiji s vámi, tím spíše po mé smrti.

²⁸Shromážděte ke mně všechny starší svých kmenů a své správce, abych ⌈k nim⌉ promluvil tato slova a povolal proti nim za svědky nebesa i zemi.

²⁹Neboť vím, že po mé smrti se jistě vrhnete do zkázy, odvrátíte se od cesty, kterou jsem vám přikázal a postihne vás v budoucích dnech zlo, protože budete páchat to, co je zlé v Hospodinových očích, a budete ho provokovat k hněvu dílem svých rukou.

³⁰Mojžíš mluvil k celému shromáždění Izraele slova této písně až do konce.