1. Královská 1

¹Král pak David sstaral se a sešel věkem, a ačkoli jej šaty přikrývali, však nemohl se zahřívati.

²I řekli jemu služebníci jeho: Nechť pohledají pánu našemu králi děvečky panny, kteráž by byla při králi a opatrovala jej, a aby spala v lůnu jeho, a zahřívala pána našeho krále.

³A protož hledajíce děvečky krásné ve všech končinách Izraelských, nalezli Abizag Sunamitskou, a přivedli ji k králi.

⁴Kterážto děvečka byla velmi krásná. I opatrovala krále a přisluhovala jemu, ale král jí nepoznal.

⁵Adoniáš pak syn Haggity pozdvihoval se, říkaje: Jáť budu kralovati. I najednal sobě vozů a jezdců, a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním.

⁶A nikdy ho nezarmoutil otec jeho, aby řekl: Proč jsi to učinil? Nebo byl i on velmi krásné postavy, kteréhož porodila po Absolonovi.

⁷I mluvíval s Joábem synem Sarvie a s Abiatarem knězem, kteříž napomáhali Adoniášovi.

⁸Ale Sádoch kněz a Banaiáš syn Joiadův, též Nátan prorok a Simei i Rehi, a jiní přednější, kteréž měl David, nebyli s Adoniášem.

⁹Tedy nabil Adoniáš ovcí a volů a krmného dobytka u kamene Zohelet, kterýž byl u studnice Rogel, a pozval všech bratří svých synů královských, i všech mužů Judských, služebníků králových.

¹⁰Nátana však proroka a Banaiáše a jiných přednějších mužů, ani Šalomouna bratra svého nepozval.

¹¹I mluvil Nátan k Betsabé matce Šalomounově, řka: Neslyšela-lis, že kraluje Adoniáš syn Haggity, a pán náš David nic neví o tom?

¹²Protož nyní poď, prosím, a dámť radu, kterouž vysvobodíš život svůj, i život syna svého Šalomouna.

¹³Jdiž, a vejda k králi Davidovi, rci jemu: Zdaliž jsi ty, pane můj králi, nepřisáhl služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a onť seděti bude na stolici mé? Pročež tedy kraluje Adoniáš?

¹⁴A aj, když ty ještě tam mluviti budeš s králem, přijduť za tebou a doplním řeč tvou.

¹⁵A tak vešla Betsabé k králi do pokoje. Král pak již byl velmi starý, a Abizag Sunamitská přisluhovala králi.

¹⁶Tedy Betsabé naklonivši hlavy, poklonila se králi. Jížto řekl král: Což chceš?

¹⁷I odpověděla jemu: Pane můj, ty jsi přisáhl skrze Hospodina Boha svého služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé.

¹⁸A nyní, hle, Adoniáš kraluje, ty pak nyní, pane můj králi, nic nevíš o tom.

¹⁹Nebo nabiv volů a krmného dobytka a ovec množství, pozval všech synů královských, i Abiatara kněze a Joába hejtmana vojska, Šalomouna pak služebníka tvého nepozval.

²⁰Ješto ty, pane můj králi, víš, že oči všeho Izraele na tebe jsou obráceny, abys jim oznámil, kdo by seděti měl na stolici pána mého krále po tobě.

²¹Sic jinak bude to, když usne pán můj král s otci svými, že já a syn můj Šalomoun budeme jako hříšníci.

²²A aj, když ještě ona mluvila s králem, přišel Nátan prorok.

²³I oznámili králi, řkouce: Aj, teď Nátan prorok. A tak všel před krále, a poklonil se jemu tváří svou až k zemi.

²⁴Zatím řekl Nátan: Pane můj králi, ty-lis pověděl: Adoniáš kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé?

²⁵Nebo odšed dnes, nabil volů a krmného dobytka, i ovec množství, a sezval všecky syny královy a hejtmany vojska, i Abiatara kněze. A hle, oni jedí a pijí před ním, a praví: Živ buď král Adoniáš.

²⁶Mne pak služebníka tvého, a Sádocha kněze, a Banaiáše syna Joiadova, a Šalomouna služebníka tvého nepozval.

²⁷Tak-liž jest ode pána mého krále nařízeno? Mně jsi zajisté neoznámil služebníku svému, kdo bude seděti na stolici pána mého krále po tobě?

