2. Samuelova 15

¹I stalo se potom, že sobě najednal Absolon vozů a koní a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním.

²A vstávaje ráno Absolon, stával u cesty při bráně, a každého muže, kterýž, maje při, šel k králi pro rozsouzení, povolával Absolon, říkaje: Z kterého jsi ty města? A když mu odpověděl: Z toho a z toho pokolení Izraelského jest služebník tvůj,

³Řekl jemu Absolon: Hle, tvá pře výborná jest a pravá, ale kdo by tě vyslyšel, není žádného u krále.

⁴Říkal také Absolon: Ó kdyby mne kdo ustanovil soudcím v zemi této, aby ke mně chodil každý, kdož by měl nesnáz a při, a dopomáhal bych jemu k spravedlnosti.

⁵Ano i když někdo přicházel, klaněje se jemu, vztáhl ruku svou, a uchopě ho, políbil jej.

⁶Činíval pak Absolon tím způsobem všemu Izraelovi, kterýž pro rozsudek přicházel k králi; a tak obracel k sobě Absolon srdce mužů Izraelských.

⁷Stalo se také po čtyřidcíti letech, že řekl Absolon k králi: Nechť jdu, prosím, a splním slib svůj v Hebronu, který jsem učinil Hospodinu.

⁸Nebo byl učinil slib služebník tvůj, když jsem bydlil v Gessur v Syrii, řka: Jestliže mne zase kdy přivede Hospodin do Jeruzaléma, tedy službu jemu učiním.

⁹Jemuž řekl král: Jdi u pokoji. Kterýžto vstav, odšel do Hebronu.

¹⁰I poslal Absolon špehéře do všech pokolení Izraelských, aby řekli: Když uslyšíte zvuk trouby, rcete: Kralujeť Absolon v Hebronu.

¹¹S Absolonem pak šlo dvě stě mužů z Jeruzaléma pozvaných, ale šli v upřímnosti své, aniž co o tom věděli.

¹²Poslal také Absolon pro Achitofele Gilonského, rádce Davidova, aby přišel z města svého Gilo, když měl obětovati oběti. I stalo se spiknutí veliké, nebo lidu ustavičně přibývalo Absolonovi.

¹³V tom přišel posel k Davidovi, řka: Srdce Izraelských obrátilo se po Absolonovi.

¹⁴Tedy řekl David všechněm služebníkům svým, kteříž byli s ním v Jeruzalémě: Vstaňte a utecme, sic jinak nemohli bychom ujíti tváři Absolonovy. Pospěšte, ať odejdeme, aby se neuspíšil, a nezastihl nás, a neuvalil na nás zlého a nepohubil města ostrostí meče.

¹⁵I řekli služebníci královští králi: Což by koli zvolil pán náš král, teď jsme služebníci tvoji.

¹⁶A tak vyšel král se vší svou čeledí pěšky; toliko zanechal král desíti ženin, aby doma hlídaly.

¹⁷Když pak vyšel král a všecken lid pěšky, postavili se na jednom místě zdaleka.

¹⁸I šli všickni služebníci při něm; též všickni Cheretejští a všickni Peletejští, i všickni Gittejští, šest set mužů, kteříž přišli pěšky z Gát, šli před králem.

¹⁹Tedy řekl král k Ittai Gittejskému: Proč ty také jdeš s námi? Navrať se a zůstaň při králi; nebo cizozemec jsi, kterýž se tudíž zase odbéřeš k místu svému.

²⁰Nedávnos přišel, a již bych dnes tebou pohnouti měl, abys s námi chodil? Jáť zajisté půjdu, kdež mi se nahodí. Navratiž se a zprovoď zase bratří své, a budiž s tebou milosrdenství a pravda.

²¹Odpovídaje pak Ittai králi, řekl: Živť jest Hospodin a živť jest pán můj král, že na kterémkoli místě bude pán můj král, buď mrtev aneb živ, tuť bude i služebník tvůj.

²²I řekl David k Ittai: Podiž a přejdi. I přešel Ittai Gittejský a všickni muži jeho, i všecky dítky, kteréž byly s ním.

²³Tedy plakala všecka země hlasem velikým, i všecken lid přecházející. A tak přešel král potok Cedron; i všecken lid přešel proti cestě vedoucí na poušť.

²⁴A aj, byl také Sádoch a všickni Levítové s ním, nesouce truhlu smlouvy Boží; i postavili truhlu Boží. Šel pak i Abiatar, a stál, dokudž všecken ten lid nepřešel z města.

