Přísloví 19 Porovnání: ČSP vs Kralická

Přísloví 19

¹Lepší je chudý, který žije bezúhonně, nežli ten, kdo má proradné rty a je hlupák.

²Bez poznání jistě není touha dobrá, ⌈kdo je ukvapený,⌉ hřeší.

³⌈Hloupost člověku podvrací jeho cestu,⌉ ale jeho srdce se rozčiluje na Hospodina.

⁴Majetek přidává množství přátel, ale chudák ⌈bude svým přítelem opuštěn.⌉

⁵Falešný svědek nezůstane bez trestu, kdo šíří lži, neunikne.

⁶Mnozí si předcházejí šlechtice, každý je přítelem toho, kdo rozdává.

⁷Chudého nenávidí všichni jeho bratři, tím spíše se od něj vzdalují jeho přátelé. ⌈Svými řečmi je uhání, ale oni nic.⌉

⁸Kdo získá rozum, ⌈miluje svou duši;⌉ kdo zachovává rozumnost, ⌈nalezne dobro.⌉

⁹Falešný svědek nezůstane bez trestu, kdo šíří lži, zahyne.

¹⁰Pro hlupáka se nehodí přepych, tím méně, aby otrok vládl nad knížaty.

¹¹Rozumnost činí člověka pomalým k hněvu, jeho okrasou je pomíjet přestoupení.

¹²Králův hněv je jako řvaní mladého lva, ale jeho obliba je jako rosa na zeleň.

¹³Syn hlupák je svému otci pohromou, sváry se ženou jsou jako stálé kapání vody.

¹⁴Dům a majetek jsou dědictvím otců, ale rozumná žena je od Hospodina.

¹⁵Lenost uvrhne do spánku, nedbalý člověk bude hladovět.

¹⁶Kdo zachovává příkaz, chrání svou duši, ⌈kdo opovrhuje svými cestami,⌉ zemře.

¹⁷Kdo se smilovává nad chudým, půjčuje Hospodinu, ⌈odplatí mu za to, co vykonal.⌉

¹⁸Kárej svého syna, když je naděje, ale ⌈nedej se unést,⌉ abys ho usmrtil.

¹⁹Hněvivý člověk zaplatí pokutu; i když ho vysvobodíš, ještě mu přidáš.

²⁰Poslechni radu, přijmi naučení, abys nakonec zmoudřel.

²¹V srdci člověka je mnoho plánů, ale Hospodinův plán se naplní.

²²⌈Od člověka se očekává oddanost,⌉ lépe je být chudý nežli lhář.

²³Bázeň před Hospodinem je k životu, člověk ⌈nasycen uléhá,⌉ ⌈zlo jej nepostihne.⌉

²⁴Lenoch ponoří ruku do mísy, už ani k ústům ji nezvedne.

²⁵Udeř posměvače a prostoduchý nabude chytrosti, kárej rozumného a získá poznání.

²⁶Syn, který ničí otce či vyhání matku, jedná hanebně a je pro ostudu.

²⁷Můj synu, přestaň poslouchat naučení a zabloudíš od řečí poznání.

²⁸Ničemný svědek se bude posmívat právu, ústa ničemů budou hltat zlo.

²⁹Pro posměvače jsou připraveny soudy, na záda hlupáků rány.

Přísloví 19

¹Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.

²Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.

³Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.

⁴Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.

⁵Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.

⁶Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.

⁷Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.

⁸Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.

⁹Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.

¹⁰Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.

¹¹Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.

¹²Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

¹³Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

¹⁴Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.

¹⁵Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

¹⁶Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.

¹⁷Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.

¹⁸Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.

¹⁹Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.

²⁰Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.

²¹Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.

²²Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.

²³Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.

²⁴Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.

²⁵Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.

²⁶Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.

²⁷Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.

²⁸Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.

²⁹Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.