1. Samuelova 30

¹Byl pak, když se navrátil David a muži jeho do Sicelechu, den třetí, jakž Amalechitští byli vpád učinili k straně polední i k Sicelechu, a vyhubili Sicelech, a vypálili jej.

²A zajali ženy, kteréž byly v něm. Nezabili žádného, ani malého ani velikého, ale szajímali a odešli cestou svou.

³A když přišel David a muži jeho k městu, aj, vypáleno bylo ohněm, a ženy jejich, též synové a dcery jejich zajati byli.

⁴Tedy David i lid jeho, kterýž s ním byl, pozdvihše hlasu svého, plakali, až již více plakati nemohli.

⁵Obě také manželky Davidovy zajaty jsou, Achinoam Jezreelitská, a Abigail žena někdy Nábale Karmelského.

⁶I ssoužen jest David náramně, nebo se smlouval lid, aby ho ukamenovali, (hořkostí zajisté naplněna byla duše všeho lidu, jednoho každého pro syny jeho a pro dcery jeho). Však posilnil se David v Hospodinu Bohu svém.

⁷I řekl David Abiatarovi knězi, synu Achimelechovu: Medle, vezmi na sebe efod. I vzal Abiatar efod pro Davida.

⁸Tázal se pak David Hospodina, řka: Mám-li honiti lotříky ty? A dohoním-li se jich? I řekl jemu: Hoň, nebo se jich jistě dohoníš, a své mocně vysvobodíš.

⁹A tak odšed David sám i těch šest set mužů, kteříž byli s ním, přišli až ku potoku Bezor; někteří pak tu pozůstali.

¹⁰I honil je David se čtyřmi sty mužů; nebo bylo pozůstalo dvě stě mužů, kteříž ustavše, nemohli přejíti potoka Bezor.

¹¹A nalezše muže Egyptského v poli, přivedli jej k Davidovi. I dali jemu chleba, aby pojedl; dali jemu také i vody píti.

¹²Dali jemu též kus hrudy fíků a dva hrozny suché. A tak pojedl a okřál zase, (nebo byl nic nejedl ani nepil tři dni a tři noci).

¹³Zatím řekl jemu David: Čí jsi ty? A odkud jsi? Kterýž odpověděl: Rodem jsem z Egypta, služebník muže Amalechitského, a opustil mne pán můj, proto že jsem stonal, dnes třetí den.

¹⁴Byli jsme zajisté vpád učinili k straně polední Ceretejského, a v tu stranu, kteráž jest Judova, a ku poledni, kteráž jest Kálefova, a Sicelech jsme vypálili ohněm.

¹⁵Tedy řekl jemu David: Mohl-li bys dovésti mne k těm lotříkům? Kterýž řekl: Přisáhni mi skrze Boha, že mne nezabiješ, a že mne nevydáš v ruku pána mého, a přivedu tě na ty lotříky.

¹⁶I přivedl ho. (A aj, byli se rozprostřeli po vší té zemi, jedouce a pijíce a provyskujíce nade všemi kořistmi tak velikými, kteréž pobrali z země Filistinské a z země Judovy.)

¹⁷Protož bil je David od večera až do večera druhého dne, aniž kdo z nich ušel, kromě čtyř set mládenců, kteříž vsedše na velbloudy, utekli.

¹⁸A tak odjal David všecko, což byli pobrali Amalechitští; také obě ženy své vysvobodil David.

¹⁹A nezhynulo jim nic, ani malého ani velikého, i z synů i ze dcer, i z loupeže a ze všeho, což jim vzato bylo; všecko zase David přivedl.

²⁰Nadto szajímal David všecka stáda bravů i skotů, kteráž hnali před dobytkem svým, a pravili: Totoť jsou kořisti Davidovy.

²¹Přišel pak David k těm dvěma stům mužů, kteříž byli ustali, tak že nemohli jíti za Davidem, jimž byli kázali zůstati při potoku Bezor; tedy vyšli vstříc Davidovi a lidu, kterýž byl s ním. A přistoupiv David k tomu lidu, pozdravil jich přátelsky.

²²Ale všickni, což jich koli bylo zlých a bezbožných mezi těmi muži, kteříž chodili s Davidem, mluvili, řkouce: Poněvadž nešli s námi, nedáme jim z kořistí, kteréž jsme odjali, toliko každému manželku jeho a syny jeho, aby vezmouce je, odešli.

²³David pak řekl: Nečiňte tak, bratří moji, s tím, což nám dal Hospodin, kterýž nás ostříhal a dal vojsko, jenž vytáhlo proti nám, v ruku naši.

²⁴A kdož vás uposlechne v té věci? Nebo jakýž bude díl toho, kterýž vyšel k bitvě, takovýž bude díl i toho, kterýž hlídal břemen; rovně se děliti budou.

²⁵A tak bývalo od toho dne i potom, nebo to za právo a obyčej uložil v Izraeli až do tohoto dne.

²⁶A když přišel David do Sicelechu, poslal z těch kořistí starším Juda, přátelům svým, řka: Teď máte dar z loupeží nepřátel Hospodinových.

²⁷Těm, kteříž byli v Bethel, a kteříž v Rámat ku poledni, a kteříž byli v Jeter;

²⁸Též kteříž v Aroer, a kteříž v Sefama, a kteříž v Estemo;

²⁹A kteříž v Rachal, a kteříž v městech Jerachmeelových, a kteříž v městech Cinejského;

³⁰I těm, kteříž v Horma, a kteříž v Korasan, a kteříž v Atach;

³¹A kteříž byli v Hebronu, i po všech místech, na nichž býval David s lidem svým.