²⁸A odpovídaje král David, řekl: Zavolejte mi Betsabé. Kteráž všedši před krále, stála před ním.

²⁹I přisáhl král, řka: Živť jest Hospodin, kterýž vysvobodil duši mou ze všelikých úzkostí,

³⁰Že jakož jsem přisáhl tobě skrze Hospodina Boha Izraelského, řka, že syn tvůj Šalomoun kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé místo mně, takť učiním dnes.

³¹A naklonivši hlavy Betsabé tváří k zemi, poklonu učinila králi a řekla: Živ buď pán můj král David na věky.

³²Řekl ještě král David: Zavolejte ke mně Sádocha kněze a Nátana proroka, a Banaiáše syna Joiadova. Kteřížto vešli před krále.

³³I řekl jim král: Vezměte s sebou služebníky pána svého, a vsaďte Šalomouna syna mého na mezkyni mou, a veďte ji k Gihonu.

³⁴I pomaže ho tam Sádoch kněz a Nátan prorok za krále nad Izraelem, a troubiti budete troubou, a díte: Živ buď král Šalomoun.

³⁵Potom vstoupíte zase, jdouce za ním. Kterýž přijda, seděti bude na stolici mé, a on kralovati bude místo mne; nebť jsem jemu přikázal, aby byl vůdcí nad Izraelem i nad Judou.

³⁶A odpovídaje Banaiáš syn Joiadův králi, řekl: Amen. Způsobiž to Hospodin, Bůh pána mého krále.

³⁷A jakož byl Hospodin se pánem mým králem, tak budiž i s Šalomounem, a zvelebiž stolici jeho více, než stolici pána mého krále Davida.

³⁸A tak šli dolů Sádoch kněz a Nátan prorok, a Banaiáš syn Joiadův, Cheretejští také i Peletejští, a vsadili Šalomouna na mezkyni krále Davida, a dovedli jej k Gihonu.

³⁹Vzal také Sádoch kněz roh oleje z stánku, a pomazal Šalomouna. Potom troubili trubou, a řekl všecken lid: Živ buď král Šalomoun.

⁴⁰I vstoupil všecken lid za ním; kterýžto lid prozpěvoval s plésáním, a veselil se radostí velikou, tak až se všudy rozléhalo od zvuku jejich.

⁴¹Což slyše Adoniáš i všickni pozvaní, kteříž byli s ním, (byli pak již pojedli,) slyše také i Joáb zvuk trouby, řekl: Jaký to zvuk v městě hlučících?

⁴²A když on ještě mluvil, aj, Jonata syn Abiatara kněze přišel, jemuž řekl Adoniáš: Přistup sem, nebo jsi muž udatný a dobré poselství neseš.

⁴³Tedy odpovídaje Jonata, řekl Adoniášovi: Právě jižtě pán náš král David ustanovil Šalomouna za krále.

⁴⁴Nebo poslal s ním král Sádocha kněze a Nátana proroka a Banaiáše syna Joiadova, ano i Cheretejské a Peletejské, a vsadili jej na mezkyni královskou.

⁴⁵I pomazali jej Sádoch kněz a Nátan prorok za krále u Gihonu, a vstupovali odtud s radostí, tak že hlučelo město. Toť jest zvuk ten, kterýž jste slyšeli.

⁴⁶Ano již i dosedl Šalomoun na stolici královskou.

⁴⁷Nýbrž i služebníci královští přišli, aby dobrořečili pánu našemu, králi Davidovi, řkouce: Učiniž slavné Bůh tvůj jméno Šalomounovo nad jméno tvé, a zvelebiž stolici jeho nad stolici tvou. I poklonil se král na ložci svém.

⁴⁸Ano i král takto řekl: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž dal dnes sedícího na trůnu mém, a abych na to očima svýma hleděl.

⁴⁹I předěšeni jsou, a vstavše všickni ti pozvaní, kteříž byli při Adoniášovi, odešli jeden každý cestou svou.

⁵⁰Adoniáš také boje se Šalomouna, vstav, odšel a chytil se rohů oltáře.

⁵¹I pověděli Šalomounovi, řkouce: Aj, Adoniáš bojí se krále Šalomouna, a hle, drží se rohů oltáře a praví: Nechť mi přisáhne dnes král Šalomoun, že nezabije mne služebníka svého mečem.

