1. Samuelova 2

¹I modlila se Anna a řekla: Zplésalo srdce mé v Hospodinu, a vyzdvižen jest roh můj v Hospodinu; rozšířila se ústa má proti nepřátelům mým, nebo rozveselila jsem se v spasení tvém.

²Neníť žádný tak svatý jako Hospodin; nýbrž žádného není kromě tebe, neníť žádný tak silný jako Bůh náš.

³Nemluvtež již více hrdě, a nevycházej z úst vašich slovo pyšné; nebo Bůh silný vševědoucí jest Hospodin, a usilování jeho jemu nepochybují.

⁴Lučiště i silní potříni jsou, a mdlí opásáni jsou silou.

⁵Sytí z chleba jednají se k dílu, a hladovití přestali lačněti, tak že neplodná porodila sedmero, a kteráž mnoho dětí měla, zemdlena jest.

⁶Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí.

⁷Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje i povyšuje.

⁸Nuzného vyzdvihuje z prachu, a z hnoje vyvyšuje chudého, aby je posadil s knížaty, a stolici slávy dědičně jim dal; nebo Hospodinovy jsou stežeje země, na nichž založil okršlek.

⁹Onť ostříhá noh svatých svých, ale bezbožní ve tmě umlknou; nebo ne v síle záleží síla člověka.

¹⁰Kteříž se protiví Hospodinu, setříni budou, na takové s nebe hřímati bude. Hospodin souditi bude končiny země, a dá sílu králi svému, a vyvýší roh pomazaného svého.

¹¹I navrátil se Elkána do Ramaty, do domu svého, a pacholátko přisluhovalo Hospodinu při knězi Elí.

¹²Synové pak Elí byli bezbožní, a neznali Hospodina.

¹³Nebo těch kněží obyčej při lidu byl: Kdokoli obětoval obět, přicházel kněžský mládenec, když se maso vařilo, maje v ruce své hák třízubý,

¹⁴A vrazil jej do nádoby neb do kotlíku, neb do pánve, aneb do hrnce, a cokoli zachytil hák, to sobě bral kněz. Tak činívali všemu lidu Izraelskému, kteříž tam přicházeli do Sílo.

¹⁵Nýbrž, prvé než tuk zapalovali, přicházel mládenec kněžský a říkal člověku, kterýž obětoval: Dej masa, ať upeku knězi, nebo nevezme od tebe masa vařeného, ale surové.

¹⁶Jemuž odpověděl-li člověk ten: Nechť jest prvé zapálen tuk, a potom vezmeš sobě, čehož žádá duše tvá, on říkal: Nikoli, ale dej hned; jestliže pak nedáš, mocí vezmu.

¹⁷I byl to hřích mládenců těch před Hospodinem velmi veliký; nebo pohrdali lidé obětmi Hospodinovými.

¹⁸Samuel pak přisluhoval před Hospodinem, mládenček, oděný jsa efodem lněným.

¹⁹A matka jeho dělávala mu sukničku malou, a přinášela jemu každého roku, když přicházela s mužem svým k obětování oběti výroční.

²⁰I požehnal Elí Elkánovi a manželce jeho, řka: Dejž tobě Hospodin símě z ženy této za oddaného, kteréhož jsi vyžádal na Hospodinu. I odešli na místo své.

²¹Tedy navštívil Hospodin Annu, kteráž počala a porodila tři syny a dvě dcery. Ale mládenček Samuel rostl před Hospodinem.

²²Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky věci, kteréž činili synové jeho všemu Izraeli, a kterak obývali s ženami, kteréž přisluhovaly u dveří stánku úmluvy.

²³I řekl jim: Proč činíte takové věci? Nebo já slyším zlé slovo o vás ode všeho lidu tohoto.

²⁴Nikoli, synové moji, neboť není dobrá pověst, kterouž já slyším, že odvracíte lid Hospodinův.

²⁵Zhřeší-li člověk proti člověku, souditi ho bude soudce; pakli kdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se zasadí o něho? Ale neuposlechli hlasu otce svého, nebo je chtěl zbíti Hospodin.

²⁶Ale mládenček Samuel prospíval a rostl, a milý byl, jakož před Hospodinem, tak i před lidmi.

²⁷I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsem se patrně nezjevil domu otce tvého, když byli v Egyptě, v domě Faraonově?

