Lukáš 10 Porovnání: ČSP vs Kralická

Lukáš 10

¹Potom určil Pán [ještě] jiných sedmdesát [dva] a poslal je ⌈před sebou⌉ po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít.

²Říkal jim: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

³Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.

⁴Neberte si měšec ani mošnu ani sandály; s nikým se cestou nepozdravujte.

⁵Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: Pokoj tomuto domu!

⁶A bude–li tam syn pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne–li, navrátí se k vám.

⁷V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, ⌈co vám dají⌉, neboť hoden je dělník své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu.

⁸A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží,

⁹uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: Přiblížilo se k vám Boží království.

¹⁰Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:

¹¹I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.

¹²Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.“

¹³„Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by seděli v žíni a popelu a učinili pokání.

¹⁴Ale Týru a Sidónu bude na soudu snesitelněji než vám.

¹⁵A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí sestoupíš!

¹⁶Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mne poslal.“

¹⁷Těch sedmdesát [dva] se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“

¹⁸Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk.

¹⁹Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží.

²⁰Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

²¹V tu hodinu [Ježíš] zajásal v Duchu [Svatém] a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak ⌈se ti zalíbilo⌉.“

²²„Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“

²³V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.

²⁴Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

²⁵A hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“

²⁶On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“

²⁷On odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého.“

²⁸Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“

²⁹On se však chtěl ospravedlnit, a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“

³⁰Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli.

³¹Náhodou sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho.

³²Podobně [se tam objevil] i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu.

³³Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem.

³⁴Přistoupil, na jeho rány nalil olej a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, zavezl do hostince a postaral se o něj.

³⁵Druhého dne vyjmul dva denáry, dal je hostinskému a řekl: Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.

³⁶Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“

³⁷On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

³⁸[Stalo se,] když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala [do svého domu].

³⁹Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo.

⁴⁰Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

⁴¹Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi,

⁴²jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“

Lukáš 10

¹Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti.

²A pravil jim: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou.

³Jdětež. Aj, já posílám vás jako berany mezi vlky.

⁴Nenostež pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na cestě nepozdravujte.

⁵A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprvé rcete: Pokoj tomuto domu.

⁶A bude-liť tu syn pokoje, odpočineť na něm pokoj váš; pakli nic, k vámť se navrátí.

⁷A v témž domu ostaňte, jedouce a pijíce, což u nich jest, nebo hoden jest dělník mzdy své. Nechoďtež z domu do domu.

⁸Ale do kteréhožkoli města vešli byste, a přijali by vás, jezte, což před vás předloží.

⁹A uzdravujte nemocné, kteříž by v něm byli, a rcete jim: Přiblížiloť se k vám království Boží.

¹⁰A do kteréhožkoli města vešli byste, a nepřijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež:

¹¹Také i ten prach, kterýž se přichytil nás z města vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vězte, žeť se jest přiblížilo k vám království Boží.

¹²Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehčeji bude než tomu městu.

¹³Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a v Sidonu činěni byli divové ti, kteříž v vás činěni jsou, dávno by v žíni a v popele sedíce, pokání činili.

¹⁴A protož Týru a Sidonu lehčeji bude na soudu nežli vám.

¹⁵A ty Kafarnaum, kteréž jsi až do nebe zvýšeno, až do pekla sníženo budeš.

¹⁶Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal.

¹⁷Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte, řkouce: Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.

¹⁸I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe.

¹⁹Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí.

²⁰A však z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové, ale raději se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích.

²¹V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš, a řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a zjevils je nemluvňátkům. Ovšem, Otče, nebo se tak líbilo před tebou.

²²Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádný neví, kdo by byl Syn, jediné Otec, a kdo by byl Otec, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.

²³A obrátiv se k učedlníkům obzvláštně, řekl: Blahoslavené oči, kteréž vidí, co vy vidíte.

²⁴Nebo pravím vám, že mnozí proroci i králové chtěli viděti, což vy vidíte, ale neviděli, a slyšeti, což vy slyšíte, ale neslyšeli.

²⁵A aj, jeden zákonník vstal, pokoušeje ho, a řka: Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím?

²⁶A on řekl jemu: V zákoně co jest psáno? Kterak čteš?

²⁷A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.

²⁸I řekl mu: Právě jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš.

²⁹On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní?

³⁰I odpověděv Ježíš, řekl: Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše.

³¹I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul.

³²Též i Levíta přišed až k tomu místu, a uzřev jej, pominul.

³³Samaritán pak jeden, cestou se ubíraje, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest.

³⁴A přistoupiv, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl.

³⁵Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl jemu: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě.

³⁶Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry?

³⁷A on řekl: Ten, kterýž prokázal milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.

³⁸I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka. Žena pak jedna, jménem Marta, přijala jej do domu svého.

³⁹A ta měla sestru, jménem Marii, kteráž seděci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho.

⁴⁰Ale Marta pečlivá byla při mnohé službě. Kteráž přistoupivši, řekla: Pane, nemáš-liž o to péče, že sestra má nechala mne samé sloužiti? Protož rci jí, ať mi pomůž.

⁴¹A odpověděv, řekl jí Ježíš: Marta, Marta, pečlivá jsi, a rmoutíš se při mnohých věcech.

⁴²Ale jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila, kteráž nebude odjata od ní.