Lukáš 15 Porovnání: ČSP vs Kralická

Lukáš 15

¹Přibližovali se k němu všichni celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.

²Farizeové a učitelé Zákona reptali: „Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi.“

³Řekl jim toto podobenství:

⁴„Kdo z vás, má–li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenalezne?

⁵A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena,

⁶přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezl svou ovci, která se ztratila.

⁷Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“

⁸„Nebo nějaká žena, která má deset drachem a jednu by ztratila, což nezapálí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, dokud ji nenalezne?

⁹A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky a řekne: Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila.

¹⁰Tak, pravím vám, je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

¹¹Řekl: „Jeden člověk měl dva syny.

¹²Mladší z nich řekl otci: Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá. On jim rozdělil majetek.

¹³Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.

¹⁴A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi.

¹⁵Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře.

¹⁶A toužil ⌈se nasytit⌉ lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával.

¹⁷Tu přišel k sobě a řekl: Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!

¹⁸Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou.

¹⁹Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.

²⁰I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal ho.

²¹Syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. [Učiň mne jedním ze svých nádeníků.]

²²Otec však řekl svým otrokům: Přineste rychle to nejlepší roucho a oblečte ho, a dejte mu na ruku prsten a na nohy sandály.

²³Přiveďte tučné tele, zabijte je, jezme a radujme se,

²⁴protože tento můj syn byl mrtvý, a zase ožil, ztratil se, a byl nalezen. A začali se radovat.

²⁵Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a přiblížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec.

²⁶Zavolal si jednoho ze služebníků a vyptával se, co to má znamenat.

²⁷On mu řekl: Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil tučné tele, že jej dostal nazpět zdravého.

²⁸Rozhněval se a nechtěl vejít. Jeho otec vyšel a začal mu domlouvat.

²⁹On však svému otci odpověděl: Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil tvůj příkaz, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.

³⁰Když však přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele.

³¹On mu řekl: Synu, ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé.

³²Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen.“

Lukáš 15

¹Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.

²I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi.

³I pověděl jim podobenství toto, řka:

⁴Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?

⁵A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí.

⁶A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.

⁷Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.

⁸Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?

⁹A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.

¹⁰Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.

¹¹Řekl také: Člověk jeden měl dva syny.

¹²Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.

¹³A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.

¹⁴A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.

¹⁵I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře.

¹⁶I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu.

¹⁷Přišed pak sám k sobě, řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba, a já hladem mru!

¹⁸Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,

¹⁹Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých.

²⁰I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.

²¹I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.

²²I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.

²³A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.

²⁴Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.

²⁵Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.

²⁶I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.

²⁷A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.

²⁸I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.

²⁹A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl.

³⁰Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné.

³¹A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.

³²Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.