Abdijáš 1

¹Vidění Abdiášovo. Takto praví Panovník Hospodin o zemi Idumejské: Pověst jsme slyšeli od Hospodina, a legáta k národům vyslaného: Nuže, povstaňmež k boji proti ní.

²Aj, způsobím to, abys byl nejšpatnější mezi národy, a abys byl v náramném pohrdání.

³Pýcha srdce tvého zklamá tě, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, v převysokém obydlí svém, říkaje v srdci svém: Kdož by mne strhl na zem?

⁴Bys pak vysoko udělal jako orlice, nýbrž bys mezi hvězdami položil hnízdo své, i odtud strhnu tě, praví Hospodin.

⁵Kterak jsi popléněn? Zdali zloději přišli na tebe? Zdali loupežníci noční? Zdaliž by kradli přes spotřebu svou? Kdyby ti, kteříž zbírají víno, přišli na tebe, zdaž by nepozůstavili aspoň paběrků?

⁶Jakť jsou vystiženy věci Ezau, vyhledáni pokladové jeho!

⁷Až ku pomezí vystrčí tě všickni, s kterýmiž smlouvu máš; podvedou tě, zmocní se tebe ti, s nimiž pokoj máš; náchlebníci tvoji udělajíť ránu zrádně, již nebude lze vyrozuměti.

⁸Zdaliž v ten den, praví Hospodin, nevyhladím moudrých z země Idumejské, a rozumných s hory Ezau?

⁹I budou se děsiti udatní tvoji, ó Temane, proto, že poraženi jsouce, vypléněni budou všickni s hory Ezau.

¹⁰Pro nátisk bratru tvému Jákobovi činěný přikryje tě hanba, a vypléněn budeš na věčnost.

¹¹Stál jsi v ten den naproti, a když zajímali cizí vojsko jeho, a když cizozemci vcházeli do bran jeho, a o Jeruzalém metali losy, ty jsi také byl jako jeden z nich.

¹²Nedívejž se tedy na den bratra svého, na den zajetí jeho, aniž se vesel nad syny Judskými v den zahynutí jejich, aniž pyšně mluv ústy svými v den úzkosti.

¹³Nevcházej do brány lidu mého v den bídy jejich, aniž se dívej trápení jeho v den bídy jeho, a nechtěj sahati na statek jeho v den bídy jeho.

¹⁴Aniž stůj při mezeře, abys hubil ty, kteříž z nich ucházejí, aniž vydávej nepříteli v moc těch, kteříž z nich pozůstali v den úzkosti.

¹⁵Nebo blízko jest den Hospodinův proti všechněm těm národům. Jakž jsi činil, tak se stane tobě, odplata tvá navrátí se na hlavu tvou.

¹⁶Nebo poněvadž vy na mé hoře svaté píti budete, nadtoť píti budou všickni národové ustavičně. Píti, pravím, a požírati budou, až budou, jako by jich nebylo.

¹⁷Na hoře pak Sion bude vysvobození, a bude svatá, a tak dědičně držeti bude dům Jákobův dědictví svá.

¹⁸I bude dům Jákobův oheň, a dům Jozefův plamen, dům pak Ezau plevy, i rozpálí se na ně a sehltí je, aniž kdo pozůstane z domu Ezau; nebo Hospodin mluvil.

¹⁹A tak děditi budou v krajině polední s horou Ezau, i v rovině s Filistinskými; vládnouti také budou krajinou Efraimovou i krajinou Samařskou, a Beniaminovou i Galádskou.

²⁰I zajaté vojsko toto synů Izraelských v tom, což bylo Kananejských až do Sarepty, zajatí pak Jeruzalémští v tom, což jest na konci panství, děditi budou s městy na poledne.

²¹I vstoupí vysvoboditelé na horu Sion, aby soudili horu Ezau, a tak bude Hospodinovo království.

Abdijáš 1

¹Vidění Abdiášovo. Toto praví Panovník Hospodin o Edómu: Slyšeli jsme zprávu od Hospodina, byl poslán vyslanec mezi národy: Vstaňte, povstaňme proti němu k boji.

²Hle, učiním tě malým mezi národy, velmi opovrženým.

³Domýšlivost tvého srdce tě podvedla, tebe, který bydlíš ve skalních rozsedlinách, toho jenž sedí na vysokých místech a říká si v srdci: Kdo mě může svrhnout na zemi?

⁴I kdybys byl vysoko jako orel, i kdyby sis postavil hnízdo mezi hvězdami, i odtamtud tě svrhnu, je Hospodinův výrok.

⁵Kdyby na tebe přišli zloději či ničitelé v noci -- jak jsi zničen -- což nebudou krást, dokud nebudou mít dost? Kdyby na tě přišli česači hroznů, což nezanechají paběrky?

⁶Jak bude Ezau prozkoumán, jeho skrýše budou prohledány.

⁷Na hranici tě opustí všichni tvoji spojenci. Podvedou tě, přemohou tě ti ⌈tví důvěrní přátelé.⌉ Ti, kdo jedli tvůj chléb, ti nastraží léčku. ⌈Není v něm rozumnost.⌉

⁸Což v onom dni, je Hospodinův výrok, neodstraním z Edómu moudré a rozumnost z Ezauovy hory?

⁹Tvoji hrdinové ⌈se budou třást,⌉ Témane, protože všichni z Ezauovy hory budou vyvražděni.

¹⁰Pro násilí na tvém bratru Jákobovi přikryje tě hanba, budeš vyhlazen navěky.

¹¹V den, kdy jsi stál stranou, v den, kdy cizinci odvedli do zajetí jeho vojsko, cizozemci vešli do jeho bran a vrhali los o Jeruzalém, i tys byl jako jeden z nich.

¹²Nehleď škodolibě na den svého bratra v den jeho neštěstí, neraduj se nad syny judskými v den, kdy hynou, ať se nevyvyšují tvá ústa v den soužení.

¹³Nevcházej do brány mého lidu v den jejich pohromy, ani ty nehleď na jeho zlo v den jeho pohromy, nesahej na jeho majetek v den jeho pohromy.

¹⁴Nestůj na křižovatce, abys vyťal jeho utečence, nevydávej jeho vyváznuvší v den soužení.

¹⁵Hospodinův den je blízko pro všechny národy. Jak jsi činil ty, tak bude učiněno tobě, ⌈to, co jsi vykonal,⌉ se vrátí na tvou hlavu.

¹⁶Jako jste pili na mé svaté hoře, tak budou pít všechny národy ustavičně. Budou pít a hltat, a budou, jako by nikdy nebyly.

¹⁷Ale na hoře Sijón bude útočiště a bude svatá. ⌈Dům Jákobův⌉ bude vlastnit ⌈své vlastnictví.⌉

¹⁸Dům Jákobův bude ohněm, dům Josefův plamenem, dům Ezauův strništěm, ⌈zapálí jej⌉ a stráví ho. Nikdo z domu Ezauova nevyvázne, neboť Hospodin promluvil.

¹⁹Lid Negebu bude vlastnit Ezauovu horu, lid z Šefely pelištejskou zemi, budou vlastnit též Efrajimovo území a samařské území a Benjamín bude vlastnit Gileád.

²⁰Vyhnanci ⌈z tohoto vojska synů izraelských⌉ ⌈budou vlastnit kenaanskou zemi⌉ až do Sarepty a vyhnanci z Jeruzaléma, kteří jsou v Sefaradu, budou vlastnit města Negebu.

²¹Zachránci vystoupí na horu Sijón, aby ⌈soudili Ezauovu horu.⌉ A království bude patřit Hospodinu.