Žalmy 119 Porovnání: ČSP vs Kralická
Žalmy 119
1Blahoslavení jsou ti, jejichž cesta je bezúhonná, ti, kteří žijí podle zákona Hospodinova.
2Blahoslavení jsou ti, kdo střeží jeho svědectví a hledají ho celým srdcem.
3Takoví nepáchají podlosti, chodí po jeho cestách.
4Tys dal svá přikázání, aby se pečlivě zachovávala.
5Kéž by byly mé cesty upevněny pro zachovávání tvých ustanovení!
6Tehdy nebudu zahanben, když si budu hledět všech tvých příkazů.
7V upřímnosti srdce ti budu vzdávat chválu, když se učím tvým spravedlivým nařízením.
8Budu zachovávat tvá ustanovení -- jen mě neopouštěj!
9Jak si chlapec udrží svou stezku čistou? Tím, že bude zachovávat tvé slovo.
10Hledám tě celým svým srdcem, nenech mě zbloudit od svých příkazů.
11Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil.
12Hospodine, jsi požehnaný! Vyuč mě svým ustanovením.
13Svými rty vyprávím o všech nařízeních tvých úst.
14Z cesty tvých svědectví se veselím jako z celého svého majetku.
15Přemýšlím o tvých přikázáních a hledím na tvé stezky.
16Tvá ustanovení jsou mi potěšením; nezapomínám na tvé slovo.
17Prokazuj svému otroku dobro -- budu žít a zachovávat tvé slovo.
18Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona.
19Jsem na zemi jen cizincem, neskrývej přede mnou své příkazy.
20Mou duši stravuje touha po tvých nařízeních za každého času.
21Oboříš se na domýšlivce, na proklaté, kteří pobloudili od tvých příkazů.
22Odval ode mě potupu a pohrdání, neboť střežím tvá svědectví.
23I když zasednou knížata a budou mluvit proti mně, tvůj otrok bude přemýšlet o tvých ustanoveních.
24I tvá svědectví jsou mým potěšením, jsou to mí rádci.
25Do prachu je přitištěna má duše; obživ mě podle svého slova.
26Vyprávěl jsem o svých cestách a tys mi odpověděl. Vyuč mě svým ustanovením.
27Dej mi porozumět cestě svých přikázání; přemýšlím o tvých divech.
28Má duše se rozplývá žalem; pozdvihni mě podle svého slova.
29Odvrať ode mě cestu klamu; ⌈milostivě mě obdaruj⌉ svým zákonem.
30Vyvolil jsem si cestu pravdy, stavím si před sebe tvá nařízení.
31Přilnul jsem ke tvým svědectvím, Hospodine, kéž nejsem zahanben.
32Poběžím cestou tvých příkazů, neboť jsi rozšířil mé srdce.
33Vyuč mě, Hospodine, cestě svých ustanovení a já je budu důsledně střežit.
34Dej mi porozumět, budu střežit tvůj zákon a jej zachovávat celým srdcem.
35Veď mě stezkou svých příkazů, neboť jsem si ji oblíbil.
36Nakloň mé srdce ke svým svědectvím, nikoli k zištnosti.
37Odvracej mé oči, abych nehleděl na klam; na své cestě mě obživ.
38Naplň svému otroku své slovo, jež vede k bázni před tebou.
39Odvrať ode mě potupu, které se lekám, vždyť tvá nařízení jsou dobrá.
40Hle, toužím po tvých přikázáních; obživ mě ⌈ve své⌉ spravedlnosti.
41Kéž ke mně přijde tvé milosrdenství, Hospodine, tvá spása, podle tvého slova,
42a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí -- vždyť spoléhám na tvé slovo!
43Nikdy zcela neodejmi mým ústům pravdivé slovo, protože skládám naději ve tvá nařízení.
44Tvůj zákon budu zachovávat ustavičně, navěky a navždy.
45Budu chodit volně, protože jsem vyhledával tvá přikázání.
