Numeri 9

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi v Sínajské pustině v prvním měsíci druhého roku po jejich vyjití z egyptské země:

²⌈Ať synové Izraele slaví v určený čas Velikonoce.⌉

³Budete je slavit navečer čtrnáctého dne toho měsíce v jejich určený čas, budete je slavit ⌈zcela podle ustanovení⌉ ⌈a nařízení o nich.⌉

⁴Mojžíš tedy promluvil k synům Izraele, aby slavili Velikonoce.

⁵I slavili Velikonoce prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce navečer v Sínajské pustině. Synové Izraele učinili všechno tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.

⁶Stalo se však, že někteří muži byli nečistí kvůli mrtvému člověku a nemohli onoho dne slavit Velikonoce. Předstoupili proto onoho dne před Mojžíše a Árona.

⁷Ti muži mu řekli: Jsme nečistí kvůli mrtvému člověku. Proč bychom měli být zbaveni možnosti přinést Hospodinův obětní dar v určený čas spolu se syny Izraele?

⁸Mojžíš jim řekl: Zůstaňte tu a já budu poslouchat, co vám Hospodin přikáže.

⁹Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

¹⁰Promluv k synům Izraele: Každý člověk, který bude mezi vámi či vašimi potomky nečistý kvůli mrtvému nebo bude na daleké cestě, bude slavit velikonoční oběť Hospodinu.

¹¹Budou ji slavit druhého měsíce čtrnáctého dne navečer, budou ji jíst s nekvašenými chleby a hořkými bylinami.

¹²Neponechají z ní nic do rána, nezlámou na ní kost. Budou ji slavit zcela podle ustanovení o velikonoční oběti.

¹³Ten, kdo by byl čistý a nebyl by na cestě a upustil by od slavení velikonoční oběti, takový člověk ať je vyhlazen ze svého lidu, protože nepřinesl v určený čas Hospodinův obětní dar. Takový muž ponese následky svého hříchu.

¹⁴Jestliže s vámi bude pobývat příchozí a bude slavit velikonoční oběť Hospodinu, ať ji slaví podle ustanovení o velikonoční oběti a podle nařízení o ní. Budete mít jedno ustanovení, jak pro příchozího, tak pro domorodce v zemi.

¹⁵V den, kdy byl příbytek postaven, přikryl příbytek, totiž stan svědectví, oblak a od večera až do rána býval nad příbytkem v podobě ohně.

¹⁶Tak tomu bývalo ustavičně: přikrýval ho oblak a v noci měl podobu ohně.

¹⁷Kdykoli se oblak ze stanu zvedl, synové Izraele vyrazili, a na místě, kde oblak spočíval, tam synové Izraele tábořili.

¹⁸Podle Hospodinova příkazu synové Izraele vyráželi a podle Hospodinova příkazu tábořili. Tábořili po všechny dny, kdy oblak spočíval nad příbytkem.

¹⁹Když se oblak nad příbytkem zdržoval mnoho dnů, synové Izraele konali Hospodinovu službu a neputovali.

²⁰Stávalo se, že oblak byl nad příbytkem několik dní -- tehdy podle Hospodinova příkazu tábořili a podle Hospodinova příkazu vyráželi.

²¹A stávalo se, že oblak byl od večera do rána a ráno se oblak zvedl, takže vyrazili. Ať to bylo ve dne či v noci, když se oblak zvedl, vyrazili.

²²Ať to bylo dva dny, měsíc či rok, když oblak spočíval nad příbytkem, synové Izraele tábořili a nevyrazili, a když se zvedl, vyrazili.

²³Podle Hospodinova příkazu tábořili a podle Hospodinova příkazu vyráželi; zachovávali Hospodinův řád, podle Hospodinova příkazu prostřednictvím Mojžíše.

Numeri 9

¹Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinai, léta druhého po vyjití z země Egyptské, měsíce prvního, řka:

²Slaviti budou synové Izraelští velikunoc v čas svůj vyměřený.

³Čtrnáctého dne měsíce toho u večer budete ji slaviti jistým časem svým, vedlé všech ustanovení jejích, a podlé všech řádů jejích slaviti ji budete.

⁴I mluvil Mojžíš k synům Izraelským, aby slavili Fáze.

⁵Tedy slavili Fáze v měsíci prvním, čtrnáctého dne u večer na poušti Sinai; vedlé všeho toho, což přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští.

⁶I byli někteří muži, ješto se poškvrnili při mrtvém, kteříž nemohli slaviti Fáze toho dne. I přistoupili před Mojžíše a Arona v ten den,

⁷A promluvili muži ti k němu: My jsme se poškvrnili nad mrtvým. Nebude-liž nám zbráněno obětovati oběti Hospodinu v jistý čas spolu s syny Izraelskými?

⁸I řekl jim Mojžíš: Počekejte, až uslyším, co vám učiniti rozkáže Hospodin.

⁹Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

¹⁰Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by koli byl poškvrněný nad mrtvým, aneb byl by na cestě daleké, buď z vás aneb z potomků vašich, budeť slaviti Fáze Hospodinu.

¹¹Měsíce druhého, čtrnáctého dne u večer slaviti budou je, s chleby nekvašenými, a s řeřichami jísti je budou.

¹²Nezanechajíť ho nic až do jitra, a kosti v něm nezlámí; vedlé všelikého ustanovení Fáze budou je slaviti.

¹³Ale člověk ten, kterýž by byl čistý, a nebyl na cestě, a však by zanedbal slaviti Fáze, vyhlazena bude duše ta z lidu svého; nebo oběti Hospodinu neobětoval v jistý čas její; hřích svůj ponese člověk ten.

¹⁴Jestliže by s vámi bydlil příchozí, a slavil by Fáze Hospodinu, vedlé ustanovení Fáze, a vedlé řádu jeho bude je slaviti. Ustanovení jednostejné bude vám, tak příchozímu, jako obyvateli v zemi.

¹⁵Toho pak dne, v kterémž vyzdvižen jest příbytek, přikryl oblak příbytek, a stál nad stánkem svědectví; u večer pak bývalo nad příbytkem na pohledění jako oheň až do jitra.

¹⁶Tak bývalo ustavičně, oblak přikrýval jej ve dne, záře pak ohnivá v noci.

¹⁷A když se zdvihl oblak od stánku, hned také hýbali se synové Izraelští; a na kterém místě pozůstal oblak, tu také kladli se synové Izraelští.

¹⁸K rozkazu Hospodinovu hýbali se synové Izraelští, a k rozkazu Hospodinovu kladli se; po všecky dny, dokudž zůstával oblak nad příbytkem, i oni leželi.

¹⁹Když pak trval oblak nad příbytkem po mnohé dny, tedy drželi synové Izraelští stráž Hospodinovu, a netáhli odtud.

²⁰A když oblak byl nad příbytkem po nemnohé dny, k rozkazu Hospodinovu kladli se, a k rozkazu Hospodinovu hýbali se.

²¹Kdyžkoli byl oblak od večera až do jitra, a v jitře se vznesl, hned i oni šli; buď že trval přes den a noc, (jakž kdy vznášel se oblak, tak oni táhli,)

²²Buď že za dva dni, aneb za měsíc, aneb za rok prodléval oblak nad příbytkem, zůstávaje nad ním, synové Izraelští také leželi, a nehnuli se; když pak on vznášel se, též i oni táhli.

²³K rozkazu Hospodinovu kladli se, a k rozkazu Hospodinovu hýbali se, stráž Hospodinovu držíce podlé rozkazu jeho skrze Mojžíše.