²⁵I řekl král Sádochovi: Dones zase truhlu Boží do města. Jestližeť najdu milost před očima Hospodinovýma, přivedeť mne zase, a ukážeť mi ji i příbytek svůj.

²⁶Pakliť řekne takto: Nelíbíš mi se, aj, teď jsem, nechť mi učiní, což se mu dobrého vidí.

²⁷Řekl ještě král Sádochovi knězi: Zdaliž ty nejsi vidoucí? Navratiž se do města u pokoji, Achimaas pak syn tvůj, a Jonata syn Abiatarův, dva synové vaši, budou s vámi.

²⁸Hle, já pobudu na rovinách pouště, dokudž nepřijde poselství od vás, skrze něž by mi oznámeno bylo.

²⁹A tak donesl zase Sádoch a Abiatar truhlu Boží do Jeruzaléma, a zůstali tam.

³⁰Ale David šel vzhůru k vrchu hory Olivetské, vstupuje a pláče, maje přikrytou hlavu svou; šel pak bos. Všecken také lid, kterýž byl s ním, přikryl jeden každý hlavu svou, a šli, ustavičně plačíce.

³¹Tedy povědíno Davidovi, že Achitofel jest s těmi, kteříž se spikli s Absolonem. I řekl David: Zruš, prosím, ó Hospodine, radu Achitofelovu.

³²I stalo se, jakž přišel David na vrch hory, aby se tam pomodlil Bohu, aj, potkal se s ním Chusai Architský, maje roztržené roucho své a hlavu prstí posypanou.

³³I řekl jemu David: Půjdeš-li se mnou, budeš mi břemenem.

³⁴Pakli se navrátíš do města a díš k Absolonovi: Služebníkem tvým budu, ó králi, služebníkem zajisté otce tvého byl jsem již zdávna, již pak budu služebníkem tvým, tedy zrušíš radu Achitofelovu.

³⁵Však tam budou s tebou Sádoch a Abiatar kněží. Protož cožkoli uslyšíš z domu králova, oznámíš Sádochovi a Abaitarovi kněžím.

³⁶Aj, tam s nimi jsou dva synové jejich, Achimaas Sádochův a Jonata Abiatarův, po nichž mi vzkážete, což byste koli uslyšeli.

³⁷Šel tedy Chusai, přítel Davidův do města; Absolon také přijel do Jeruzaléma.

2. Samuelova 15

¹Později se stalo, že si Abšalóm pořídil válečný vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali.

²Abšalóm časně vstával a postavil se u cesty do brány. I stávalo se, že na každého, kdo měl spor a šel za králem k soudu, Abšalóm volal: Z jakého jsi města? On odpovídal: Tvůj otrok je z jednoho z izraelských kmenů.

³Abšalóm mu pak řekl: Podívej se, tvá záležitost je dobrá a správná, ale ⌈král nepověřil nikoho, kdo by tě vyslechl.⌉

⁴Abšalóm řekl: ⌈Kdybych já byl ustanoven⌉ soudcem v zemi, každý, kdo by měl spor či ⌈právní záležitost,⌉ by mohl přijít ke mně a zjednal bych mu spravedlnost.

⁵A stávalo se, že když se někdo přiblížil, aby se mu klaněl, vztáhl ruku, uchopil ho a políbil.

⁶Abšalóm ⌈takto jednal vůči všem Izraelcům,⌉ kteří přicházeli za králem k soudu. Tak Abšalóm ⌈oklamal Izraelce.⌉

⁷Po čtyřiceti letech se stalo, že Abšalóm řekl králi: Dovol, ať jdu do Chebrónu splnit slib, který jsem učinil Hospodinu.

⁸Tvůj otrok učinil totiž slib, když jsem bydlel v Gešúru v Aramu: Jestliže mě Hospodin přivede zpět do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.

⁹Král mu řekl: Jdi v pokoji. Vstal tedy a šel do Chebrónu.

¹⁰Abšalóm poslal do všech izraelských kmenů zvědy se slovy: Až uslyšíte zvuk beraního rohu, řekněte: Abšalóm se stal v Chebrónu králem.

¹¹S Abšalómem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů; byli pozváni a šli ve své bezúhonnosti, o ničem nevěděli.

¹²Zatímco obětoval oběti, poslal Abšalóm pro Achítofela Gíloského, Davidova rádce, aby přišel ze svého města Gíla. Spiknutí sílilo a lidu s Abšalómem stále přibývalo.

