Skutky 24

¹Po pěti dnech sestoupil do Cesareje velekněz Ananiáš s některými staršími a s nějakým Tertullem, právníkem, a ti ohlásili místodržiteli žalobu proti Pavlovi.

²Když byl Pavel předvolán, Tertullus začal obžalobu: „⌈Tvou zásluhou⌉ zakoušíme mnohý pokoj a tvou prozíravostí se u tohoto národa mnohé napravuje.

³Vždy a všude to přijímáme, vznešený Félixi, s veškerou vděčností.

⁴Abych tě však déle nezdržoval, prosím, abys nás se svou obvyklou vlídností krátce vyslechl.

⁵Shledali jsme totiž, že tento muž je jako mor, po celém světě mezi všemi Židy vyvolává nepokoje a je vůdcem sekty Nazorejců.

⁶Pokusil se dokonce znesvětit chrám. Zmocnili jsme se ho [a chtěli jsme ho soudit podle našeho Zákona.

⁷Avšak přišel velitel Lysias, velkým násilím jej vzal z našich rukou

⁸a rozkázal, aby jeho žalobci přišli k tobě]. Když ho vyslechneš, sám se můžeš od něho dovědět o tom všem, z čeho jej obviňujeme.“

⁹Připojili se i Židé a tvrdili, že je tomu tak.

¹⁰Když mu místodržitel pokynul, aby mluvil, Pavel odpověděl: „Vím, že po mnoho let jsi soudcem v tomto národě, a proto se budu hájit s dobrou myslí.

¹¹Můžeš se přesvědčit, že tomu není víc než dvanáct dní, kdy jsem vystoupil do Jeruzaléma, abych se poklonil Bohu.

¹²A nenalezli mě, že bych s někým rozmlouval nebo vyvolával srocení davu, ani v chrámu ani v synagogách ani ve městě;

¹³ani nemohou před tebou dokázat to, z čeho mne nyní žalují.

¹⁴Ale vyznávám ti, že podle té Cesty, kterou nazývají sektou, takto sloužím Bohu svých otců a věřím všemu, co je napsáno v Zákoně a v Prorocích.

¹⁵A mám naději v Bohu, kterou i oni sami chovají, že jistě nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.

¹⁶Proto i já sám se snažím mít vždy bezúhonné svědomí před Bohem i lidmi.

¹⁷Po několika letech jsem přišel, abych odevzdal svému národu almužny a přinesl oběti.

¹⁸A při nich mě našli očištěného v chrámě, ne se zástupem ani s hlukem.

¹⁹Ale někteří Židé z Asie by tu měli být před tebou a žalovat, mají–li něco proti mně.

²⁰Nebo tito sami ať řeknou, jaký zločin [na mně] našli, když jsem stál před veleradou,

²¹kromě tohoto jediného výkřiku, který jsem zvolal, když jsem stál mezi nimi: Pro vzkříšení mrtvých mě dnes soudíte.“

²²Avšak Félix, který byl podrobněji obeznámen s tou Cestou, je odkázal na pozdější dobu. Řekl: „Až přijde velitel Lysias, rozhodnu vaši při.“

²³Nařídil setníkovi, aby byl Pavel střežen, měl mírnou vazbu a aby nikomu z jeho přátel nebylo bráněno mu sloužit.

²⁴Po několika dnech přišel Félix se svou ženou Drusillou, která byla Židovka. Poslal si pro Pavla a poslechl si od něho o víře v Krista [Ježíše].

²⁵Když však mluvil o spravedlnosti, sebeovládání a budoucím soudu, Félix se ulekl a řekl: „Pro dnešek ⌈můžeš jít⌉, až budu mít čas, zavolám si tě.“

²⁶Zároveň doufal, že mu Pavel dá peníze. Proto si ho také k sobě volal častěji a rozmlouval s ním.

²⁷Po uplynutí dvou let se stal Félixovým nástupcem Porcius Festus. A protože se Félix chtěl zavděčit Židům, ponechal Pavla ve vězení.

