Izaiáš 36

¹I stalo se ve čtrnáctém roce vlády krále Chizkijáše, že asyrský král Sancheríb vytáhl proti všem opevněným judským městům a zmocnil se jich.

²Nato asyrský král poslal ⌈nejvyššího číšníka⌉ s ohromným vojskem z Lakíše do Jeruzaléma ke králi Chizkijášovi. Zastavil se u strouhy Horního rybníka na silnici k Valchářovu poli.

³Vyšel k němu Eljakím, syn Chilkijášův, který byl nad domem, písař Šebna a kancléř Jóach, syn Asafův.

⁴Nejvyšší číšník jim řekl: Povězte Chizkijášovi: Toto praví veliký král, král asyrský: Co je to za naději, v niž doufáš?

⁵⌈Myslíš si, že prázdné řeči jsou plánem a silou k boji?⌉ Nuže, na koho spoléháš, že ses proti mně vzbouřil?

⁶Hle, spoléháš na tu zlomenou třtinovou hůl -- na Egypt, o kterou když se člověk opře, pronikne do jeho ruky a probodne ji. Takový je faraon, egyptský král, pro všechny, kdo na něho spoléhají.

⁷A jestliže mi řekneš: Spoléháme na Hospodina, svého Boha! -- což to není on, jehož návrší a oltáře Chizkijáš odstranil a Judovi a Jeruzalému řekl: Před tímto oltářem se budete klanět!?

⁸Tak se nyní vsaď s mým pánem, asyrským králem: Dám ti dva tisíce koní; jestlipak na ně budeš schopen dodat jezdce?

⁹Jak bys mohl ⌈odrazit místodržitele, jednoho z nejmenších otroků mého pána, i když ses spolehl⌉ na Egypt, na vozbu a koně?

¹⁰Cožpak jsem nyní bez Hospodina vytáhl proti této zemi, abych ji zničil? Hospodin mi řekl: Vytáhni proti této zemi a znič ji!

¹¹Eljakím, Šebna a Jóach nejvyššímu číšníkovi řekli: Mluv přece ke svým otrokům aramejsky, vždyť my rozumíme. Nemluv k nám judsky před lidem, který je na hradbách.

¹²Nejvyšší číšník řekl: Což mě poslal můj pán mluvit tato slova jen ke tvému pánu a k tobě? Cožpak ne k těm mužům, kteří pobývají na hradbách a budou s vámi jíst svá lejna a pít ⌈svoji moč?⌉

¹³Nejvyšší číšník stál a hlasitě judsky volal: Slyšte slova velikého krále, krále asyrského.

¹⁴Toto praví král: Ať vás Chizkijáš nepodvádí, protože vás není schopen vysvobodit.

¹⁵A ať Chizkijáš ve vás nevzbuzuje doufání v Hospodina slovy: Hospodin nás jistě vysvobodí. Toto město nebude vydáno do ruky asyrského krále.

¹⁶Neposlouchejte Chizkijáše; neboť toto praví asyrský král: ⌈Sjednejte se mnou pokoj⌉ a vyjděte ke mně a budete jíst každý ze své révy a ze svého fíkovníku a budete pít každý vodu ze své studny,

¹⁷dokud nepřijdu a nevezmu vás do země podobné vaší zemi, země obilí a vína, země chleba a vinic.

¹⁸Ať vás Chizkijáš nenavádí slovy: Hospodin nás vysvobodí. Cožpak některý z bohů národů vysvobodil svou zemi z ruky asyrského krále?

¹⁹Kde jsou bohové Chamátu a Arpádu? Kde bohové Sefarvajimu? Kde jsou bohové samařské země? Jestlipak vysvobodili z mé ruky Samaří?

²⁰Který ze všech bohů těchto zemí vysvobodil svou zemi z mé ruky? Že by Hospodin vysvobodil z mé ruky Jeruzalém?

²¹Oni mlčeli a nic mu neodpověděli, protože králův příkaz byl: Neodpovídejte mu.

²²A Eljakím, syn Chilkijášův, který byl nad domem, písař Šebna a kancléř Jóach, syn Asafův, vešli k Chizkijášovi s roztrženými rouchy a oznámili mu slova nejvyššího číšníka.

