Joel 1

¹Hospodinovo slovo, které se stalo k Jóelovi, synu Petúelovu:

²Slyšte to, starší, poslouchejte, všichni obyvatelé země! Stalo se něco takového ve vašich dnech nebo ve dnech vašich otců?

³Vypravujte o tom svým synům, vaši synové svým synům a jejich synové další generaci.

⁴Zbytek po kobylkách gázám sežraly kobylky arbe, zbytek po kobylkách arbe sežraly kobylky jelek, zbytek po kobylkách jelek sežraly kobylky chasíl.

⁵Probuďte se, opilci, a plačte! Všichni pijani vína, naříkejte nad sladkým vínem, neboť bylo odňato od vašich úst.

⁶Protože do mé země vstoupil národ, mocný a bez počtu; jeho zuby jsou jako zuby lva, má tesáky lvice.

⁷Proměnil moji révu v děsivou věc, moje fíkovníky v třísky; zcela je obnažil a odvrhl, její ratolesti zbělely.

⁸Naříkej jako panna přepásaná pytlovinou nad snoubencem svého mládí.

⁹Přídavná i litá oběť byla odstraněna z Hospodinova domu; kněží, Hospodinovi služebníci, truchlí.

¹⁰Pole je zničeno, země truchlí, neboť obilí je zničeno. Nové víno vyschlo, olej chybí.

¹¹Styďte se, zemědělci, vinaři, naříkejte nad pšenicí a ječmenem, neboť žeň pole přišla vniveč.

¹²Réva uschla, fíkovník zvadl, granátovník i palma a jabloň, všechny polní stromy uschly, uschl jásot lidských synů.

¹³Přepásejte se a bědujte, kněží! Naříkejte, služebníci oltáře! Vejděte, nocujte v žíněných rouchách, služebníci mého Boha, protože z domu vašeho Boha byla vzata oběť přídavná i litá.

¹⁴Nachystejte půst, svolejte shromáždění, shromážděte starší a všechny obyvatele země do domu Hospodina, vašeho Boha, a volejte k Hospodinu o pomoc.

¹⁵⌈Běda tomu dni!⌉ Neboť ⌈Hospodinův den⌉ je blízko, přijde jako zkáza od Všemohoucího.

¹⁶Což nebylo odňato před našima očima jídlo, ⌈radost a jásání⌉ z domu našeho Boha?

¹⁷⌈Zrna pod svými hroudami zaschla,⌉ sklady zpustošené, sýpky zbořené, protože obilí uschlo.

¹⁸Jak vzdychá dobytek! Stáda skotu se zmateně potulují, protože pro ně není pastva. I stáda ovcí trpí.

¹⁹⌈K tobě, Hospodine, volám,⌉ neboť stepní pastviny strávil oheň, všechny polní stromy spálil plamen.

²⁰I polní zvěř dychtí po tobě, neboť vodní toky vyschly, stepní pastviny strávil oheň.

Joel 1

¹Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Joelovi synu Petuelovu:

²Slyšte to starší, a pozorujte všickni obyvatelé této země, stalo-li se to za dnů vašich, aneb za dnů otců vašich?

³Vypravujte o tom synům svým, a synové vaši synům svým, synové pak jejich rodině potomní.

⁴Co pozůstalo po housenkách, snědly kobylky, a co pozůstalo po kobylkách, snědli brouci, co pak pozůstalo po broucích, dojedli chroustové.

⁵Prociťte opilci, a plačte a kvělte všickni, kteříž píjíte víno, proto že odtržen jest mest od úst vašich.

⁶Nebo přitáhl do země mé národ silný a nesčíslný, jehož zubové zubové lva, a střenovní zubové jeho lvoví.

⁷Přivedl vinné kmeny mé v pustinu, a fíkoví mé na zkázu; docela obnažil je a zporážel, zbělely ratolesti jejich.

⁸Kvěl jako mladice přepásaná žíní pro muže mladosti své.

⁹Odjata jest suchá i mokrá obět z domu Hospodinova, kvílí kněží, služebníci Hospodinovi.

¹⁰Zpustlo pole, kvílí země, proto že pohubeno obilé, vyschl mest, olej zhynul.

¹¹Stydí se oráči, kvílí vinaři z příčiny pšenice a ječmene; nebo zahynula žeň polní.

¹²Vinný kmen usechl, a fík usvadl, strom zrnatých jablek, též i palma i jabloň, všecko dříví polní poschlo, a že odňato potěšení od synů lidských.

¹³Přepašte se a kvělte, ó kněží, úpějte přisluhující oltáři, vejděte a léhejte i v noci v žíních, služebníci Boha mého. Nebo nevnáší se do domu Boha vašeho suché ani mokré oběti.

¹⁴Uložte půst, svolejte shromáždění, shromažďte starší i všecky obyvatele země do domu Hospodina Boha vašeho, a volejte k Hospodinu:

¹⁵Ach, nastojte na tento den; nebo blízký jest den Hospodinův, a jako poplénění od Všemohoucího přichází.

¹⁶Ano před očima našima pokrm odjat jest, z domu Boha našeho veselé a plésání.

¹⁷Vyhynulo símě pod hrudami svými, zpustly stodoly, zbořeny jsou obilnice; nebo vyschlo obilé.

¹⁸Aj, jak vzdychá dobytek, svírají se stáda skotů, proto že nemají žádné pastvy, ano i stáda bravů hynou.

¹⁹K toběť, ó Hospodine, volám; nebo oheň sežral pastviska pouště; a plamen popálil všecka dříví polní.

²⁰Také i zvěř polní všecka lká k tobě, proto že vyschli potokové vod, a oheň sežral pastviska na poušti.