Jób 19 Porovnání: ČSP vs Kralická

Jób 19

¹Nato Jób odpověděl. Řekl:

²Jak dlouho chcete skličovat mou duši a deptat mě výroky?

³Už podesáté mě takhle vystavujete hanbě. Nestydíte chovat se ke mně drze.

⁴A kdybych se snad opravdu mýlil, můj omyl ⌈zůstane na mně.⌉

⁵Jestliže se opravdu nade mě budete povyšovat a posuzovat mě podle mé potupy,

⁶vězte tedy, že mi Bůh ukřivdil a obklopil mě svou loveckou sítí.

⁷Hle, ⌈úpěnlivě volám: Násilí, ale nedočkám se odpovědi;⌉ křičím o pomoc, ale není právo.

⁸Zazdil mou cestu, takže neprojdu; uvede temnotu na mé stezky.

⁹Svlékl ze mě mou slávu a z hlavy mi sundal korunu.

¹⁰Zbořil mě ze všech stran, až jsem zašel; mou naději vyvrátil jako strom.

¹¹Rozpálil proti mně svůj hněv a považoval mě za jednoho ze svých protivníků.

¹²Jeho loupežné hordy společně přitáhly, navršily proti mně svou cestu a utábořily se kolem mého stanu.

¹³⌈Vzdálil ode mne mé bratry, zcela se mi odcizili moji známí.⌉

¹⁴Mí příbuzní mě zanechali, zapomněli na mě moji přátelé.

¹⁵Příchozí v mém domě i mé služebnice mě považují za cizího, stal jsem se cizincem v jejich očích.

¹⁶Zavolal jsem na svého otroka, ale neodpovídá; musím ho prosit o smilování vlastními ústy.

¹⁷Můj dech se mé ženě zhnusil, ⌈začal jsem páchnout⌉ ⌈synům svého lůna.⌉

¹⁸Zavrhli mě i malí hoši; když vstanu, mluví proti mně.

¹⁹Opovrhli mnou všichni mí důvěrníci a ti, které jsem miloval, se obrátili proti mně.

²⁰Kost mi přilnula ke kůži a k masu, ⌈vyvázl jsem jen s kůží kolem zubů.⌉

²¹Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy, moji přátelé, protože mě zasáhla Boží ruka.

²²Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa?

²³⌈Kéž se tedy stane,⌉ že by mé výroky byly zapsány, kéž by byly vyryty do knihy,

²⁴vytesány natrvalo do skály železným rydlem a olovem.

²⁵Ale já vím, že můj vykupitel žije a nakonec ⌈se postaví nad⌉ prachem.

²⁶A poté, co tihle sedřeli mou kůži, bez svého těla uvidím Boha.

²⁷Toho já uvidím při sobě; mé oči jej budou vidět a ne cizí. Ledviny v mém klíně po tom prahnou.

²⁸Vždyť řeknete: Jak ho nachytáme? Ve mně byla totiž shledána příčina problému.

²⁹Mějte strach z meče, vždyť meč je trestem za zlobu. Tak poznáte, že nastane právní pře.

Jób 19

¹Tedy odpověděv Job, řekl:

²Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

³Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

⁴Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

⁵Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

⁶Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

⁷Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

⁸Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

⁹Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

¹⁰Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

¹¹Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

¹²Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

¹³Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

¹⁴Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

¹⁵Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

¹⁶Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

¹⁷Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

¹⁸Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

¹⁹V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

²⁰K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

²¹Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

²²Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

²³Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

²⁴Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

²⁵Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

²⁶A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

²⁷Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

²⁸Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

²⁹Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.