Nehemiáš 1

¹Slova Nehemjáše, syna Chakaljášova. Stalo se v měsíci kislevu, ve dvacátém roce, když jsem byl na hradě v Šúšanu,

²že přišel Chananí, jeden z mých bratrů, s muži z Judska. Zeptal jsem se jich na Judejce, ty, kteří unikli a zůstali po zajetí, a na Jeruzalém.

³Řekli mi: Pozůstalí, kteří zůstali po zajetí tam v provincii, jsou ve velké nouzi a v potupě; hradby Jeruzaléma jsou zbořeny a jeho brány jsou spáleny ohněm.

⁴Stalo se, když jsem uslyšel tato slova, že jsem usedl, plakal a truchlil jsem po několik dnů. Postil jsem se a modlil před Bohem nebes.

⁵Řekl jsem: Ach, prosím, Hospodine, Bože nebes, Bože velký a hrozný, ⌈který zachovává smlouvu a milosrdenství⌉ těm, kdo ho milují a zachovávají jeho příkazy.

⁶Nechť je tvé ucho pozorné a tvoje oči otevřené, abys slyšel modlitbu svého otroka, kterou se dnes před tebou modlím, ve dne i v noci za syny Izraele, tvé otroky, a vyznávám hříchy synů Izraele, kterými jsme hřešili proti tobě; také já a dům mého otce jsme hřešili.

⁷Jednali jsme vůči tobě velmi zle; nezachovávali jsme příkazy, ustanovení a nařízení, která jsi přikázal svému otroku Mojžíšovi.

⁸Pamatuj, prosím, na slovo, které jsi přikázal svému otroku Mojžíšovi: Jestliže se zpronevěříte, rozptýlím vás mezi národy.

⁹Když se však navrátíte ke mně, budete zachovávat mé příkazy a plnit je, i kdyby byli vaši zapuzení na konci nebes, shromáždím je odtamtud a přivedu je na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.

¹⁰Jsou přece tvými otroky a tvým lidem, který jsi vykoupil svou velkou silou a svou mocnou rukou.

¹¹Ach, prosím, Panovníku, nechť je tvoje ucho pozorné k modlitbě tvého otroka a k modlitbě tvých otroků, kteří se chtějí bát tvého jména. Dopřej dnes, prosím, svému otroku úspěch a dej mu dojít slitování před tímto mužem. Byl jsem totiž královským číšníkem.

Nehemiáš 1

¹Slova Nehemiáše syna Chachaliášova. I stalo se měsíce Kislev léta dvadcátého, když jsem byl na hradě Susan,

²Že přišel Chanani, jeden z bratří mých, s některými muži z Judstva. Kterýchžto vzeptal jsem se na Židy, na ostatky pozůstalé z zajetí a na Jeruzalém.

³I řekli mi: Ostatkové ti, kteříž pozůstali z zajetí tam v té krajině, jsou u velikém nátisku a v pohanění, nadto i zed Jeruzalémská rozbořena jest, a brány jeho ohněm zkaženy.

⁴Kterážto slova když jsem uslyšel, sedna plakal jsem a kvílil za několik dní, a postil jsem se, i modlil před Bohem nebeským.

⁵A řekl jsem: Prosím, Hospodine Bože nebeský, silný, veliký a hrozný, ostříhající smlouvy a milosrdenství těm, jenž tě milují, a ostříhají přikázaní tvých,

⁶Budiž, prosím, ucho tvé nakloněné, a oči tvé otevřené, abys slyšel modlitbu služebníka svého, kterouž já se modlím před tebou nyní dnem i nocí za syny Izraelské, služebníky tvé, a vyznávám hříchy synů Izraelských, jimiž jsme hřešili proti tobě. Já také i dům otce mého hřešili jsme.

⁷Zpronevěřili jsme se tobě, a neostříhali jsme přikázaní a ustanovení a soudů, kteréž jsi vydal skrze Mojžíše služebníka svého.

⁸Budiž pamětliv, prosím, na slovo, kteréž jsi přikázal Mojžíšovi služebníku svému, řka: Vy přestoupíte, já pak rozptýlím vás mezi národy.

⁹Ale když se obrátíte ke mně, a budete ostříhati přikázaní mých, a plniti je, by pak někteří z vás až na kraj světa zahnáni byli, i odtud shromáždím je, a přivedu je zase na místo, kteréž jsem vyvolil, aby tam přebývalo jméno mé.

¹⁰Však tito jsou služebníci tvoji a lid tvůj, kteréž jsi vykoupil mocí svou převelikou, a rukou svou přesilnou.

¹¹Prosím, ó Hospodine, nechť jest nakloněné ucho tvé k modlitbě služebníka tvého, a k modlitbě služebníků tvých, kteříž žádají báti se jména tvého, a dej šťastný prospěch, prosím, služebníku svému dnes, nakloně k němu lítostí člověka toho. Já pak byl jsem šeňkéřem královským.