¹³K Davidovi přišel posel se slovy: Srdce Izraelců ⌈je nakloněno Abšalómovi.⌉

¹⁴David řekl všem svým otrokům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: Vstaňte a utečme, nebo nebudeme moci uniknout před Abšalómem. Rychle pojďme, jinak si pospíší, dostihne nás, přivede na nás zlo a vybije město ostřím meče.

¹⁵Královi otroci králi odpověděli: ⌈Jak si přeje můj⌉ pán a král, hle, jsme tvoji otroci.

¹⁶Král ⌈a celý jeho dům odešel pěšky.⌉ Král však zanechal deset konkubín, aby pečovaly o dům.

¹⁷Král a všechen lid odešel pěšky a zastavili se u posledního domu.

¹⁸Všichni jeho otroci procházeli kolem něj; všichni Keretejci, všichni Peletejci a všichni Gaťané, šest set mužů, kteří ⌈šli pěšky⌉ z Gatu, procházeli před králem.

¹⁹Král se zeptal Itaje Gatského: Proč bys šel s námi také ty? Vrať se a zůstaň s králem. Vždyť jsi cizinec, i ty jsi vystěhovalec ⌈ze svého domova.⌉

²⁰Včera jsi přišel, a dnes tě mám nutit jít s námi? ⌈Jdu, ani nevím kam.⌉ Vrať se a vezmi s sebou své bratry. ⌈Milosrdenství a věrnost⌉ ať je s tebou.

²¹Itaj králi odpověděl: Jakože živ je Hospodin a jakože živ je můj pán a král, tam, kde bude můj pán a král, ať umírat či žít, tam bude i tvůj otrok.

²²David řekl Itajovi: Jdi tedy dál. Šel pak Itaj Gatský a všichni jeho muži i všechny malé děti, které byly s ním.

²³Celá země hlasitě plakala, když všechen lid procházel. I král přešel ⌈potok Kidrón⌉ a všechen lid šel směrem do pustiny.

²⁴⌈A hle, Sádok a všichni lévité, kteří byli s ním, nesli⌉ truhlu Boží smlouvy. Když Boží truhlu postavili, Ebjátar přinášel oběti, dokud všechen lid nevyšel z města.

²⁵Král řekl Sádokovi: Dones Boží truhlu zpět do města. Jestliže naleznu milost v Hospodinových očích, přivede mě zpět a ukáže mi ji i svůj příbytek.

²⁶Jestliže však řekne: Nemám v tobě zalíbení, zde jsem, ať se mnou učiní, co ⌈je mu libo.⌉

²⁷Král dále knězi Sádokovi řekl: Podívej se, jen se vrať v pokoji do města a tvůj syn Achímaas a Jónatan, syn Ebjátarův, oba vaši synové ať se vrátí s vámi.

²⁸Podívejte se, já se budu zdržovat u ⌈stepních brodů,⌉ dokud od vás nepřijde zpráva, kterou byste mi oznámili.

²⁹Sádok a Ebjátar donesli Boží truhlu zpět do Jeruzaléma a pobývali tam.

³⁰David pak vystupoval po svahu Olivové hory, vystupoval a plakal; hlavu měl zakrytou a šel bosý. Všechen lid, který byl s ním, všichni si zakryli hlavu, vystupovali vzhůru a při tom plakali.

³¹Davidovi bylo oznámeno, že Achítofel je mezi spiklenci s Abšalómem. Nato David řekl: Změň, prosím, Achítofelovu radu v bláznovství, Hospodine.

³²I stalo se, že když David přišel na vrchol hory, kde se lidé klanějí Bohu, hle, šel mu naproti Chúšaj Arkijský s roztrženým rouchem a prstí na hlavě.

³³David mu řekl: Jestliže půjdeš dál se mnou, budeš mi břemenem.

³⁴Ale když se vrátíš do města a řekneš Abšalómovi: Budu tvým otrokem, králi; dříve jsem byl otrokem tvého otce, nyní budu tvým otrokem -- tehdy budeš moci zmařit Achítofelovu radu ⌈v můj prospěch.⌉

³⁵Vždyť tam s tebou budou kněží Sádok a Ebjátar. ⌈Všechno, co⌉ se doslechneš z královského domu, oznam kněžím Sádokovi a Ebjátarovi.

³⁶A jsou tam s nimi jejich dva synové, Sádokův Achímaas a Ebjátarův Jónatan. Vzkažte mi po nich všechno, co se doslechneš.

³⁷Davidův přítel Chúšaj přišel do města. Také Abšalóm přišel do Jeruzaléma.