Lukáš 13

¹Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi.

²On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli?

³Ne, pravím vám, ale nebudete–li činit pokání, všichni podobně zahynete.

⁴Nebo oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je; myslíte, že oni byli větší viníci než všichni ostatní lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě?

⁵Ne, pravím vám, ale nebudete–li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“

⁶Říkal toto podobenství: „Kdosi měl na své vinici zasazený fíkovník. I přišel na něm hledat ovoce, ale nenalezl.

⁷Řekl vinaři: Hle, po tři léta přicházím a hledám ovoce v tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni jej [tedy]! Proč kazí i tu zem?

⁸On mu odpověděl: Pane, ponech ho i tento rok, až jej okopám a pohnojím,

⁹⌈neponese–li snad ovoce příště; jestliže ne, vytneš jej⌉.“

¹⁰V sobotu učil v jedné synagoze.

¹¹A hle, byla tam žena, která měla ducha nemoci osmnáct let; byla sehnutá a vůbec se nemohla napřímit.

¹²Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci“

¹³a vložil na ni ruce. Ona se ihnednarovnala a oslavovala Boha.

¹⁴Avšak představený synagogy, rozhněván, že Ježíš uzdravuje v sobotu, říkal zástupu: „Je šest dní, v nichž se má pracovat; v nich tedy přicházejte a buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.“

¹⁵Na to mu Pán řekl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?

¹⁶Tato však, dcera Abrahamova, kterou spoutal Satan, hle, na osmnáct let, neměla být rozvázána z toho pouta v den sobotní?“

¹⁷A když to říkal, všichni jeho protivníci byli zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad všemi těmi slavnými činy, které se od něho dály.

¹⁸Říkal tedy: „Čemu se podobá Boží království a k čemu je připodobním?

¹⁹Je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a hodil do své zahrady; vyrostlo, stalo se [velikým] stromem a v jeho větvích se uhnízdili nebeští ptáci.“

²⁰A opět řekl: „K čemu připodobním Boží království?

²¹Je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“

²²A procházel městy a vesnicemi, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.

²³Kdosi mu řekl: „Pane, je jen málo těch, kteří ⌈jsou zachraňováni⌉?“ On jim řekl:

²⁴„Usilujte vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.

²⁵V tu chvíli, když by hospodář vstal a zavřel dveře, a vy byste zůstali stát venku, začali tlouci na dveře a říkat: Pane, otevři nám, on vám odpoví: Neznám vás a nevím, odkud jste.

²⁶Tehdy začnete říkat: Jedli jsme ⌈před tebou⌉ i pili a na našich ulicích jsi učil.

²⁷A on ⌈vám řekne:⌉ ⌈Neznám vás a nevím, odkud jste⌉. Odstupte ode mne všichni činitelé nepravosti!

²⁸Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všechny proroky v Božím království, ale vás vyženou ven.

²⁹A přijdou mnozí od východu i západu, od severu i jihu a budou stolovat v Božím království.

³⁰A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“

³¹Právě v tu hodinu přišli někteří farizeové a řekli mu: „Vyjdi a jdi odtud, protože Herodes tě chce zabít.“

³²On jim řekl: „Jděte a řekněte té lišce: Hle, vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dokonám.

³³Avšak dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.

³⁴Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti jako slepice svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.

³⁵Hle, váš dům se vám zanechává [pustý]. Pravím vám, že mne zajisté nespatříte, dokud [nepřijde ten den, kdy] řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Pána.“

Lukáš 13

¹Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchž krev Pilát smísil s obětmi jejich.

²I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni Galilejští, že takové věci trpěli?

³Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.

⁴Aneb oněch osmnácte, na kteréž upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi, přebývající v Jeruzalémě?

⁵Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.

⁶Pověděl pak toto podobenství: Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.

⁷I řekl vinaři: Aj, po tři léta přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, ale nenalézám. Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí?

⁸On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,

⁹Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.

¹⁰Učil pak v jedné škole v sobotu.

¹¹A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnáct let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zpřímiti.

¹²A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.

¹³I vložil na ni ruce, a i hned zdvihla se, a velebila Boha.

¹⁴Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sobotní uzdravoval Ježíš, řekl zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.

¹⁵I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v sobotu neodvazuje vola svého neb osla od jeslí, a nevodí napájeti?

¹⁶Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan, aj, již osmnácte let, což neměla býti rozvázána z svazku tohoto v den sobotní?

¹⁷A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.

¹⁸I řekl: Čemu podobno jest království Boží, a k čemu je přirovnám?

¹⁹Podobno jest zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.

²⁰A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?

²¹Podobno jest kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.

²²I chodil po městech a městečkách, uče, bera se do Jeruzaléma.

²³I řekl jemu jeden: Pane, co nemnozí jsou ti, kteří spaseni býti mají? On pak řekl jim:

²⁴Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám,) mnozí usilovati budou vjíti, ale nebudou moci.

²⁵Když vstane hospodář, a zavře dvéře, a počnete vně státi a tlouci na dvéře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:

²⁶Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učíval.

²⁷I dí: Pravím vám, neznám vás, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.

²⁸Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama, a Izáka, a Jákoba, a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.

²⁹I přijdouť od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.

³⁰A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.

³¹A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Heródes chce tě zamordovati.

³²I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.

³³Ale však musím dnes a zítra i po zejtří choditi; neboť nelze proroku zahynouti kromě Jeruzaléma.

³⁴Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky, a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? Ale nechtěli jste.

³⁵Aj, zanechán bude vám dům váš pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde, když díte: Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.