Deuteronomium 15

¹Každého léta sedmého odpouštěti budeš.

²Tento pak bude způsob odpuštění, aby odpustil každý věřitel, kterýž rukou svou půjčil to, čehož půjčil bližnímu svému; nebude upomínati bližního svého aneb bratra svého, nebo vyhlášeno jest odpuštění Hospodinovo.

³Cizozemce upomínati budeš, ale to, což bys měl u bratra svého, propustí ruka tvá.

⁴Toliko aby nuzným někdo nebyl příčinou tvou, poněvadž hojně požehná tobě Hospodin v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě v dědictví, abys jí dědičně vládl:

⁵Jestliže však pilně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, tak abys hleděl činiti každé přikázaní toto, kteréž já tobě dnes přikazuji.

⁶Hospodin zajisté Bůh tvůj požehná tobě, jakož mluvil tobě, tak že budeš moci půjčovati národům mnohým, tobě pak nebude potřeba vypůjčovati; i budeš panovati nad národy mnohými, ale oni nad tebou nebudou panovati.

⁷Byl-li by u tebe nuzný někdo z bratří tvých, v některém městě tvém, v zemi tvé, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě, nezatvrdíš srdce svého, a nezavřeš ruky své před nuzným bratrem svým:

⁸Ale štědře otevřeš jemu ruku svou, a ochotně půjčíš jemu, jakž by mnoho potřeboval toho, v čemž by nouzi měl.

⁹Vystříhej se, aby nebylo něco nepravého v srdci tvém, a řekl bys: Blíží se rok sedmý, jenž jest rok odpuštění, a bylo by nešlechetné oko tvé k bratru tvému nuznému, tak že bys neudělil jemu, pročež by volal proti tobě k Hospodinu, a byl by na tobě hřích:

¹⁰Ale ochotně dáš jemu, a nebude srdce tvé neupřímé, když bys dával jemu; nebo tou příčinou požehná tobě Hospodin Bůh tvůj ve všech skutcích tvých a ve všem díle, k kterémuž bys vztáhl ruku svou.

¹¹Nebo nebudete bez chudých v zemi vaší; protož přikazuji tobě, řka: Abys ochotně otvíral ruku svou bratru svému, chudému svému a nuznému svému v zemi své.

¹²Jestliže by prodán byl tobě bratr tvůj Žid aneb Židovka, a sloužil by tobě za šest let, sedmého léta propustíš jej od sebe svobodného.

¹³A když jej propustíš svobodného od sebe, nepustíš ho prázdného.

¹⁴Štědře darovati jej budeš dary z dobytka svého, z stodoly a z vinice své; v čemž požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj, z toho dáš jemu.

¹⁵A pamatuj, že jsi služebníkem byl v zemi Egyptské, a že tě vykoupil Hospodin Bůh tvůj, protož já to dnes tobě přikazuji.

¹⁶Pakliť by řekl: Nepůjdu od tebe, proto že by tě miloval i dům tvůj, a že mu dobře u tebe,

¹⁷Tedy vezma špici, probodneš ucho jeho na dveřích, a bude u tebe služebníkem na věky. Takž podobně i děvce své učiníš.

¹⁸Nechť není za těžké před očima tvýma, když bys ho svobodného propustil od sebe, nebo dvojnásob více, než ze mzdy nájemník, sloužil tobě šest let; i požehná tobě Hospodin ve všech věcech, kteréž činiti budeš.

¹⁹Všeho prvorozeného, což se narodí z skotů tvých neb z bravů tvých, samce posvětíš Hospodinu Bohu svému. Nebudeš dělati prvorozeným volkem svým, a nebudeš holiti prvorozených ovec svých.

²⁰Před Hospodinem Bohem svým budeš je jísti na každý rok na místě, kteréž by vyvolil Hospodin, ty i čeled tvá.

²¹Pakliť by na něm byla vada, že by kulhavé aneb slepé bylo, aneb mělo by jakoukoli škodlivou vadu, nebudeš ho obětovati Hospodinu Bohu svému.

