Jeremiáš 10

¹Slyšte slovo, které k vám promluvil Hospodin, dome izraelský.

²Toto praví Hospodin: Neučte se cestě pohanských národů a nebeských znamení se neděste, ačkoliv se jich děsí pohanské národy.

³Vždyť náboženské zvyklosti národů jsou nicotnost. ⌈Vezmou třeba⌉ kus pokáceného stromu z lesa, dílo řemeslníkovy ruky zhotovené sekerou.

⁴Okrášlí ho stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy ho upevní, aby se nekymácelo.

⁵Jejich bohové jsou jako ⌈strašák v okurkovém poli;⌉ nemluví, musejí se nosit, protože neumějí chodit. Nebojte se jich, protože ⌈nic zlého nedělají a ani dobro konat nemohou.⌉

⁶Není nikdo jako ty, Hospodine. Jsi velký, ⌈velké a mocné je tvé jméno.⌉

⁷Kdo by se tě nebál, králi národů, protože tobě to náleží. Vždyť mezi všemi mudrci národů a ve všech jejich královstvích není nikdo jako ty.

⁸Vespolek jsou hloupí a blázniví, ⌈naučení nicotných model je jen dřevo.⌉

⁹Tepané stříbro, dovezené z Taršíše a zlato z Úfázu; je to dílo řemeslníka a zlatníkových rukou. Jejich oděv je modrý a purpurový, všechno je to dílo zručných mužů.

¹⁰Ale Hospodin je pravý Bůh, on je živý Bůh a věčný král. Před jeho hněvem se třese země, národy nevydrží jeho rozhořčení.

¹¹Toto jim řekněte: Bohové, kteří nebesa a zemi neučinili, zmizí ze země a zpod těchto nebes.

¹²Svou silou Hospodin učinil zemi, svou moudrostí založil svět a svou rozumností roztáhl nebesa.

¹³Když ⌈vydá hlas,⌉ bouří se voda v nebesích, dává vystupovat mlze z končin země, působí blesky s deštěm, ze svých skladů vyvádí vítr.

¹⁴⌈Všichni lidé jsou⌉ hloupí a bez poznání, ⌈všichni zlatníci jsou⌉ zahanbeni svými modlami, protože jejich modly jsou falešné, není v nich duch.

¹⁵Jsou nicotností, směšným dílem, v čase svého navštívení zahynou.

¹⁶Podíl Jákobův jim není podobný, neboť on je Tvůrcem všeho a Izrael je jeho dědičným kmenem; jeho jméno je Hospodin zástupů.

¹⁷⌈Seber ze země své zavazadlo,⌉ ty, která zůstáváš v obležení,

¹⁸neboť toto praví Hospodin: Hle, tentokrát vyvrhnu obyvatele této země a způsobím jim soužení, aby to pocítili.

¹⁹Běda mi pro mou zkázu, moje rána je nevyléčitelná. Řekl jsem: Ovšem, je to utrpení, které unesu.

²⁰Můj stan je zničen, všechna má lana jsou zpřetrhána. Moji synové mi odešli, a už zde nejsou. Není, kdo by mi znovu postavil stan a upevnil mi stanové plachty.

²¹Vždyť pastýři byli hloupí a nehledali Hospodina, proto nejednali rozumně a celé jejich stádo bylo rozptýleno.

²²Slyš! Hle, přichází zpráva a hřmot ze severní země, aby judská města učinil zcela opuštěnými místy, doupětem šakalů.

²³Vím, Hospodine, že ⌈člověk nemá svou cestu ve své moci a že ten, kdo chodí, neurčuje svoje kroky.⌉

²⁴Naprav mě, Hospodine, jen podle práva, ne ve svém hněvu, jinak ⌈mě vyhladíš.⌉

²⁵Vylej svou zlobu na národy, které tě neznají a na čeledě, které nevzývají tvé jméno, protože pohltily Jákoba, pohltily jej a zničily, zpustošily jeho bydliště.

Jeremiáš 10

¹Slyšte slovo toto, kteréž mluví k vám Hospodin, ó dome Izraelský.

²Takto praví Hospodin: Cestě pohanů neučte se, aniž se znamení nebeských děste, neboť se jich děsí pohané.

³Ustanovení zajisté těch národů jsou pouhá marnost. Nebo setna dřevo sekerou v lese, dílo rukou řemeslníka,

⁴Stříbrem a zlatem ozdobí je, hřebíky a kladivy utvrzují je, aby se neviklalo.

⁵Jsou jako palmový špalek tvrdý, ani nemluví; nošeni býti musejí, nebo choditi nemohou. Nebojtež se jich, nebo zle učiniti nemohou, aniž také dobře učiniti mohou.

⁶Z nichž není žádného tobě podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci.

⁷Kdož by se nebál tebe, králi národů? Na tebeť zajisté to sluší, poněvadž mezi všemi mudrci národů, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobě.

⁸A však ze spolka zhlupěli, a blázni jsou; z dřeva učiti se jest pouhá marnost.

⁹Stříbro tažené z zámoří přivážíno bývá, a zlato z Ufaz, dílo řemeslníka a rukou zlatníka; z postavce modrého a šarlatový jest oděv jejich, všecko to jest dílo umělých.

¹⁰Ale Hospodin jest Bůh pravý, jest Bůh živý a král věčný, před jehož prchlivostí země se třese, aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho.

¹¹(Takto říkejte jim: Bohové ti, kteříž nebe ani země neučinili, nechť zahynou z země, a nechť jich není pod nebem.)

¹²Kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa.

¹³Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.

¹⁴Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu; nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich.

¹⁵Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž je navštívím, zahynou.

¹⁶Neníť podobný těmto díl Jákobův, nebo on jest stvořitel všeho; Izrael tolikéž jest pokolení dědictví toho, jehož jméno jest Hospodin zástupů.

¹⁷Sbeř z země koupi svou, ty kteráž bydlíš v pevnosti této.

¹⁸Nebo takto praví Hospodin: Aj, já vyhodím z praku obyvatele země této pojednou, a ssoužím je, aby shledali toto:

¹⁹Běda mně pro setření mé, přebolestná jest rána má, ješto jsem já byl řekl: Jistě tuto nemoc budu moci snésti.

²⁰Stan můj popléněn jest, a všickni provazové moji potrháni jsou. Synové moji odebrali se ode mne, a není žádného; není žádného, kdo by více rozbíjel stan můj, a roztáhl kortýny mé.

²¹Nebo zhlupěli pastýři, a Hospodina se nedotazovali; protož nevede se jim šťastně, a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest.

²²Aj, pověst jistá přichází, a pohnutí veliké z země půlnoční, aby obrácena byla města Judská v pustinu a v příbytek draků.

²³Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj.

²⁴Kárej mne, Hospodine, však milostivě, ne v hněvě svém, abys nesetřel mne.

²⁵Vylí hněv svůj na ty národy, kteříž tebe neznají, a na rodiny, kteréž jména tvého nevzývají; nebo zžírají Jákoba, a tak zžírají jej, aby jej všeho sežrali, a obydlí jeho v poustku obrátili.