⁵²I řekl Šalomoun: Bude-li muž statečný, nespadneť vlas s něho na zem; pakliť co zlého na něm nalezeno bude, umřeť.

⁵³Poslal tedy král Šalomoun, aby jej odvedli od oltáře. Kterýž přišed, poklonil se králi Šalomounovi. Jemuž řekl Šalomoun: Jdiž do domu svého.

1. Královská 1

¹Král David zestárl, ⌈dosáhl pokročilého věku.⌉ Přikryli ho rouchy, ale nemohl se zahřát.

²Jeho otroci mu řekli: Ať vyhledají mému pánu a králi dívku, pannu; ⌈ať slouží králi⌉ a je jeho opatrovnicí. Ať leží ve tvém klíně a můj pán a král se zahřeje.

³Hledali tedy po celém izraelském území krásnou dívku. Nalezli Abíšagu Šúnemitskou a přivedli ji ke králi.

⁴Ta dívka byla převelice krásná. Stala se královou opatrovnicí, sloužila mu, ale král ⌈ji nepoznal.⌉

⁵Adónijáš, syn Chagítin, se vynášel slovy: Já budu kralovat. Pořídil si vozy, jezdce a padesát mužů, kteří běhali před ním.

⁶Jeho otec ho ⌈v životě⌉ nepokáral slovy: Proč jsi tohle provedl? Navíc byl velmi hezkého vzezření. Narodil se po Abšalómovi.

⁷Domluvil se s Jóabem, synem Serújiným, a s knězem Ebjátarem, a ti Adónijášovi napomáhali.

⁸Ale kněz Sádok, Benajáš, syn Jójadův, prorok Nátan, Šimeí a Reí i Davidovi hrdinové nebyli s Adónijášem.

⁹Adónijáš obětoval brav, skot a vykrmené dobytče u Eben–zócheletu, který je blízko Én–rogelu, a pozval všechny své bratry, královské syny, i všechny judské muže, královské otroky.

¹⁰Ale proroka Nátana, Benajáše, hrdiny ani svého bratra Šalomouna nepozval.

¹¹Nátan řekl Bat–šebě, matce Šalomounově: Slyšelas, že Adónijáš, syn Chagítin, se stal králem? A náš pán David o tom neví!

¹²⌈Nuže, dobře ti radím,⌉ zachraň život svůj i život svého syna Šalomouna.

¹³Jdi, ⌈a až přijdeš⌉ ke králi Davidovi, řekni mu: Ty jsi přece, můj pane a králi, přísahal své otrokyni slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn. Proč se stal králem Adónijáš?

¹⁴A když tam ještě budeš mluvit s králem, přijdu za tebou a potvrdím tvá slova.

¹⁵Bat–šeba tedy vešla ke králi do pokoje. (Král velice zestárl a Abíšag Šúnemitská sloužila králi.)

¹⁶Bat–šeba poklekla a klaněla se králi. Král se zeptal: Co ⌈je s tebou?⌉

¹⁷Odpověděla mu: Můj pane! Ty jsi své otrokyni přísahal při Hospodinu, svém Bohu: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn.

¹⁸Ale nyní, pohleď, Adónijáš se stal králem a ty, můj pane a králi, o tom nevíš!

¹⁹Obětoval množství skotu, vykrmeného dobytka a bravu, pozval všechny královské syny, kněze Ebjátara a velitele armády Jóaba, ale tvého otroka Šalomouna nepozval.

²⁰A nyní, můj pane a králi, oči všech Izraelců jsou upřeny na tebe, abys jim oznámil, kdo usedne na trůn mého pána a krále po něm.

²¹Jinak se stane, až můj pán a král ulehne ⌈se svými⌉ otci, že já a můj syn Šalomoun budeme považováni za hříšníky.

²²Ještě když mluvila s králem, přišel prorok Nátan.

²³Oznámili králi: Je zde prorok Nátan. Přišel před krále a poklonil se před králem tváří k zemi.

²⁴Nátan se zeptal: Můj pane a králi, ty jsi řekl: Adónijáš bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn?

²⁵Neboť dnes sestoupil, aby obětoval množství skotu, vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královské syny, velitele armády a kněze Ebjátara. A teď jedí a pijí před ním a volají: Ať žije král Adónijáš!

²⁶Ale mě, tvého otroka, kněze Sádoka, Benajáše, syna Jójadova, ani tvého otroka Šalomouna nepozval.