46O tvých svědectvích budu mluvit před králi a nebudu zahanben.
47Tvé příkazy jsou mi potěšením, zamiloval jsem si je.
48Zvedám dlaně ke tvým příkazům, jež jsem si zamiloval, přemýšlím o tvých ustanoveních.
49Pamatuj na slovo ke svému otroku, jímž jsi ve mně vzbudil naději.
50Útěchou v mém soužení mi je, že mi tvé slovo navrací život.
51Domýšlivci se mi hrozně posmívají; od tvého zákona se neodvrátím.
52Připomínám si tvá odvěká nařízení, Hospodine, a nacházím útěchu.
53Přepadá mě vztek kvůli ničemům, kteří opouštějí tvůj zákon.
54Tvá ustanovení byla mými písněmi v domě, kde jsem hostem.
55V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, a zachovávám tvůj zákon.
56Tak tomu se mnou bylo, protože jsem střežil tvá přikázání.
57Řekl jsem: Můj podíl je Hospodin, a tak budu zachovávat tvá slova.
58Celým srdcem ⌈hledám tvou přízeň,⌉ smiluj se nade mnou podle svého slova.
59Přemýšlím o svých cestách a obracím své nohy ke tvým svědectvím.
60Spěchám a neotálím zachovávat tvé příkazy.
61Omotávají mě provazy ničemů, na tvůj zákon však nezapomínám.
62Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal díky za tvá spravedlivá nařízení.
63Jsem společníkem všech, kteří se tě bojí, těch, kdo zachovávají tvá přikázání.
64Hospodine, země je plná tvého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením!
65Hospodine, podle svého slova jsi prokázal svému otroku dobro.
66Nauč mě rozvážnosti a poznání, vždyť já tvým příkazům věřím.
67Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo.
68Jsi dobrý a prokazuješ dobro; vyuč mě svým ustanovením.
69Domýšlivci ⌈mě obestřeli klamem,⌉ já však celým srdcem střežím tvá přikázání.
70Bezcitné jak tuk je jejich srdce, já se však těším ze tvého zákona.
71Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením.
72Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře.
73Tvé ruce mě učinily a upevnily. Dej mi porozumět, ať se naučím tvým příkazům.
74Ti, kdo se tě bojí, mě uvidí a budou se radovat, protože očekávám na tvé slovo.
75Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; pokořils mě pravdou.
76Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, jak jsi svému otroku zaslíbil.
77Kéž na mě přijde tvé slitování, ⌈abych mohl žít,⌉ neboť tvůj zákon je mým potěšením.
78Kéž jsou domýšlivci zahanbeni, neboť mi zrádně křivdí; já ale přemýšlím o tvých přikázáních.
79Kéž se ke mně vrátí ti, kdo se tě bojí, ti, kdo znají tvá svědectví.
80Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých ustanovení, abych nebyl zahanben.
81Má duše chřadne touhou po tvé spáse; očekávám na tvé slovo.
82Zrak mi slábne, jak vyhlížím, kdy promluvíš. Říkám si: Kdy už mě potěšíš?
83Byl jsem sice jako měch v dýmu, na tvá ustanovení jsem ale nezapomněl.
84Kolik dnů ještě má tvůj otrok? Kdy už vykonáš soud nad mými pronásledovateli?
85Domýšlivci mi vykopali jámy, což není podle tvého zákona.
86Všechny tvé příkazy jsou pravda. Zrádně mě pronásledují, pomoz mi!
87Málem už se mnou v zemi skoncovali, ale já jsem tvá přikázání neopustil.
88Podle svého milosrdenství mě zachovej při životě; budu střežit svědectví tvých úst.
89Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích.
90Z pokolení do pokolení trvá tvá pravda. Upevnil jsi zemi a ona stojí.
91Dodnes stojí podle tvých nařízení, neboť to vše jsou tvoji otroci.
92Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, byl bych už ve svém soužení zahynul.
