Římanům 9 Porovnání: ČSP vs Kralická

Římanům 9

¹Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a ⌈dosvědčuje mi to⌉ mé svědomí v Duchu Svatém,

²že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.

³⌈Přál bych si⌉, abych já sám byl ⌈zavržen od Krista⌉ místo svých bratrů, svých příbuzných podle těla.

⁴Jsou to Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, služba a zaslíbení,

⁵jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen.

⁶Ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael,

⁷ani ne proto, že jsou potomstvem Abrahamovým, jsou všichni jeho dětmi, nýbrž v Izákovi bude tobě povoláno símě.

⁸To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbení.

⁹Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna.

¹⁰A nejen to, ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka;

¹¹ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí, které je podle vyvolení,

¹²ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.

¹³Jak je napsáno: Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.

¹⁴Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne!

¹⁵Mojžíšovi říká: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.

¹⁶Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává.

¹⁷Písmo praví faraonovi: Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.

¹⁸A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje.

¹⁹Řekneš mi tedy: Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?

²⁰Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: Proč jsi mě udělal takto?

²¹Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?

²²Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněva uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?

²³A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě,

²⁴totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?

²⁵Jak praví u Ozeáše: Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,

²⁶a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.

²⁷Izaiáš však volá nad Izraelem: Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn,

²⁸neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi.

²⁹A jak to Izaiáš předpověděl: Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni.

³⁰Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry;

³¹Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl.

³²Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků [Zákona]. Narazili na kámen úrazu,

³³jak je napsáno: Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a [každý,] kdo v něho věří, nebude zahanben.

Římanům 9

¹Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,

²Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.

³Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.

⁴Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.

⁵Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.

⁶A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.

⁷Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.

⁸To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.

⁹Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.

¹⁰A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.

¹¹Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,

¹²Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,

¹³Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.

¹⁴I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.

¹⁵Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.

¹⁶A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.

¹⁷Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.

¹⁸A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.

¹⁹Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?

²⁰Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?

²¹Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?

²²Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,

²³A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?

²⁴Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,

²⁵Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.

²⁶A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.

²⁷Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.

²⁸Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.

²⁹A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.

³⁰Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;

³¹Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.

³²Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,

³³Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.