Skutky 19 Porovnání: ČSP vs Kralická

Skutky 19

¹Stalo se, že když byl Apollos v Korintě, prošel Pavel ⌈hornatým vnitrozemím⌉ a přišel do Efesu; tam nalezl nějaké učedníky.

²Řekl jim: „Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“ Oni mu odpověděli: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.“

³Řekl: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ Oni řekli: „⌈Janovým křtem⌉.“

⁴Pavel řekl: „Jan křtil křtem pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše.“

⁵Když to uslyšeli, ⌈dali se pokřtít⌉ ve jméno Pána Ježíše.

⁶A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali.

⁷Těch mužů bylo celkem asi dvanáct.

⁸Pavel vstoupil do synagogy a směle v ní mluvil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o věcech Božího království.

⁹Když se však někteří zatvrzovali a nechtěli se dát přesvědčit, ba přede všemi tu Cestu tupili, Pavel od nich odstoupil, oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole [nějakého] Tyranna.

¹⁰To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie uslyšeli Pánovo slovo, Židé i Řekové.

¹¹A Bůh skrze Pavlovy ruce konal neobvyklé mocné činy,

¹²takže i na nemocné odnášeli šátky a zástěry, ⌈které se dotkly jeho těla⌉, a nemoci se od nich vzdalovaly a zlí duchové vycházeli.

¹³Také někteří potulní židovští zaklínači se pokusili nad těmi, kteří měli zlé duchy, vyslovovat jméno Pána Ježíše a říkali: „Zaklínám vás Ježíšem, kterého hlásá Pavel.“

¹⁴To činilo sedm synů nějakého Skévy, židovského velekněze.

¹⁵Zlý duch jim však odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“

¹⁶A ten člověk, v němž byl zlý duch, se na ně vrhl, ovládl ⌈dva z nich⌉ a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu.

¹⁷⌈Dověděli se o tom všichni⌉ Židé a Řekové, kteří bydleli v Efesu. I padl na všechny strach a jméno Pána Ježíše bylo velebeno.

¹⁸A mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, otevřeně vyznávali a odhalovali své skutky.

¹⁹Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A spočítali jejich cenu a shledali hodnotu padesáti tisíc stříbrných.

²⁰Tak ⌈Pánovo slovo mocně rostlo a sílilo⌉.

²¹⌈Po těchto událostech⌉ se Pavel v duchu rozhodl, že projde Makedonii a Achaju a půjde do Jeruzaléma. Řekl: „Až tam pobudu, musím spatřit také Řím.“

²²Poslal do Makedonie dva své pomocníky, Timotea a Erasta, a sám zůstal nějaký čas v Asii.

²³V té době nastalo nemalé pobouření pro tu Cestu.

²⁴Nějaký zlatník jménem Demétrios, který vyráběl stříbrné modely Artemidiny svatyně a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek,

²⁵svolal řemeslníky i ostatní pracovníky v tomto oboru a řekl: „Muži, víte, že z této práce máme blahobyt,

²⁶a vidíte a slyšíte, že tento Pavel nejen v Efesu, nýbrž téměř v celé Asii přesvědčil a svedl značný zástup. Říká, že bohové, kteří jsou děláni rukama, nejsou bohové.

²⁷Hrozí nebezpečí, že nejenom náš obor přijde v opovržení, ale i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a bude stržena velebnost té, kterou uctívá celá Asie i obydlený svět.“

²⁸Když to uslyšeli, rozpálili se hněvem a začali křičet: „Veliká je efeská Artemis!“

²⁹Celé město se naplnilo zmatkem; všichni se společně hnali do divadla a vlekli s sebou Pavlovy průvodce na cestách, Makedonce Gaia a Aristarcha.

³⁰Pavel chtěl vejít mezi lid, ale učedníci mu v tom bránili.

³¹Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří byli jeho přáteli, mu poslali vzkaz a prosili ho, aby se nevydával do divadla.

³²Každý křičel něco jiného , neboť shromáždění bylo zmatené a většina ani nevěděla, proč se sešli.

³³Ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr pokynul rukou a chtěl se před lidem hájit.

³⁴Když však poznali, že je to Žid, zvolali všichni jedním hlasem a asi dvě hodiny křičeli: „Veliká je efeská Artemis!“

³⁵Městský tajemník utišil zástup a řekl: „Muži efesští, kdo z lidí by nevěděl, že město Efeských je strážcem chrámu veliké Artemidy a ⌈jejího obrazu spadlého z nebe⌉?

³⁶Protože o tom tedy není pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného.

³⁷Přivedli jste tyto muže, ale oni se nedopustili svatokrádeže, ani neuráží naši bohyni.

³⁸Mají–li tedy Demétrios a řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu žalobu, konají se přece veřejné soudy a jsou tu místodržitelé. Tam ať žalují jeden druhého.

³⁹Žádáte–li něco jiného, bude to vyřešeno v zákonném shromáždění.

⁴⁰Vždyť jsme v nebezpečí, že budeme kvůli dnešku obviňováni ze vzpoury. Není žádný důvod, kterým ⌈bychom mohli⌉ vysvětlit toto srocení.“ Po těch slovech shromáždění rozpustil.

Skutky 19

¹I stalo se, když Apollo byl v Korintu, že Pavel prošed vrchní krajiny, přišel do Efezu, a nalezna tu některé učedlníky,

²Řekl jim: Přijali-li jste Ducha svatého, uvěřivše? A oni řekli jemu: Ba aniž jsme slýchali, jest-li Duch svatý.

³Tedy řekl jim: Načež tedy pokřtěni jste? A oni řekli: Křtěni jsme křtem Janovým.