Izaiáš 36

¹Stalo se pak čtrnáctého léta kralování Ezechiášova, přitáhl Senacherib král Assyrský proti všechněm městům Judským hrazeným, a zdobýval jich.

²I poslal král Assyrský Rabsaka z Lachis do Jeruzaléma k králi Ezechiášovi s vojskem velikým. Kterýž se postavil u struhy rybníka hořejšího, při silnici pole valchářova.

³Tedy vyšel k němu Eliakim syn Helkiášův, kterýž byl správce domu, a Sobna písař, a Joach syn Azafův, kancléř.

⁴I mluvil k nim Rabsaces: Povězte medle Ezechiášovi: Toto praví král veliký, král Assyrský: Jakéž jest to doufání, na kterémž se zakládáš?

⁵Řekl jsem: Jistě žeť jest věc daremní; radyť jest a síly k válce potřebí. A protož v koho doufáš, že mi se protivíš?

⁶Aj, spolehl jsi na hůl třtiny té nalomené, na Egypt, na niž zpodepřel-li by se kdo, pronikne ruku jeho, a probodne ji. Takovýť jest Farao král Egyptský všechněm, kteříž v něm doufají.

⁷Pakli mi díš: V Hospodinu Bohu svém doufáme: zdaliž on není ten, jehož pobořil Ezechiáš výsosti i oltáře, a přikázal Judovi a Jeruzalému, řka: Před tímto oltářem klaněti se budete?

⁸Ale nu, potkej se medle se pánem mým králem Assyrským. Přidámť ještě dva tisíce koní, můžeš-li jen míti, kdo by na nich jeli.

⁹Jakž tedy odoláš jednomu knížeti z nejmenších služebníků pána mého, ačkoli máš doufání v Egyptu pro vozy a jezdce?

¹⁰Přesto, zdali jsem bez Hospodina přitáhl do země této, abych ji zkazil? Hospodin řekl mi: Táhni na tu zemi, a zkaz ji.

¹¹I řekl Eliakim a Sobna a Joach Rabsakovi: Mluv medle k služebníkům svým Syrsky, však rozumíme, a nemluv k nám Židovsky před lidem tímto, kterýž jest na zdech.

¹²I odpověděl Rabsaces: Zdaliž ku pánu tvému a k tobě poslal mne pán můj, abych mluvil slova tato? Však k mužům těm, kteříž jsou na zdech, aby lejna svá jedli, a moč svůj spolu s vámi pili.

¹³A tak stoje Rabsaces, volal hlasem velikým Židovsky, a řekl: Slyšte slova krále velikého, krále Assyrského:

¹⁴Toto praví král: Nechť vás nesvodí Ezechiáš, neboť nebude moci vyprostiti vás.

¹⁵A nechť vám nevelí Ezechiáš doufati v Hospodina, řka: Zajisté vysvobodí nás Hospodin, a nebudeť dáno město toto v ruku krále Assyrského.

¹⁶Neposlouchejte Ezechiáše. Nebo takto praví král Assyrský: Učiňte mi to k líbosti, a vyjděte ke mně, i bude moci jísti jeden každý z vinice své, a jeden každý z fíku svého, a píti jeden každý vodu z čisterny své,

¹⁷Dokudž nepřijdu, a nepoberu vás do země podobné zemi vaší, do země úrodné, země chleba a vinic.

¹⁸Nechť vás nesvodí Ezechiáš, řka: Hospodin vysvobodí nás. Zdaliž mohli vysvoboditi bohové národů jeden každý zemi svou z ruky krále Assyrského?

¹⁹Kde jsou bohové Emat a Arfad? Kde jsou bohové Sefarvaim? Zdaliž jsou vysvobodili i Samaří z ruky mé?

²⁰Kteří jsou mezi všemi bohy těch zemí, ješto by vysvobodili zemi svou z ruky mé? Aby pak Hospodin měl vysvoboditi Jeruzalém z ruky mé?

²¹Oni pak mlčeli, a neodpověděli jemu slova. Nebo takové bylo rozkázaní královo, řkoucí: Neodpovídejte jemu.

²²I přišel Eliakim syn Helkiášův, kterýž byl správcím domu, a Sobna písař, a Joach syn Azafův, kancléř, k Ezechiášovi, majíce roucha roztržená, a oznámili jemu slova Rabsakova.