1. Samuelova 1

¹Byl muž nějaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského.

²A ten měl dvě ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Měla pak Penenna děti, ale Anna neměla dětí.

³I chodíval muž ten z města svého každého roku, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a Fínes, kněží Hospodinovi.

⁴Když pak přišel den, v němž obětoval Elkána, dal Penenně manželce své, a všechněm synům i dcerám jejím díly.

⁵Anně pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavřel byl život její.

⁶Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavřel byl život její.

⁷To když činíval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala.

⁸Tedy řekl jí Elkána muž její: Anna, proč pláčeš? A proč nejíš? Proč tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobě lepší nežli deset synů?

⁹Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí kněz seděl na stolici u veřeje chrámu Hospodinova.

¹⁰Ona pak jsuci v hořkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi.

¹¹A učinila slib, řkuci: Hospodine zástupů, jestliže vzhlédneš na trápení děvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na děvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobě, Hospodine, po všecky dny života jeho, a břitva nevejde na hlavu jeho.

¹²I stalo se, když se dlouho modlila před Hospodinem, že Elí pozor měl na ústa její.

¹³Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla.

¹⁴Protož řekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystřízvěj z vína svého.

¹⁵Odpověděla Anna, řkuci: Nikoli, pane můj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou před Hospodinem.

¹⁶Nepřirovnávejž děvky své k ženě bezbožné, nebo z velikého myšlení a hořkosti své mluvila jsem až dosavad.

¹⁷Jíž odpověděl Elí, řka: Jdiž u pokoji, a Bůh Izraelský dejž tobě k prosbě tvé, zač jsi ho prosila.

¹⁸I řekla: Ó by nalezla děvka tvá milost před očima tvýma! Tedy odšedši žena cestou svou, pojedla, a tvář její nebyla více smutná.

¹⁹I vstali velmi ráno, a poklonu učinivše před Hospodinem, navrátili se, a přišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni.

²⁰I stalo se po vyplnění dnů, jakž počala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo řekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu.

²¹Šel pak muž ten Elkána se vší čeledí svou, aby obětoval Hospodinu obět výroční a slib svůj.

²²Ale Anna nešla, nebo řekla muži svému: Až odchovám dítě, tehdy povedu je, aby ukáže se před Hospodinem, zůstalo tam na věky.

²³I řekl jí Elkána muž její: Učiň, cožť se dobrého vidí, zůstaň, dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak zůstala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala.

²⁴Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se třmi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; dítě pak ještě bylo malé.

²⁵Tedy zabili volka a přivedli dítě k Elí.

²⁶Ona pak řekla: Poslyš mne, pane můj. Jako jest živa duše tvá, pane můj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu.

²⁷Za toto dítě jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbě mé to, čehož jsem prosila od něho.

²⁸Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýť jest Hospodinu. A učinil tu poklonu Hospodinu.

1. Samuelova 1

¹Byl jeden muž, z Ramatajim–sófímu, z ⌈Efrajimského pohoří,⌉ který se jmenoval Elkána, syn Jerocháma, syna Elíhúa, syna Tochúa, syna Súfova, Efratejce.

²Měl dvě ženy: Jméno jedné bylo Chana, jméno druhé Penina. Penina měla děti, ale Chana děti neměla.

³Tento muž přicházel ⌈rok co rok⌉ ze svého města, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů v Šílu. Tam byli Hospodinovými kněžími dva synové Élího, Chofní a Pinchas.

⁴Stávalo se v den, kdy Elkána obětoval, že dával své ženě Penině a všem jejím synům i jejím dcerám díly z oběti.

⁵Ale Chaně dával ⌈dvojnásobný díl,⌉ protože Chanu miloval; Hospodin však zavřel její lůno.

⁶Její protivnice ji velmi provokovala ke hněvu, jen aby ji rozzlobila kvůli tomu, že Hospodin zavřel její lůno.

⁷To se dělo rok co rok; pokaždé, když přicházela do Hospodinova domu, takto ji provokovala ke hněvu. Proto Chana plakala a nejedla.

⁸Její muž Elkána jí řekl: Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi skleslá na mysli? Cožpak nejsem pro tebe lepší nežli deset synů?

⁹⌈Po jednom takovém jídle a pití⌉ v Šílu Chana vstala. (Kněz Élí seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu.)

¹⁰V duši měla hořkost, modlila se k Hospodinu a velmi plakala.

¹¹Učinila slib. Řekla: Hospodine zástupů, jestliže opravdu pohlédneš na soužení své otrokyně a vzpomeneš na mě, nezapomeneš na svou otrokyni a dáš své otrokyni ⌈mužského potomka,⌉ dám ho Hospodinu pro všechny dny jeho života a břitva nepřijde na jeho hlavu.

¹²Stalo se, že když ⌈se zabrala do modlitby⌉ před Hospodinem, Élí pozoroval její ústa.

¹³Chana mluvila ve svém srdci, jenom její rty se pohybovaly, ale její hlas slyšet nebylo. Proto si o ní Élí myslel, že je opilá.

¹⁴Élí jí řekl: Jak dlouho budeš opilá? ⌈Odlož to víno!⌉

¹⁵Chana odpověděla: Ne, můj pane. Jsem žena ⌈obtížená na duchu.⌉ Nepila jsem víno ani pivo, ale vylévala jsem svou duši před Hospodinem.

¹⁶Nepokládej svou otrokyni za ničemnici, neboť doposud jsem mluvila ⌈kvůli množství otravování a provokací vůči mně.⌉

¹⁷Élí odpověděl: ⌈Jdi v pokoji!⌉ Ať ti Bůh Izraele dá to, co jsi od něj žádala.

¹⁸Řekla: Kéž tvá služka nalezne ⌈milost ve tvých očích!⌉ Potom ta žena šla svou cestou, najedla se a její tvář už nebyla smutná.

¹⁹Časně ráno vstali, poklonili se před Hospodinem a vraceli se zpět, až přišli do svého domu v Rámě. Elkána poznal svou ženu Chanu a Hospodin si na ni vzpomněl.

²⁰Stalo se ⌈na konci roku,⌉ že Chana otěhotněla a porodila syna. Pojmenovala ho Samuel, neboť řekla: Vyžádala jsem si ho od Hospodina.

²¹Potom ten muž Elkána šel s celým svým domem, aby obětoval Hospodinu každoroční oběť a splnil svůj slib.

²²Chana však nešla, protože řekla svému muži: Až bude chlapec odstaven, tehdy ho přivedu, aby se ukázal ⌈před Hospodinem⌉ a zůstal tam navždy.

²³Nato jí její muž Elkána řekl: Udělej, co je ⌈ti libo.⌉ Zůstaň, dokud ho neodstavíš. Jen ať Hospodin naplní své slovo. Žena tedy zůstala a kojila svého syna, dokud ho neodstavila.

²⁴Když ho odstavila, přivedla ho s sebou, k tomu tři býčky, jednu éfu mouky a měch vína. Přivedla ho do Hospodinova domu v Šílu. ⌈Chlapec byl ještě malý.⌉

²⁵Zabili býčka a přivedli chlapce k Élímu.

²⁶Řekla: Dovol, můj pane! Jakože jsi živ, můj pane, já jsem ta žena, která tu stála u tebe a modlila se k Hospodinu.

²⁷Modlila jsem se za tohoto chlapce a Hospodin mi dal to, co jsem od něj žádala.

²⁸Proto jsem ho také propůjčila, po všechny dny, co bude žít, je propůjčen Hospodinu. A klaněli se tam Hospodinu.