1. Samuelova 30

¹Stalo se, že když David se svými muži přišel třetího dne do Siklagu, Amálekovci vtrhli do Negebu a do Siklagu. Přepadli Siklag a spálili ho ohněm.

²Zajali ženy ⌈a ty, kdo v něm byli, od nejmenšího do největšího.⌉ Nikoho neusmrtili, ale odvedli je a šli svou cestou.

³Když přišel David se svými muži k městu, uviděli, že je spáleno ohněm a jejich ženy, synové i dcery jsou vzati do zajetí.

⁴David a lid, který byl s ním, ⌈pozvedl svůj hlas a plakali,⌉ až už neměli sílu plakat.

⁵Do zajetí byly vzaty i obě Davidovy ženy, Achínoam Jizreelská a Abígajil Karmelská, dříve žena Nábalova.

⁶Davidovi bylo velmi úzko, protože lid řekl, že ho ukamenují. Všemu lidu bylo totiž hořko v duši, každému kvůli svým synům a dcerám. Ale David se posilnil v Hospodinu, svém Bohu.

⁷Pak řekl David knězi Ebjátarovi, synu Achímelekovu: Přines mi efód. Ebjátar přinesl Davidovi efód.

⁸David se doptával Hospodina: Mám pronásledovat tu loupežnou hordu? Dostihnu ji? Odpověděl mu: Pronásleduj, jistě ji dostihneš a jistě je vysvobodíš.

⁹David šel se šesti sty muži, kteří byli s ním, a přišli až k potoku Besór. Tam zůstali ⌈ti, kdo pozaostávali.⌉

¹⁰David se čtyřmi sty muži pokračoval v pronásledování, ale dvě stě mužů, kteří byli příliš vyčerpaní, než aby mohli přejít potok Besór, tam zůstalo.

¹¹Na poli našli nějakého Egypťana a vzali ho k Davidovi. Dali mu pokrm, aby pojedl, a dali mu napít vodu.

¹²Dali mu koláč z lisovaných fíků a dva sušené hrozny. Pojedl a ožil, neboť ⌈tři dny a tři noci⌉ nejedl pokrm a nepil vodu.

¹³David se ho zeptal: ⌈Čí jsi⌉ a odkud jsi? On ⌈odpověděl: Jsem egyptský služebník,⌉ otrok jednoho Amálekovce. Můj pán mě opustil, ⌈protože jsem před třemi dny onemocněl.⌉

¹⁴Vtrhli jsme do Negebu Keretejců, do oblasti, která patří Judovi, a do Negebu Kálebova. Siklag jsme spálili ohněm.

¹⁵David se ho zeptal: Zavedeš mě k té loupežné hordě. On odpověděl: Přísahej mi při Bohu, že mě neusmrtíš ani nevydáš do ruky mého pána, a zavedu tě k té loupežné hordě.

¹⁶Pak ho k nim zavedl, a hle, byli rozloženi všude po zemi, jedli, pili a slavili svátek nad vší tou velkou kořistí, kterou ⌈pobrali v⌉ pelištejské a judské zemi.

¹⁷David je pobíjel od soumraku až do večera druhého dne. Nikdo z nich neunikl, kromě čtyř set mládenců, kteří ⌈nasedli na velbloudy⌉ a utekli.

¹⁸David vysvobodil všechno, co Amálekovci pobrali. Také obě své ženy David vysvobodil.

¹⁹Nechybělo jim nic od nejmenšího do největšího, synové ani dcery, kořist a nic, co jim pobrali; David všechno přivedl zpět.

²⁰David pobral i všechen brav a skot. Hnali ten dobytek před sebou a říkali: To je Davidova kořist.

²¹David přišel ke dvěma stům mužům, kteří byli příliš vyčerpaní, než aby mohli jít s Davidem, takže je nechali u potoka Besór. Ti vyšli Davidovi a lidu, který byl s ním, naproti. David přistoupil k lidu a zeptal se, jak se jim daří.

²²Promluvili však všichni zlí muži a ničemníci mezi těmi, kdo táhli s Davidem, a říkali: Protože s námi netáhli, nedáme jim nic z kořisti, kterou jsme vysvobodili. Každý ať si odvede pouze svou ženu a své syny a ať jdou.

²³David řekl: Nedělejte to, ⌈moji bratři, s tím,⌉ co nám dal Hospodin. Chránil nás a vydal do naší ruky loupežnou hordu, která vytáhla proti nám.

²⁴Kdo vás v této věci uposlechne? Ať je podíl toho, kdo vytáhl do boje, stejný jako podíl toho, kdo zůstal u výstroje; ať se spolu rozdělí.

²⁵A bývalo tak od onoho dne i nadále; určil to za ustanovení a nařízení v Izraeli až dodnes.

²⁶Když přišel David do Siklagu, poslal část z kořisti judským starším, svým přátelům, se slovy: Zde máte dar z kořisti Hospodinových nepřátel.

²⁷Těm, kteří byli v Bét–elu, těm, kteří byli v Rámotu v Negebu, těm, kteří byli v Jatiru,

²⁸těm, kteří byli v Aróeru, těm, kteří byli v Sifmótu, těm, kteří byli v Eštemóe,

²⁹těm, kteří byli v Rákalu, těm, kteří byli ve městech Jerachmeelců, těm, kteří byli ve městech Kénijců,

³⁰těm, kteří byli v Chormě, těm, kteří byli v Bór–ašanu, těm, kteří byli v Ataku,

³¹těm, kteří byli v Chebrónu a na všech místech, kam chodíval David se svými muži.