Skutky 24

¹Po pěti pak dnech sstoupil nejvyšší kněz {biskup} Ananiáš s staršími a s nějakým Tertullem řečníkem. Kteříž postavili se před vládařem proti Pavlovi.

²A když povolán byl, počal žalovati Tertullus, řka:

³Kterak mnohý pokoj způsoben jest nám skrze tebe, a mnohé věci v tomto národu výborně se dějí skrze tvou opatrnost, to my i všelijak i všudy se vším děkováním vyznáváme, výborný Felix.

⁴Ale abych tě déle nezaměstknával, prosím, vyslyšiž nás maličko podlé obyčeje přívětivosti své.

⁵Nalezli jsme zajisté muže tohoto nešlechetného, a vzbuzujícího různice mezi všemi Židy po všem světě, a vůdci té sekty Nazaretské.

⁶Kterýž také i o to se pokoušel, aby chrámu poškvrnil; a kteréhož javše, vedlé zákona svého chtěli jsme souditi.

⁷Ale přišed hejtman Lyziáš s mocí velikou, vzal ho z rukou našich,

⁸Rozkázav, aby žalobníci jeho šli k tobě. Od něhož ty sám budeš moci, vyptaje se, zvěděti o tom o všem, z čeho my jej viníme.

⁹A k tomu se přimluvili i Židé, pravíce, že to tak jest.

¹⁰Tedy Pavel odpověděl, když mu návěští dal vládař, aby mluvil: Od mnohých let věda tebe býti soudcím národu tomuto představeným, s lepší myslí k tomu, což se mne dotýče, odpovídati budu,

¹¹Poněvadž ty můžeš to věděti, že není tomu dní více než dvanácte, jakž jsem přišel do Jeruzaléma, abych se modlil.

¹²A aniž mne nalezli v chrámě s někým se hádajícího, aneb činícího roty v zástupu, ani v školách, ani v městě,

¹³Aniž toho prokázati mohou, což na mne nyní žalují.

¹⁴Ale totoť před tebou vyznávám, že podlé té cesty, kterouž nazývají kacířstvím, tak sloužím Bohu otců, věře všemu, cožkoli psáno jest v zákoně a v prorocích,

¹⁵Maje naději v Bohu, že bude, jehož i oni čekají, vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých.

¹⁶Sám pak o to pracuji, abych měl svědomí bez úrazu před Bohem i před lidmi vždycky.

¹⁷Po mnohých pak letech přišel jsem, almužny nesa národu svému a oběti.

¹⁸Při čemž mne nalezli v chrámě očištěného, ne s zástupem, ani s bouřkou, někteří Židé z Azie,

¹⁹Kteříž by měli tuto také před tebou státi a žalovati, měli-li by co proti mně.

²⁰Aneb nechať tito sami povědí, nalezli-li na mně jakou nepravost, když jsem stál v radě.

²¹Leč to jedno promluvení, že jsem zavolal, stoje mezi nimi: Pro vzkříšení z mrtvých já k soudu potažen jsem dnes od vás.

²²A vyslyšav to Felix, odložil jim, řka: Až bych o té cestě něco místnějšího vyzvěděl, když hejtman Lyziáš sem přijede, posoudím té pře vaší.

²³I poručil setníkovi, aby Pavla ostříhal, a polehčil mu, a nebránil žádnému z přátel jeho posluhovati jemu aneb navštěvovati ho.

²⁴Po několika pak dnech přišed Felix s Druzillou, manželkou svou, kteráž byla Židovka, zavolal Pavla, a slyšel od něho o víře v Krista.

²⁵A když on vypravoval o spravedlnosti a o zdrželivosti a o budoucím soudu, ulekl se Felix, a odpověděl: Nyní odejdi, a v čas příhodný povolám tě.

²⁶Přitom pak nadál se, že jemu Pavel dá peníze, aby jej propustil, pročež i tím častěji, povolávaje ho, mluvíval s ním.

²⁷Po dvou pak letech měl po sobě náměstka Felix Porcia Festa, a chtěje se zalíbiti Židům Felix, nechal Pavla v vězení.