⁴I řekl Pavel: Janť zajisté křtil křtem pokání, pravě lidu, aby v toho, kterýž měl po něm přijíti, věřili, to jest v Krista Ježíše.

⁵Kteříž pak uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše.

⁶A když vzkládal na tyto ruce Pavel, sstoupil Duch svatý na ně, i mluvili jazyky, a prorokovali.

⁷A bylo všech spolu okolo dvanácti mužů.

⁸Tedy všed do školy, svobodně mluvil za tři měsíce, hádaje se, a uče o království Božím.

⁹A když se někteří zatvrdili a nepovolovali, zle mluvíce o cestě Boží přede vším množstvím, odstoupiv od nich, oddělil učedlníky, na každý den kázaní čině v škole nějakého Tyranna.

¹⁰A to se dálo za dvě létě, tak že všickni, kteříž přebývali v Azii, poslouchali slova Pána Ježíše, i Židé i Řekové.

¹¹A divy veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy,

¹²Tak že i na nemocné nosívali od jeho těla šátky a fěrtochy, a odstupovaly od nich nemoci, a duchové nečistí vycházeli z nich.

¹³Tedy pokusili se někteří z Židů tuláků, kteříž se s zaklínáním obírali, vzývati jméno Pána Ježíše nad těmi, kteříž měli duchy nečisté, říkajíce: Zaklínáme vás skrze Ježíše, kteréhož káže Pavel.

¹⁴A bylo jich sedm synů jednoho Žida, jménem Scevy, předního kněze {biskupa}, kteříž to činili.

¹⁵Tedy odpověděv duch zlý, řekl: Ježíše znám, a o Pavlovi vím, ale vy kdo jste?

¹⁶A obořiv se na ně člověk ten, v kterémž byl duch zlý, opanovav je, zmocnil se jich, tak že nazí a zranění vyběhli z domu toho.

¹⁷A to známo učiněno jest všechněm Židům i Řekům bydlícím v Efezu, a spadla bázeň na ně na všecky. I osloveno jest jméno Pána Ježíše.

¹⁸Mnozí pak z věřících přicházeli, vyznávajíce se a zjevujíce skutky své.

¹⁹Mnozí také z těch, kteříž se s marnými uměními obírali, snesše knihy, spálili je přede všemi; a početše cenu jejich, shledali toho padesáte tisíců peněz.

²⁰Tak mocně rostlo slovo Páně, a zmocňovalo se.

²¹A když se to dokonalo, uložil Pavel v duchu, aby projda Macedonii a Achaii, šel do Jeruzaléma, řka: Když pobudu tam, musímť také i na Řím pohleděti.

²²I poslav do Macedonie dva z těch, kteříž mu přisluhovali, Timotea a Erasta, sám pozůstal v Azii do času.

²³Tedy stala se v ten čas nemalá bouřka pro cestu Boží.

²⁴Nebo zlatník jeden, jménem Demetrius, kterýž dělával chrámy stříbrné Diány, nemalý zisk přivodil řemeslníkům.

²⁵Kteréž svolav, i ty, kteříž byli k těm podobných věcí dělníci, řekl: Muži, víte, že z tohoto řemesla jest živnost naše.

²⁶A vidíte i slyšíte, že netoliko v Efezu, ale téměř po vší Azii tento Pavel svedl a odvrátil veliké množství, pravě: Že to nejsou bohové, kteříž jsou rukama udělaní.

²⁷A protož strach jest, netoliko aby se nám v živnosti přítrž nestala, ale také i veliké bohyně Diány chrám aby za nic nebyl jmín, a aby nepřišlo k zkáze důstojenství její, kterouž ctí všecka Azia i světa okršlek.

²⁸To uslyšavše, a naplněni byvše hněvem, zkřikli, řkouce: Veliká jest Diána Efezských.

²⁹I naplněno jest všecko město rozbrojem, a valili se všickni spolu na plac, pochopivše Gáia a Aristarcha, Macedonské, tovaryše cesty Pavlovy.

³⁰Pavlovi pak, když chtěl jíti k lidu, nedopustili učedlníci.

³¹Ano i někteří z předních mužů Azianských, kteříž jemu přáli, poslavše k němu, prosili, aby se nedával do toho hluku.

³²A jedni tak, jiní jinak křičeli; nebo byla ta obec zbouřena, a mnozí nevěděli, proč se zběhli.

³³Z zástupu pak Alexandra nějakého táhli, kteréhož i Židé nutili. Alexander pak pokynuv rukou, chtěl zprávu dáti lidu.

³⁴Ale jakž poznali, že jest Žid, stal se jednostejný všech hlas, jako za dvě hodině volajících: Veliká jest Diána Efezských.

³⁵A když písař pokojil zástup, řekl: Muži Efezští, i kdož z lidí jest, ješto by nevěděl, že město Efezské slouží veliké bohyni Diáně a od Jupitera spadlé podobizně?

³⁶A poněvadž tomu odpíráno býti nemůže, slušné jest, abyste se upokojili, a nic kvapně nečinili.

³⁷Přivedli jste zajisté lidi tyto, kteříž nejsou ani svatokrádcové ani rouhači bohyně vaší.

³⁸Jestliže pak Demetrius, a ti, kteříž jsou s ním, řemeslníci mají s kým jakou při, bývá obecný soud, a jsou konšelé. Nechať jedni druhé viní.

³⁹Pakli čeho jiného hledáte, i toť můž v pořádném svolání obce skoncováno býti.

⁴⁰Nebo strach jest, abychom nedošli nesnáze pro tu bouřku dnešní, poněvadž žádné příčiny není, kterouž bychom mohli předložiti, proč jsme se tuto zběhli.

⁴¹A to pověděv, propustil lid.