Zachariáš 4 Porovnání: ČSP vs Kralická

Zachariáš 4

¹Anděl, který se mnou mluvil, mě znovu vzbudil, jako se budí muž ze spánku.

²Zeptal se mě: Co vidíš? Odpověděl jsem: Vidím svícen celý ze zlata a na jeho vrchu nádrž na olej; na něm sedm lamp a sedm nálevek k lampám, které jsou na jeho vrchu.

³U něho jsou dvě olivy, jedna napravo od nádrže a druhá nalevo.

⁴Promluvil jsem a zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil: Co mají tyto věci znamenat, můj pane?

⁵Anděl, který se mnou mluvil, mi řekl: Nevíš, co mají znamenat? Odpověděl jsem: Nevím, můj pane.

⁶Promluvil a řekl mi: Toto je Hospodinovo slovo k Zerubábelovi: Ne silou ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů.

⁷Čím jsi, veliká horo? Před Zerubábelem se staneš rovinou. Pak vynese nahoru ⌈vrcholový klenák⌉ za radostného volání ⌈o něm: Jak půvabný, jak půvabný!⌉

⁸Stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

⁹Zerubábelovy ruce položily základy tohoto domu a jeho ruce ho dokončí. A poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.

¹⁰Vždyť kdo pohrdl dnem malých věcí, bude se radovat, až uvidí olovnici v Zerubábelově ruce. Těch sedm jsou Hospodinovy oči obzírající celou zemi.

¹¹Promluvil jsem a zeptal jsem se ho: Co znamenají ty dvě olivy napravo a nalevo od svícnu?

¹²Promluvil jsem podruhé a zeptal jsem se ho: Co znamenají ty dvě olivové větve, ⌈z nichž se vylévá zlato prostřednictvím dvou zlatých trubic?⌉

¹³Zeptal se mě: Nevíš, co znamenají? Odpověděl jsem: Nevím, můj pane.

¹⁴Řekl: To jsou dva pomazaní, kteří stojí před ⌈Pánem celé země.⌉

Zachariáš 4

¹Potom navrátil se anděl, kterýž mluvil se mnou, a zbudil mne jako muže, kterýž zbuzen bývá ze sna svého.

²I řekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem řekl: Vidím, že aj, svícen zlatý všecken, a olejný dčbán na vrchu jeho, a sedm lamp jeho na něm, a sedm nálevek k těm sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho.

³A dvě olivy při něm, jedna po pravé straně dčbánu olejného, a druhá po levé straně jeho.

⁴Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil ke mně, řka: Co ty věci jsou, pane můj?

⁵A odpovídaje anděl, kterýž mluvil se mnou, řekl mi: Což nevíš, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj.

⁶Tedy odpovídaje, mluvil ke mně, řka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.

⁷Co jsi ty, ó horo veliká, před Zorobábelem? Rovina. Nebo doloží nejvyšší kámen s hlučným prokřikováním: Milost, milost jemu.

⁸I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

⁹Ruce Zorobábelovy založily dům tento, a ruce jeho dokonají. I zvíš, že Hospodin zástupů poslal mne k vám.

¹⁰Nebo kdož by pohrdal dnem malých začátků, poněvadž se veselí, hledíce na ten kámen, totiž na závaží v ruce Zorobábelově, těch sedm očí Hospodinových, procházejících všecku zemi?

¹¹Tedy odpovídaje jemu, řekl jsem? Co ty dvě olivy po pravé straně toho svícnu, i po levé straně jeho?

¹²Opět odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivky, kteréž jsou mezi dvěma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato?

¹³I mluvil ke mně, řka: Víš-liž, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj.

¹⁴Tedy řekl: To jsou ty dvě olivy, kteréž jsou u Panovníka vší země.