Leviticus 6 Porovnání: ČSP vs Kralická

Leviticus 6

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

²Přikaž Áronovi a jeho synům: Toto je zákon o zápalné oběti: Zápalná oběť bude na ohništi na oltáři po celou noc až do rána a oltářní oheň na něm bude stále hořet.

³Kněz si obleče svůj lněný oděv, na tělo si obleče lněné spodky a vybere popel, na který oheň strávil zápalnou oběť na oltáři, a položí ho vedle oltáře.

⁴Potom si svlékne své roucho, oblékne si jiné roucho a vynese popel ven za tábor na čisté místo.

⁵Oheň na oltáři bude stále hořet, neuhasne. Kněz na něm ráno co ráno zapálí dříví, připraví na něm zápalnou oběť a bude na něm obětovat tuk pokojné oběti.

⁶Oheň na oltáři bude hořet ustavičně, neuhasne.

⁷A toto je zákon o přídavné oběti: Synové Áronovi ji budou přinášet před Hospodina před oltář.

⁸Kněz z toho odebere hrst jemné mouky přídavné oběti, trochu jejího oleje a všechno kadidlo, které je na přídavné oběti, a bude to obětovat na oltáři jako příjemnou vůni, jako pamětní dar Hospodinu.

⁹To, co z ní zbude, budou jíst Áron a jeho synové. Bude se to jíst jako nekvašené chleby na svatém místě; budou to jíst na nádvořích stanu setkávání.

¹⁰Nebude se to péct kvašené. Dal jsem jim to jako jejich podíl ze svých ohnivých obětí. Je to nejsvětější věc stejně jako oběť za hřích a oběť za vinu.

¹¹Bude ji jíst každý mužského pohlaví mezi syny Áronovými. To je věčné ustanovení pro vaše generace o ohnivých obětech Hospodinových. Cokoliv se jich dotkne, bude svaté.

¹²Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

¹³Toto je obětní dar Árona a jeho synů, který budou přinášet Hospodinu v den svého pomazání: desetinu éfy jemné mouky jako ustavičnou přídavnou oběť, polovinu ráno a polovinu večer.

¹⁴Připraví se na ploché pánvi s olejem, smažená. Přídavnou oběť přineseš nadrobenou na kousky; přineseš ji jako příjemnou vůni Hospodinu.

¹⁵Připraví ji kněz pomazaný namísto něj z jeho synů. To je věčné ustanovení -- jako celopal to bude obětováno Hospodinu.

¹⁶Každá přídavná oběť kněze bude celopalem; nebude se jíst.

¹⁷Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

¹⁸Promluv k Áronovi a k jeho synům: Toto je zákon o oběti za hřích: Na místě, kde se zabíjí zápalná oběť, se bude před Hospodinem zabíjet oběť za hřích. Je to nejsvětější věc.

¹⁹Sní ji kněz, který ji obětuje jako oběť za hřích. Sní se na svatém místě, na nádvoří stanu setkávání.

²⁰Cokoliv se dotkne jejího masa, bude svaté, a když by stříklo trochu její krve na roucho, to, na co stříkne, vypereš na svatém místě.

²¹Hliněná nádoba, ve které se to vařilo, se rozbije, a jestliže se to vařilo v nádobě měděné, vydrhne se a opláchne vodou.

²²Bude ji jíst každý mužského pohlaví mezi kněžími; je to nejsvětější věc.

²³Avšak žádná oběť za hřích, z jejíž krve je přineseno do stanu setkávání k vykonání obřadu smíření ve svatyni, se nebude jíst; spálí se ohněm.

Leviticus 6

¹Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

²Kdyby člověk zhřešil a přestoupením přestoupil proti Hospodinu, buď že by oklamal bližního svého v věci sobě svěřené, aneb v spolku nějakém, aneb mocí by vzal něco, aneb lstivě podvedl bližního svého,

³Buď že nalezna ztracenou věc, zapřel by mu ji, buď že by přisáhl falešně, kteroukoli věcí z těch, kterouž přihází se člověku učiniti a zhřešiti jí,

⁴Když by tedy zhřešil a vinen byl: navrátí zase tu věc, kterouž mocí sobě vzal, aneb tu, kteréž lstivě s útiskem dosáhl, aneb tu, kteráž mu svěřena byla, aneb ztracenou věc, kterouž nalezl,

⁵Aneb o kterékoli věci falešně přisáhl: tedy navrátí to z cela, a nad to pátý díl toho přidá tomu, číž bylo; to navrátí v den oběti za hřích svůj.