²⁷Stala se tato věc od mého pána a krále, aniž bys ⌈svým otrokům⌉ oznámil, kdo usedne na trůn mého pána a krále po něm?

²⁸Král David odpověděl: Zavolejte mi Bat–šebu! Přišla před krále a stála před králem.

²⁹Potom král přísahal: Jakože živ je Hospodin, který vykoupil mou duši z každého soužení,

³⁰tak jako jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn místo mě, tak dnes učiním.

³¹Bat–šeba poklekla s tváří k zemi, klaněla se králi a řekla: Ať žije můj pán a král David navěky.

³²Nato král David řekl: Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova. I přišli před krále.

³³Král jim řekl: Vezměte s sebou otroky svého pána, mého syna Šalomouna posaďte na mou mezkyni a přiveďte ho dolů ke Gichónu.

³⁴Tam ať ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Nato zatrubte na beraní roh a volejte: Ať žije král Šalomoun!

³⁵Pak vystupte za ním a on ať jde a usedne na můj trůn, on bude kralovat místo mě. Jej jsem ustanovil, aby byl vévodou nad Izraelem a Judou.

³⁶Benajáš, syn Jójadův, králi odpověděl: Amen. Tak ať promluví Hospodin, Bůh mého pána a krále.

³⁷Jako byl Hospodin s mým pánem a králem, tak ať je s Šalomounem a ať vyvýší jeho trůn nad trůn mého pána a krále Davida.

³⁸Kněz Sádok, prorok Nátan, Benajáš, syn Jójadův, a Keretejci i Peletejci sestoupili, posadili Šalomouna na mezkyni krále Davida a přivedli ho ke Gichónu.

³⁹Kněz Sádok vzal ze stanu roh s olejem a Šalomouna pomazal. Nato zatroubili na beraní roh a všechen lid volal: Ať žije král Šalomoun!

⁴⁰Všechen lid šel vzhůru za ním, lid hrál na flétny a převelice se radoval, až země jejich halasem pukala.

⁴¹Uslyšel to Adónijáš a všichni pozvaní, kteří byli s ním a už dojedli. Když Jóab uslyšel zvuk beraního rohu, zeptal se: Proč je ⌈ve městě takový velký halas?⌉

⁴²Ještě když mluvil, přišel Jónatan, syn kněze Ebjátara. Adónijáš řekl: Pojď, vždyť jsi oddaný muž, jistě přinášíš dobrou zprávu.

⁴³Ale Jónatan Adónijášovi odpověděl: Kdepak, náš pán a král David ustanovil králem Šalomouna.

⁴⁴Král s ním poslal kněze Sádoka, proroka Nátana, Benajáše, syna Jójadova, a Keretejce i Peletejce, posadili ho na královu mezkyni

⁴⁵a kněz Sádok a prorok Nátan ho pomazali v Gichónu za krále. Pak odtamtud šli radostně vzhůru a celé město se shluklo. To je ten halas, který jste slyšeli.

⁴⁶Šalomoun již usedl na královský trůn.

⁴⁷A královi otroci již přišli poblahopřát našemu pánu a králi Davidovi slovy: Ať Bůh učiní jméno Šalomounovo větším nad tvé jméno a vyvýší jeho trůn nad tvůj trůn. A král se poklonil na své posteli.

⁴⁸Král také promluvil takto: ⌈Požehnaný je Hospodin, Bůh Izraele,⌉ že dal dnes ⌈toho, kdo usedl⌉ na můj trůn, a mé oči to vidí.

⁴⁹Nato všichni pozvaní, kteří byli s Adónijášem, vyděšeně vstali a šli každý svou cestou.

⁵⁰Adónijáš se bál Šalomouna, vstal, šel a chytil se rohů oltáře.

⁵¹Šalomounovi bylo oznámeno: Hle, Adónijáš se bojí krále Šalomouna a chytil se rohů oltáře se slovy: Ať mi nejprve král Šalomoun odpřisáhne, že neusmrtí svého otroka mečem.

⁵²Šalomoun řekl: Jestliže bude oddaný, nespadne mu ani vlas na zem. Ale jestliže ⌈při něm bude něco zlého,⌉ zemře.

⁵³Král Šalomoun poslal, aby ho odvedli od oltáře. Když přišel a poklonil se před králem, Šalomoun mu řekl: Jdi domů.