²²V branách svých budeš je jísti, buďto čistý neb nečistý, rovně jako srnu aneb jelena;

²³Toliko krve jeho nebudeš jísti, ale na zem vycedíš ji jako vodu.

Deuteronomium 15

¹Vždy po sedmém roce proveď prominutí dluhu.

²Toto je způsob prominutí dluhu: Každý věřitel ať promine to, co půjčil svému bližnímu; ať ⌈nevystavuje svého bližního a svého bratra útlaku,⌉ protože bylo vyhlášeno prominutí dluhu kvůli Hospodinu.

³Cizince můžeš vystavovat útlaku, ale jestliže máš něco u svého bratra, promiň mu to.

⁴Nicméně nebudeš mít mezi sebou nuzného, protože Hospodin ti jistě požehná v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, abys ji obsadil --

⁵pokud ovšem opravdu uposlechneš Hospodina, svého Boha, a budeš zachovávat a plnit každý tento příkaz, který ti dnes přikazuji.

⁶Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná, tak jak ti řekl. Budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nebudeš půjčovat, budeš vládnout nad mnohými národy, ale ony nad tebou nebudou vládnout.

⁷Když by byl u tebe nuzný -- někdo ze tvých bratrů, v některé ze tvých bran ve tvé zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, -- nezatvrzuj své srdce a nezavírej svou ruku před svým nuzným bratrem,

⁸ale jistě pro něj otevři svou ruku a rozhodně mu půjč podle míry jeho nouze, to, v čem má nedostatek.

⁹Měj se na pozoru, aby ve tvém srdci nebylo něco ničemného, když by sis říkal: Blíží se rok sedmý, rok prominutí dluhu a abys ⌈nebyl lakomý⌉ vůči svému nuznému bratrovi a nic bys mu nedal. Volal by proti tobě k Hospodinu a ⌈dopadl by na tebe trest za hřích.⌉

¹⁰Dej mu rád a ⌈tvé srdce ať není zlé,⌉ když mu budeš dávat, protože kvůli tomu ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná při všem tvém díle a při všem podnikání tvých rukou.

¹¹Nuzný totiž nevymizí ze země. Proto ti přikazuji: Jistě otvírej svou ruku pro svého bratra, pro ⌈chudého a nuzného⌉ ve své zemi.

¹²Jestliže ti bude prodán tvůj bratr, Hebrej či Hebrejka, bude ti sloužit šest let a v sedmém roce ho propusť ⌈na svobodu.⌉

¹³Až ho budeš propouštět na svobodu, nepropusť ho s prázdnou.

¹⁴Štědře ho zaopatři ze svého stáda, ze svého ⌈humna i lisu;⌉ dej mu z toho, čím ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal.

¹⁵Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi, a Hospodin, tvůj Bůh, tě vykoupil. Proto ti dnes toto přikazuji.

¹⁶I stane se, jestliže ti řekne: Nechci od tebe odejít, neboť si zamiloval tebe i tvou rodinu, jelikož mu je u tebe dobře,

¹⁷potom vezmi šídlo, ⌈probodni mu ucho na dveřích⌉ a stane se navěky tvým otrokem. Tak jednej také se svou otrokyní.

¹⁸Ať ti to nepřipadá těžké propustit ho na svobodu, neboť ti sloužil po šest let dvojnásobně nežli za mzdu najatý; a Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná při všem, co budeš dělat.

¹⁹Všechno prvorozené mužského pohlaví, co se narodí ve tvém skotu a bravu, zasvěť Hospodinu, svému Bohu. Nepracuj se svým prvorozeným býkem a nestříhej prvorozeného ze svých ovcí.

²⁰Sněz to rok co rok před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které Hospodin vyvolí, ty i tvá rodina.

²¹Jestliže však na něm bude vada, bude chromé či slepé, s jakoukoliv vážnou vadou, neobětuj ho Hospodinu, svému Bohu.

²²Sněz ho ve svých branách; smí z toho jíst nečistý i čistý jako z gazely či z jelena.

²³Pouze jeho krev nejez. Vylej ji na zemi jako vodu.