Amos 7

¹Toto mi ukázal Panovník Hospodin, že aj, formoval kobylky, když nejprvé počala růsti otava, když aj, otava byla po královském posečení.

²I stalo se, když snědly byliny zemské, že jsem řekl: Panovníče Hospodine, odpustiž, prosím. Kdož zůstane Jákobovi? Neboť ho maličko jest.

³I želel Hospodin toho. Nestaneť se, řekl Hospodin.

⁴Tedy ukázal mi Panovník Hospodin, a aj, Panovník Hospodin volal, že při svou povede ohněm. A spáliv propast velikou, spálil i díl.

⁵Já pak řekl jsem: Panovníče Hospodine, přestaniž, prosím. Kdož zůstane Jákobovi? Neboť ho maličko jest.

⁶I želel Hospodin toho. A ani toho se nestane, řekl Panovník Hospodin.

⁷Potom ukázal mi, a aj, Pán stál na zdi podlé pravidla vzdělané, v jehož ruce bylo pravidlo.

⁸I řekl mi Hospodin: Co vidíš, Amose? Řekl jsem: Pravidlo. I řekl Pán: Aj, já položím pravidlo u prostřed lidu svého Izraelského, nebuduť již více promíjeti jemu.

⁹Nebo zpuštěny budou výsosti Izákovy, a svatyně Izraelovy zpustnou, tehdáž, když povstanu proti domu Jeroboámovu s mečem.

¹⁰Tedy poslal Amaziáš kněz Bethelský k Jeroboámovi králi Izraelskému, řka: Spuntoval se proti tobě Amos u prostřed domu Izraelského, ta země nemohla by snésti všech slov jeho.

¹¹Nebo takto praví Amos: Od meče umře Jeroboám, a Izrael jistotně přestěhován bude z země své.

¹²Potom řekl Amaziáš Amosovi: Ó vidoucí, ujdi, radímť, utec do země Judské, a jez tam chléb, a tam prorokuj.

¹³Ale v Bethel již více neprorokuj, nebo ono svatyně králova i dům královský jest.

¹⁴Tedy odpovídaje Amos, řekl Amaziášovi: Nebylť jsem já prorokem, ano ani synem prorockým, ale byl jsem skotákem, a česával jsem plané fíky.

¹⁵Ale Hospodin mne vzal, když jsem chodil za stádem, a řekl mi Hospodin: Jdi, prorokuj lidu mému Izraelskému.

¹⁶Nyní tedy slyšiž slovo Hospodinovo. Ty pravíš: Neprorokuj v Izraeli, a nekaž v domě Izákově.

¹⁷Protož takto praví Hospodin: Žena tvá cizoložiti bude v městě, synové pak tvoji i dcery tvé od meče padnou; a země tvá provazcem dělena bude, a ty v zemi nečisté umřeš, Izrael pak jistotně přestěhován bude z země své.

Amos 7

¹Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, tvořil kobylky, když začala vzcházet jarní setba. A hle, jarní setba vzchází po královské žatvě.

²Stalo se, když ⌈zcela sežraly⌉ zeleň země, že jsem řekl: Panovníku Hospodine, odpusť, prosím! Jak Jákob obstojí? Vždyť je malý!

³Hospodin toho litoval. Nestane se to, řekl Hospodin.

⁴Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, Panovník Hospodin ⌈zavolal na soud⌉ ohněm. Ten strávil velkou hlubinu a stravuje díl země.

⁵Řekl jsem: Panovníku Hospodine, přestaň, prosím! Jak Jákob obstojí? Vždyť je malý!

⁶Hospodin toho litoval. Ani toto se nestane, řekl Panovník Hospodin.

⁷Toto mi ukázal: Hle, Panovník stál na ⌈hradbě postavené podle olovnice⌉ a v jeho ruce byla olovnice.

⁸Hospodin mi řekl: ⌈Co vidíš,⌉ Ámosi? Odpověděl jsem: Olovnici. Panovník řekl: Hle, umístím olovnici doprostřed ⌈svého lidu,⌉ Izraele. Nebudu mu již déle promíjet.

⁹Izákova návrší budou zpustošena, izraelské svatyně zpustnou a proti domu Jarobeámovu povstanu s mečem.

¹⁰Tehdy bételský kněz Amasjáš poslal k izraelskému králi Jarobeámovi se slovy: Ámos se proti tobě spikl uprostřed domu izraelského. Země není schopna snášet všechna jeho slova.

¹¹Neboť Ámos řekl toto: Jarobeám zemře mečem a Izrael bude ze své země zcela jistě odveden do exilu.

¹²Amasjáš řekl Ámosovi: Vidoucí, jdi, uteč do judské země, tam ⌈jez chléb⌉ a tam prorokuj!

¹³Ale v Bét–elu již déle neprorokuj, protože to je svatyně králova a královský palác.

¹⁴Ámos odpověděl Amasjášovi: Já jsem nebyl prorok ani prorocký žák, ale byl jsem chovatel dobytka a pěstitel fíkovníků sykomor.

¹⁵Hospodin mě však vzal od ⌈chovu ovcí⌉ a řekl mi: Jdi a prorokuj mému lidu Izraeli!

¹⁶Nyní slyš Hospodinovo slovo: Ty říkáš: Neprorokuj proti Izraeli a nemluv proti domu Izákovu.

¹⁷Proto takto praví Hospodin: Tvá žena ⌈bude smilnit ve městě,⌉ tvoji synové a tvé dcery padnou mečem, tvá země bude rozdělena provazem a ty zemřeš v nečisté zemi. ⌈Izrael bude ze své země zcela jistě odveden do exilu.⌉