Židům 10

¹Poněvadž Zákon má pouhý stín budoucího dobra, ne samu podobu těch skutečností, nemůže každoročně stejnými oběťmi, jež jsou stále přinášeny, nikdy učinit dokonalými ty, kdo s nimi přistupují.

²Což by ⌈nepřestali obětovat⌉, kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné vědomí hříchu, když jsou jednou očištěni?

³Ale v těch obětech je každoročně připomínka hříchů,

⁴neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy.

⁵Když tedy vchází do světa, praví: Oběť a obětní dar jsi nechtěl, ⌈připravil jsi mi však tělo⌉;

⁶nelíbily se ti celopaly a oběti za hřích.

⁷Tehdy jsem řekl: Hle, tu jsem -- v svitku knihy je napsáno o mně --, abych vykonal, Bože, tvou vůli.

⁸Když napřed říká: Oběti a obětní dary a celopaly a oběti za hřích jsi nechtěl ani se ti nelíbily -- tedy ty, které se obětují podle Zákona --,

⁹potom řekl: Hle, tu jsem, abych vykonal [, Bože,] tvou vůli. To první ruší, aby ustanovil to druhé.

¹⁰V této vůli jsme posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy.

¹¹Každý kněz stojí a koná denně službu a častokrát přináší stejné oběti, které nemohou nikdy odstranit hříchy.

¹²On však ⌈přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl⌉ po pravici Boží

¹³a nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou.

¹⁴Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni.

¹⁵Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, neboť po slovech:

¹⁶Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,

¹⁷dodává: a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.

¹⁸Kde je odpuštění hříchů, tam už není oběti za hřích.

¹⁹Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, ⌈že smíme vstoupit⌉ do svatyně Ježíšovou krví,

²⁰cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo,

²¹a když máme velikého kněze nad domem Božím,

²²přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se ⌈srdcem očištěným⌉ od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.

²³Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný;

²⁴a buďme pozorní jedni k druhým, ⌈abychom se rozněcovali v⌉ lásce a dobrých skutcích.

²⁵Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.

²⁶Neboť jestliže dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již více oběť za hříchy,

²⁷nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který bude stravovat odpůrce.

²⁸Kdo pohrdl Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování na základě svědectví dvou nebo tří svědků.

²⁹Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za nečistou, a Ducha milosti potupil?

³⁰Neboť známe toho, kdo řekl: Mně náleží pomsta, já odplatím. A opět: Pán bude soudit svůj lid.

³¹Je hrozné upadnout do rukou živého Boha.

³²Připomínejte si dřívější dny, v nichž ⌈jste byli osvíceni a⌉ přestáli jste mnohý zápas s utrpením.

³³Buď jste byli veřejně vystavováni urážkám a soužením, nebo jste se stali společníky těch, s nimiž se takto nakládalo.

³⁴Vždyť jste měli soucit s vězni a uloupení svého majetku jste přijali s radostí, vědouce, že máte [v nebi] vlastnictví lepší a trvalé.

³⁵Neodhazujte tedy svou smělou důvěru, která má velikou odplatu.

³⁶Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení.

³⁷Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ⌈ten, který má přijít⌉, přijde a nebude otálet;

³⁸[můj] spravedlivý bude žít z víry, ale kdyby ustoupil, nebude v něm mít moje duše zalíbení.

³⁹My však nejsme ⌈ti, kdo ustupují⌉ k záhubě, nýbrž lidé víry k zachování duše.

Židům 10

¹Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz těch věcí, jednostejnými obětmi, kteréž po všecka léta obětují, nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.

²Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, proto že by již neměli žádného svědomí z hříchů ti, kteříž obětují, jsouce jednou očištěni?

³Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.

⁴Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.

⁵Protož vcházeje na svět, dí: Oběti a daru nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.

⁶Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.

⁷Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně,) abych činil, ó Bože, vůli tvou.

⁸Pověděv napřed: Že oběti a daru, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podlé zákona obětují,) nechtěl jsi, aniž jsi oblíbil,

⁹Tehdy řekl: Aj, jduť, abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.

¹⁰V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.

¹¹A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.

¹²Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,

¹³Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.

¹⁴Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.

¹⁵Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prvé pověděv:

¹⁶Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,

¹⁷A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

¹⁸Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť více oběti za hřích.

¹⁹Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjití do svatyně skrze krev Ježíšovu,

²⁰(Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,)

²¹A kněze velikého nad domem Božím,

²²Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,

²³A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)

²⁴A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,

²⁵Neopouštějíce společného shromáždění svého, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.

²⁶Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy,

²⁷Ale hrozné nějaké očekávání soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.

²⁸Kdož by koli pohrdal zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.

²⁹Což se vám zdá, čím přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával, a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a Duchu milosti potupu učinil?

³⁰Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.

³¹Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.

³²Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichž osvíceni byvše, mnohý boj utrpení snášeli jste,

³³Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.

³⁴Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radostí jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.

³⁵Protož nezamítejtež smělé doufanlivosti své, kteráž velikou má odplatu.

³⁶Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.

³⁷Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati,

³⁸Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.

³⁹Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.