Pláč 3 Porovnání: ČSP vs Kralická

Pláč 3

¹Já jsem muž, který zažil soužení skrze hůl jeho hněvu.

²Hnal mě a přivedl do temnoty, ne do světla.

³Jen proti mně obrací znovu a znovu svou ruku, ⌈celý den.⌉

⁴Nechal chřadnout mé tělo a mou kůži, rozlámal mé kosti.

⁵Oblehl mě a obklopil jedem a těžkostmi.

⁶Způsobil, že bydlím v temnotách jako dávno zemřelí.

⁷Zazdil mě, abych nemohl vyjít, ⌈obtížil mě bronzovým řetězem.⌉

⁸I když volám a křičím o pomoc, zadržuje mou modlitbou.

⁹Moje cesty zazdil tesanými kameny, zkazil moje stezky.

¹⁰Je pro mě jako číhající medvěd, jako lev ve skrýši.

¹¹Odvlekl ⌈mě z cesty⌉ a roztrhal mě na kusy, učinil mě opuštěným.

¹²Napjal svůj luk a učinil mě terčem pro šíp.

¹³Střelil do mého nitra šípy ze svého toulce.

¹⁴Stal jsem se posměchem všemu ⌈svému lidu,⌉ po celý den jejich posměšnou písničkou.

¹⁵Nasytil mě hořkostí, napojil mě pelyňkem.

¹⁶Moje zuby rozdrtil štěrkem, přimáčkl mě do popela.

¹⁷Má duše ⌈byla zbavena pokoje,⌉ zapomněl jsem, co je dobré.

¹⁸Takže jsem řekl: ⌈Je pryč⌉ moje síla i ⌈mé očekávání na pomoc od Hospodina.⌉

¹⁹Pamatuj na mé soužení a mé bezdomovství, na pelyněk a jed.

²⁰Má duše na to stále pamatuje a klesá ve mně.

²¹To si ⌈připomínám v mysli,⌉ proto mám naději.

²²⌈Je to Hospodinovo milosrdenství, že jsme nezahynuli,⌉ neboť nepominulo jeho slitování.

²³Je nové každé ráno, tvá věrnost je velká.

²⁴Mým podílem je Hospodin, říká má duše, proto v něm mám naději.

²⁵⌈Hospodin je dobrý⌉ k tomu, kdo na něho očekává, k člověku, jenž ho hledá.

²⁶Je dobré, aby člověk měl naději a mlčky čekal na Hospodinovu záchranu.

²⁷Pro muže je dobré, když nosí jho ve svém mládí.

²⁸Ať sedí o samotě a mlčí, když to na něj vloží.

²⁹Ať položí svá ústa do prachu, snad je ještě naděje.

³⁰Ať nastaví tvář tomu, kdo ho bije, ať se nasytí potupou.

³¹Neboť Panovník neodvrhne navěky;

³²neboť jestliže sklíčil, slituje se ⌈podle svého hojného milosrdenství.⌉

³³Neboť ne ⌈z vlastního rozmaru⌉ pokořuje či skličuje syny člověka.

³⁴Srazit pod nohy všechny vězně země,

³⁵převracet právo muže před tváří Nejvyššího,

³⁶podvádět člověka při jeho sporu, ⌈to Panovník nechce vidět!⌉

³⁷⌈Je někdo, kdo⌉ řekl a stalo se, když to Panovník nepřikázal?

³⁸Cožpak zlé věci i dobro nevychází z úst Nejvyššího?

³⁹Co si má co stěžovat živý člověk na trest za svoje hříchy?

⁴⁰Prozkoumejme svoje cesty, vyzpytujme je, a navraťme se k Hospodinu.

⁴¹Pozvedněme svoje srdce i ruce k Bohu v nebesích.

⁴²Bouřili jsme se a byli vzpurní a ty jsi neodpustil.

⁴³Zahalil ses hněvem a stíhal jsi nás, zabíjel jsi a neměl jsi soucit.

⁴⁴Zahalil ses oblakem, aby nepronikla žádná modlitba.

⁴⁵Učinil jsi nás ⌈smetím a odpadem⌉ mezi národy.

⁴⁶Všichni naši nepřátelé si na nás otvírali ústa.

⁴⁷Přišel na nás strach a propast, zpustošení a zkáza.

⁴⁸Z mých očí plynou proudy vody nad zkázou dcery mého lidu.

⁴⁹Moje oči ⌈vylévají slzy,⌉ nedají se zastavit, bez odpočinku,

⁵⁰dokud Hospodin nepohledí a nepodívá se z nebes.

⁵¹⌈Moje oči⌉ působí mé duši bolest pro ⌈všechny dcery mého města.⌉

⁵²Moji nepřátelé mě bezdůvodně lovili jako ptáka.

⁵³Snažili se ukončit můj život v cisterně a hodili na mě kamení.

⁵⁴Na mou hlavu natekla voda. Řekl jsem: Jsem ztracen.

⁵⁵Ze dna cisterny jsem vzýval tvé jméno, Hospodine.

⁵⁶Uslyšel jsi můj hlas: Nezavírej své ucho před mojí prosbou o úlevu, před mým voláním o pomoc.

⁵⁷Přiblížil ses v den, kdy jsem tě volal. Řekl jsi: Neboj se!

⁵⁸Vedl jsi, Panovníku, spory mé duše, vykoupil jsi můj život.

⁵⁹Viděl jsi, Hospodine, ⌈mně způsobenou křivdu.⌉ ⌈Zjednej mi právo!⌉

⁶⁰Viděl jsi všechnu jejich pomstu, všechny jejich plány proti mně.

⁶¹Slyšel jsi jejich hanění, Hospodine, všechny jejich plány proti mně.

⁶²Slova mých protivníků a jejich mumlání proti mně po celý den.

⁶³Pohleď, ⌈ať sedí nebo stojí,⌉ jsem jejich posměšnou písničkou.

⁶⁴Odplať jim, Hospodine, za to, co vykonali, za skutky jejich rukou.

⁶⁵Dej jim zatvrzelé srdce, ať na ně dopadne tvoje kletba.

⁶⁶Stíhej je s hněvem a vyhlaď je zpod nebes, Hospodine.

Pláč 3

¹Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

²Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

³Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

⁴Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

⁵Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

⁶Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

⁷Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

⁸A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

⁹Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

¹⁰Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

¹¹Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

¹²Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

¹³Postřelil ledví má střelami toulu svého.

¹⁴Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

¹⁵Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

¹⁶Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

¹⁷Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

¹⁸A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

¹⁹A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

²⁰Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

²¹A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

²²Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

²³Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

²⁴Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

²⁵Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

²⁶Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

²⁷Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

²⁸Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

²⁹Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

³⁰Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

³¹Neboť nezamítá Pán na věčnost;

³²Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

³³Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

³⁴Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

³⁵Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

³⁶Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

³⁷Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

³⁸Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

³⁹Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

⁴⁰Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

⁴¹Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

⁴²Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

⁴³Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

⁴⁴Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

⁴⁵Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

⁴⁶Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

⁴⁷Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

⁴⁸Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

⁴⁹Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

⁵⁰Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

⁵¹Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

⁵²Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

⁵³Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

⁵⁴Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

⁵⁵Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

⁵⁶Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

⁵⁷V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

⁵⁸Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

⁵⁹Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

⁶⁰Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

⁶¹Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

⁶²Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

⁶³Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

⁶⁴Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

⁶⁵Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

⁶⁶Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.