⁶Obět pak za hřích svůj přivede Hospodinu z drobného dobytku, skopce bez poškvrny, vedlé ceny tvé, v obět za vinu knězi.

⁷I očistí jej kněz před Hospodinem, a odpuštěno mu bude, jedna každá z těch věcí, kterouž by učinil a jí vinen byl.

⁸I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

⁹Přikaž Aronovi i synům jeho a rci: Tento bude řád při oběti zápalné: (slove pak obět zápalná od pálení na oltáři celou noc až do jitra, nebo oheň na oltáři vždycky hořeti bude,)

¹⁰Obleče se kněz v roucho své lněné, a košilku lněnou vezme na tělo své, a vyhrabe popel, když oheň spálí obět zápalnou na oltáři, a vysype jej u oltáře.

¹¹Potom svleče šaty své a obleče se v roucho jiné, a vynese popel ven z stanů na místo čisté.

¹²Oheň pak, kterýž jest na oltáři, bude hořeti na něm, nebude uhašován. A bude zapalovati jím kněz dříví každého jitra, a zpořádá na něm obět zápalnou, a páliti bude na něm tuk pokojných obětí.

¹³Oheň ustavičně hořeti bude na oltáři, a nebudeť uhašen.

¹⁴Tento pak bude řád při oběti suché, kterouž obětovati budou synové Aronovi Hospodinu u oltáře:

¹⁵Vezme hrst bělné mouky z oběti té a z oleje jejího, se vším tím kadidlem, kteréž bude na oběti suché, a páliti to bude na oltáři u vůni líbeznou, pamětné její Hospodinu.

¹⁶Což pak zůstane z ní, to jísti budou Aron i synové jeho; přesné jísti se bude na místě svatém, v síni stánku úmluvy jísti to budou.

¹⁷Nebude vařeno s kvasem, nebo jsem jim to dal za díl z obětí mých ohnivých; svaté svatých to jest, jako i obět za hřích a jako obět za vinu.

¹⁸Každý mužského pohlaví z synů Aronových jísti bude to právem věčným po rodech vašich, z ohnivých obětí Hospodinových. Což by se koli dotklo toho, svaté bude.

¹⁹I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

²⁰Tato jest obět Aronova a synů jeho, kterouž obětovati budou Hospodinu v den pomazání jeho: Desátý díl míry efi mouky bělné za obět suchou ustavičnou, polovici toho ráno a polovici u večer.

²¹Na pánvici s olejem strojena bude; smaženou přineseš ji, a pečené kusy oběti suché obětovati budeš u vůni spokojující Hospodina.

²²A kněz, kterýž z synů jeho po něm pomazán bude, ať ji obětuje právem věčným. Hospodinu všecko to páleno bude.

²³A všeliká suchá obět kněžská celá spálena bude; nebudeť jedena.

²⁴Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

²⁵Mluv Aronovi a synům jeho a rci: Tento bude řád oběti za hřích: Na místě, kdež se zabijí obět zápalná, zabita bude obět za hřích před Hospodinem; svatá svatých jest.

²⁶Kněz obětující tu obět za hřích budeť jísti ji; na místě svatém jedena bude v síni stánku úmluvy.

²⁷Což by se koli dotklo masa jejího, svaté bude; a jestliže by krví její šaty skropeny byly, to, což skropeno jest, obmyješ na místě svatém.

²⁸A nádoba hliněná, v níž by vařeno bylo, rozražena bude; pakli by v nádobě měděné vařeno bylo, vytřena a vymyta bude vodou.

²⁹Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti to bude; svaté svatých jest.

³⁰Ale žádná obět za hřích, (z jejížto krve něco vneseno bylo by do stánku úmluvy k očištění v svatyni,) nebude jedena; ohněm spálena bude.