²⁸A vyvolil jsem ho sobě ze všech pokolení Izraelských za kněze, aby obětoval na oltáři mém, a aby kadil vonnými věcmi a nosil efod přede mnou; dal jsem také domu otce tvého všecky ohnivé oběti synů Izraelských.

²⁹Proč pošlapáváte obět mou, i suchou obět mou, kterouž jsem přikázal v příbytku tomto? A víces ctil syny své nežli mne, abyste tyli prvotinami všech obětí suchých Izraele lidu mého.

³⁰Protož praví Hospodin Bůh Izraelský: Řeklť jsem byl zajisté, dům tvůj a dům otce tvého přisluhovati měl přede mnou až na věky, ale nyní praví Hospodin: Odstup to ode mne; nebo těch, kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou.

³¹Aj, dnové přicházejí, že odetnu rámě tvé a rámě domu otce tvého, aby nebylo starce v domě tvém.

³²A viděti budeš protivníka v příbytku Páně, ve všem, čehož Bůh štědře udíleti bude Izraelovi, aniž bude starce v domě tvém po všecky dny.

³³A ačkoli nevyhladím do konce muže od oltáře svého, abych trápil oči tvé a bolestí ssužoval duši tvou, všecko však množství domu tvého zemrou v věku vyspělém.

³⁴A to měj za znamení, což přijde na dva syny tvé, Ofni a Fínesa: oba jednoho dne umrou.

³⁵Vzbudím pak sobě kněze věrného, kterýž vedlé srdce mého a vedlé duše mé vše konati bude, a vzdělám jemu dům stálý, aby přisluhoval před pomazaným mým po všecky dny.

³⁶A budeť, že kdožkoli pozůstane z domu tvého, přijde, aby se poklonil jemu, pro peníz stříbrný a pro skyvu chleba, a řekne: Připusť mne, prosím, k jedné třídě kněžské, abych jedl chléb.

1. Samuelova 2

¹Chana se takto modlila: Mé srdce se veselí z Hospodina, můj roh se pozvedá dík Hospodinu, má ústa se otevírají dokořán na mé nepřátele, neboť se raduji ze tvé záchrany.

²Nikdo není svatý jako Hospodin, ano není kromě tebe, ⌈není taková skála⌉ jako náš Bůh.

³⌈Nemnožte povýšená slova,⌉ drzost ať nevyjde z vašich úst, vždyť Hospodin je Bohem poznání, ⌈on zvažuje⌉ činy.

⁴Luky hrdinů jsou zlomeny, ale ti, kdo klopýtali, se přepásali udatností.

⁵⌈Ti, kdo byli nasyceni,⌉ jsou najati za pokrm, ti, kdo byli hladoví, přestali hladovět. Dokonce neplodná posedmé rodí, a ta, která měla mnoho synů, vadne.

⁶Hospodin usmrcuje i oživuje, přivádí do podsvětí i vyvádí z něj.

⁷Hospodin činí chudým i zbohacuje, ponižuje i povyšuje.

⁸Pozvedá chudého z prachu, vytahuje nuzného ze smetiště, aby je posadil se šlechtici a dal jim do dědictví ⌈slavný trůn.⌉ Neboť Hospodinu patří sloupy země, na ně položil svět.

⁹Chrání nohy svých věrných, ale ničemové zahynou v temnotě, neboť člověk nezvítězí vlastní silou.

¹⁰⌈Ti, kdo vedou při s Hospodinem,⌉ budou otřeseni, zahřmí proti nim ⌈z nebes,⌉ Hospodin bude soudit končiny země, dá sílu svému králi a vyvýší roh svého pomazaného.

¹¹Elkána šel ⌈do svého domu v Rámě⌉ a chlapec sloužil Hospodinu v přítomnosti kněze Élího.

¹²Synové Élího byli ničemníci, neznali Hospodina,

¹³⌈ani kněžské nařízení pro lid. Kdykoliv⌉ někdo obětoval oběť, ještě když se maso vařilo, přicházel kněžský mládenec s trojzubou vidlicí v ruce,

¹⁴vrazil ji do pekáče nebo do kotlíku nebo do kotle nebo do hrnce a všechno, co vidlice vytáhla, bral si kněz pro sebe. ⌈Takto jednali vůči všem Izraelcům,⌉ kteří tam do Šíla přicházeli.

