Jób 16 Porovnání: ČSP vs Kralická

Jób 16

¹Nato Jób odpověděl. Řekl:

²Slov, jako jsou tato, jsem už slyšel mnoho. Jste všichni ⌈mizerní utěšitelé.⌉

³⌈Jestlipak budou mít konec ta nadutá slova? Nebo co tě popouzí, že takhle odpovídáš?⌉

⁴I já bych mohl mluvit jako vy, ⌈kdybyste byli na mém místě,⌉ ohánět se proti vám výroky a potřásat nad vámi hlavou.

⁵Posiloval bych vás svými ústy a soustrast mých rtů ⌈by byla šetrná.⌉

⁶Jestliže promluvím, má bolest tím nebude zmírněna; zanechám–li toho, ⌈v čem se mi ulehčí?⌉

⁷Už mě zcela unavil. Zpustošil jsi celou mou pospolitost.

⁸Dopadl jsi mě, stalo se to na svědectví; povstala proti mně má lež a vypovídá proti mně.

⁹Jeho hněv propukl a ⌈zanevřel na mě,⌉ skřípal na mě zuby; můj protivník na mě zaostřuje své oči.

¹⁰Otevřeli na mě ⌈svá ústa,⌉ ⌈potupně mě bili do tváře,⌉ společně se proti mně hrnou.

¹¹Bůh mě vydá v plen padouchovi, vydá mě na pospas do rukou ničemů.

¹²Byl jsem spokojený, ale zacloumal se mnou, ⌈uchopil mě za šíji a roztříštil mě.⌉ Postavil si mě za terč.

¹³Obklíčí mě jeho lukostřelci, probodne mé ledviny a nebude mít soucit. Mou žluč vylije na zem.

¹⁴⌈Bude mě drásat, rána za ranou;⌉ vyběhne proti mně jako hrdina.

¹⁵Na kůži ⌈jsem si sešil pytlovinu,⌉ svůj roh jsem sklonil do prachu.

¹⁶Tvář mi opuchla od pláče, na mých víčkách je nejhlubší tma.

¹⁷Přitom na mých rukou není násilí a má modlitba je čistá.

¹⁸Země, nepřikrývej mou krev, ať není místo odpočinku pro můj úpěnlivý křik.

¹⁹Již nyní, hle, na nebesích je můj svědek a na výšinách můj přímluvce.

²⁰⌈Mí přátelé jsou mi prostředníky; mé oko prolévá slzy před Bohem.⌉

²¹Nechť může někdo vést za muže spor s Bohem, lidský syn za svého bližního.

²²Protože přejdou vyměřená léta, a půjdu stezkou, z níž se nevrátím.

Jób 16

¹A odpovídaje Job, řekl:

²Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.

³Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

⁴Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?

⁵Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.

⁶Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

⁷Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.

⁸A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.

⁹Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.

¹⁰Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

¹¹Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

¹²Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

¹³Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

¹⁴Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

¹⁵Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.

¹⁶Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.

¹⁷Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

¹⁸Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

¹⁹Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.

²⁰Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

²¹Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

²²Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.