93Na tvá přikázání nikdy nezapomenu, neboť mi dávají život.
94Jsem tvůj -- pomoz mi, vždyť vyhledávám tvá přikázání.
95Ničemové na mě čekají, aby mě zničili. Rozvažuji o tvých svědectvích.
96Vidím dovršení všeho dokonalého. Šíře tvých příkazů je nezměrná.
97Jak jsem si zamiloval tvůj zákon! Celý den ⌈o něm rozjímám.⌉
98Tvé příkazy mě činí moudřejším nad mé nepřátele -- navěky jsou mé.
99Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť ⌈rozjímám o tvých svědectvích.⌉
100Pochopil jsem víc než starci, protože střežím tvá přikázání.
101Před každou zlou stezkou jsem zdržel své nohy, abych zachoval tvé slovo.
102Neodchýlil jsem se od tvých nařízení, neboť tys mě vyučil.
103Jak ⌈příjemné jsou⌉ mému patru tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med.
104Díky tvým přikázáním jsem mnohému porozuměl, proto nenávidím každou stezku klamu.
105Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce.
106Přísahal jsem -- a také to splním -- že budu dbát na tvá spravedlivá nařízení.
107Byl jsem velmi pokořen, Hospodine, obživ mě podle svého slova.
108Kéž laskavě přijmeš dobrovolné oběti mých úst, Hospodine, nauč mě svým nařízením!
109Stále vystavuji svůj život nebezpečí, na tvůj zákon nezapomínám.
110Ničemové mi nastražili past; od tvých přikázání jsem však nezbloudil.
111Tvá svědectví jsem obdržel do věčného dědictví, ano, jsou radostí mému srdci.
112⌈Uložil jsem si v srdci,⌉ že budu navěky a důsledně plnit tvá ustanovení.
113Nenávidím polovičaté lidi, ale miluji tvůj zákon.
114Jsi má skrýš a můj štít; očekávám na tvé slovo.
115Odstupte ode mě, zlovolníci! Budu dodržovat příkazy svého Boha.
116Podpírej mě, jak jsi řekl, abych mohl žít; nezahanbuj mě v mé naději!
117Posilni mě, abych byl zachráněn; stále budu hledět na tvá ustanovení.
118Zavrhuješ všechny, kdo zbloudili od tvých ustanovení, neboť jejich záludnost je zrádná.
119Všechny ničemy v zemi odstraňuješ jako strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.
120Mé tělo se chvěje strachem z tebe, bojím se tvých nařízení.
121Konám právo a spravedlnost; neponechej mě mým utlačovatelům.
122⌈Zaruč se za svého otroka⌉ k dobrému, ať mě domýšlivci neutlačují.
123Zrak mi slábne, jak vyhlížím tvou spásu a tvůj spravedlivý výrok.
124Jednej se svým otrokem podle svého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením.
125Jsem tvůj otrok -- dej mi porozumět, abych poznal tvá svědectví.
126Je čas, aby Hospodin jednal, porušují tvůj zákon.
127Proto miluji tvé příkazy více než zlato, víc než zlato ryzí.
128Proto považuji všechna přikázání za zcela správná, nenávidím každou stezku klamu.
129Tvá svědectví jsou podivuhodná, proto je má duše střeží.
130Otevření tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým.
131Otvírám ústa a ⌈jsem plný dychtivosti,⌉ jak toužím po tvých příkazech.
132Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, ⌈jak je tvým zvykem⌉ vůči těm, kdo milují tvé jméno.
133Mé kroky upevni svými výroky, aby mě neovládla žádná nepravost.
134Vykup mě z útlaku lidí a budu zachovávat tvá přikázání.
135Svou tvář rozjasni nad svým otrokem, vyuč mě svým ustanovením.
136Proudy slz se mi řinou z očí, protože lidé nezachovávají tvůj zákon.
137Spravedlivý jsi, Hospodine, a tvá nařízení jsou přímá.
138Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlivá a zcela pravdivá.
139Má horlivost mě strávila, neboť mí protivníci zapomněli na tvá slova.
140Tvá řeč je důkladně protříbená; tvůj otrok ji miluje.
141Jsem nepatrný a pohrdaný, ale na tvá přikázání jsem nezapomněl.
142Tvá spravedlnost je spravedlivá navěky; tvůj zákon je pravda.
143Dolehla na mě tíseň a úzkost; tvé příkazy jsou mi potěšením.
144Spravedlnost tvých svědectví je věčná. Dej mi porozumět, abych mohl žít.
145Volám celým srdcem, odpověz mi, Hospodine! Tvá ustanovení dodržuji.
146Volám k tobě: Zachraň mě! Budu zachovávat tvá svědectví.
147Vstávám před rozedněním a volám o pomoc -- očekávám na tvé slovo.
148Mé oči se probouzí dřív než noční hlídky, abych přemýšlel nad tvými výroky.
149Vyslyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ!
150Blíží se ⌈ti, kdo se ženou⌉ za hanebností a vzdalují se od tvého zákona.
151Ty jsi blízko, Hospodine; všechny tvé příkazy jsou pravda.
152Již dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil navěky.
153Pohleď na mé soužení a vytrhni mě, vždyť na tvůj zákon nezapomínám.
154Veď mou při a vykup mě, obživ mě podle svého slova.
155Ničemům je spása vzdálena, protože se nedotazují na tvá ustanovení.
156Tvé slitování je veliké, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ.
157Mnoho je mých pronásledovatelů a protivníků, neodvracím se však od tvých svědectví.
158Vidím věrolomníky a pociťuji odpor, vždyť nezachovávají tvé slovo.
159Pohleď, Hospodine, zamiloval jsem si tvá přikázání. Podle svého milosrdenství mě obživ!
160Princip tvého slova je pravda a každé tvé spravedlivé nařízení je navěky.
161Knížata mě bezdůvodně pronásledují; mé srdce se třese před tvým slovem.
162Jásám nad tvým slovem jako ten, kdo nalezl velikou kořist.
163Nenávidím klam, oškliví se mi; miluji tvůj zákon.
164Sedmkrát za den tě chválím za tvá spravedlivá nařízení.
165Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou.
166Vyhlížím tvou spásu, Hospodine, a plním tvé příkazy.
167Má duše zachovává tvá svědectví; velmi je miluji.
168Zachovávám tvá přikázání a tvá svědectví, neboť všechny mé cesty jsou před tebou.
169Kéž můj nářek předstoupí před tebe, Hospodine, podle svého slova mi dej porozumět.
170Kéž má úpěnlivá prosba přijde před tebe, podle svého slova mě vysvoboď!
171Mé rty překypují chválou, neboť mě učíš svým ustanovením.
172Ať můj jazyk promlouvá tvé slovo, protože všechny tvé příkazy jsou spravedlivé.
173Kéž je mi tvá ruka ku pomoci, vždyť jsem si zvolil tvá přikázání.
174Toužím po tvé spáse, Hospodine, tvůj zákon je mi potěšením.
175Kéž má duše žije a chválí tě, kéž mi tvá nařízení pomáhají.
176Bloudím jako ztracená ovce -- hledej svého otroka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl!
Žalmy 119
1Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Porozumění ČSP vs Kralická v Žalmy 119
ČSP (CzeCSP)
Český studijní překlad - Přesný a moderní překlad s důrazem na původní jazyky.
Kralická
Bible kralická - Čeština 16. století, klenot české literatury a reformace.
Prohlížíte si vedle sebe srovnání Žalmy 119 v překladech ČSP a Kralická. Porovnání těchto dvou verzí může pomoci objasnit nuance původního textu.
Klíčové srovnání: Žalmy 119:16
"Tvá ustanovení jsou mi potěšením; nezapomínám na tvé slovo."
"V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé."