¹⁵Dokonce dříve než obětovali tuk, přicházel kněžský mládenec a říkal tomu, kdo obětoval: Dej maso na pečeni pro kněze. Nevezme od tebe maso vařené, ale syrové.

¹⁶Když mu ten člověk řekl: Nejprve musí být obětován tuk, pak si vezmi to, po čem dychtíš, mládenec říkal: Ne, ale dej teď! Jestliže nedáš, vezmu si to násilím.

¹⁷Hřích těchto mládenců byl před Hospodinem velmi veliký, protože tito muži opovrhovali Hospodinovou přídavnou obětí.

¹⁸Samuel však sloužil před Hospodinem, chlapec přepásaný lněným efódem.

¹⁹Jeho matka mu dělávala malý plášť a přinášela mu ho ⌈rok co rok,⌉ když přicházela se svým mužem obětovat každoroční oběť.

²⁰Élí požehnal Elkánovi a jeho ženě slovy: Ať ti Hospodin dá potomstvo z této ženy namísto toho, kterého vyžádala Hospodinu. Potom šli na ⌈své místo.⌉

²¹Hospodin navštívil Chanu, otěhotněla a porodila tři syny a dvě dcery. Chlapec Samuel vyrůstal ⌈s Hospodinem.⌉

²²Élí byl velmi starý. Slyšel o všem, co páchali jeho synové celému Izraeli, i o tom, že spávali s ženami, které konaly službu u vchodu do stanu setkávání.

²³Řekl jim: Proč děláte takové věci? ⌈Od všeho tohoto lidu slyším o vašem zlém jednání!⌉

²⁴Ne, moji synové! To není dobrá zpráva, ⌈která, jak slyším, koluje mezi Hospodinovým lidem.⌉

²⁵Jestliže člověk zhřeší proti člověku, přimluví se za něj Bůh. Ale jestliže někdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se přimluví za něj? Ale neuposlechli svého otce, neboť Hospodin se rozhodl je usmrtit.

²⁶Chlapec Samuel rostl v postavě i ⌈oblibě jak u Hospodina, tak i u lidí.⌉

²⁷I přišel k Élímu muž Boží a řekl mu: ⌈Toto praví Hospodin:⌉ Cožpak jsem se jasně nezjevil ⌈domu tvého otce,⌉ když byli v Egyptě, v domě faraonově?

²⁸Ze všech izraelských kmenů jsem si ho vyvolil za kněze, aby obětoval na mém oltáři, pálil kadidlo a nosil přede mnou efód. Domu tvého otce jsem dal všechny ohnivé oběti ⌈synů Izraele.⌉

²⁹Proč pohrdáte mým obětním hodem a přídavnou obětí, které jsem přikázal ve svém příbytku? Ctil jsi své syny víc než mě, když jste tloustli nejlepším ze všech přídavných obětí Izraele, mého lidu.

³⁰Proto je toto výrok Hospodina, Boha Izraele: Opravdu jsem řekl: Tvůj dům a dům tvého otce bude přicházet ⌈přede mne⌉ navěky. Ale nyní je toto Hospodinův výrok: Ať je to ode mne vzdáleno, protože ty, kdo mne ctí, poctím, ale ti, kdo mnou opovrhují, budou prokleti!

³¹Hle, přicházejí dny, kdy ⌈odejmu tvou sílu⌉ a sílu domu tvého otce, takže ⌈ve tvém domě nebude stařec.⌉

³²Uvidíš tíseň v mém příbytku při všem, co bude v Izraeli dáno do pořádku; ⌈ve tvém domě nebude po všechny dny stařec.⌉

³³Nevyhladím ti od svého oltáře každého, abych skoncoval s tvýma očima a utrápil tvou duši, a všechen přírůstek tvého domu zemře v mužném věku.

³⁴A znamením ti bude to, co přijde na tvé dva syny, na Chofního a Pinchasa: Oba zemřou v jeden den.

³⁵Ustanovím si však věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a podle mé duše. Postavím mu trvalý dům a bude přicházet před mého pomazaného po všechny dny.

³⁶I stane se, že každý, kdo bude ze tvého domu ponechán, přijde se mu klanět za trochu peněz a bochník chleba a řekne: Připoj mě, prosím, k jedné z kněžských skupin, abych mohl jíst kousek chleba.